Já jsem nadpis článku na fb rozklikla s domněnkou, že je tam napsáno: Jen sníst nestačí - a tak jsem čekala něco o jídle nebo o trávení nebo já nevím :-D A jsem ráda, že se z toho nakonec vyklubal takový snivý článek plný motivace. Já si stále nějaké sny nechávám už z dětství a z teenage období, takže kdoví, kdy se zhroutí. Podívala jsem se do svého deníčku přání a snů, co chci a tady to je: Sním o tom, že budu umět francouzsky na pořádnou konverzaci (a tak teď čtu Planetu opic ve fr a jediné, co mi 21 stranách vím jistě, že našli vzkaz v láhvi v lodi, ale kde se ta láhev vzala, fakt netuším. A taky že přistáli a v nějakým jezírku se někdo koupal.), mít tetování (postupem času se mění místa, ale zůstává nápad, že to musí být hodně osobní, tak pro mě je osobní momentálně jinan), přestat utíkat (třeba když jsem v čajce s kamarády a třeba někdo se začne chovat jako hulvát, tak uteču, protože mu nechci říct nic ošklivého :D), houpací křeslo, přečíst si znovu celého Pottera, mít sbírku knížek od A. A. Milneho, Jet na trip stopem do Krakova, velká knihovna, a pak takové ty běžné jako bydlení a děti... :D A taky jsem zjistila, že některé sny se mi splnily, tak je odšktnu a asi si dneska s čajem a vonnou tyčinkou sednu a napíšu si tam další. :-)

Moc ti děkuji, že jsi mi ten můj deníček připomněla. :)

Moc hezký článek a velmi pravdivý. Souhlasím s tebou. Jen snít nestačí, třeba tým snům jít naproti. Protože není nic hezčího, jako když se ti splní nejaký tvůj sen a sama se o to zasloužíš :)

wwww.zschedo

To jsi napsala trefně i když třeba já jsem odjakživa těžkej praktik a zjistila jsem úplně stejně jako snílci, že když něco chci, musím zvednout pr... a jít si pro to. A že musím zásadně sama, protože jedině tak z toho budu mít radost. I když je samozřejmě fajn mít občas kousek štěstěny na svý straně:)

Myslím, že drtivá většina snů, ne-li všechny, spadá do kategorie těch, které můžeme ovlivnit. Vezmi si například časté sny: vyhrát milion ve sportce (a vsadil sis vůbec?), potkat nějakou slavnou osobnost (co třeba jet tam, kde se ta osobnost vyskytuje?), vydat knížku (a napsals nějakou?), nepracovat a přesto mít peníze (nikdo, kdo vydělává pasivně peníze, to nedostal zadarmo. Všichni museli nejprve něco udělat a pak teprve sklízeli). Lidi si kolikrát myslí, že stačí si něco napsat na papír, sedět na prdeli a čekat, až se stane naprosto nepravděpodobný, ne-li nemožný zázrak. Splnit si sen je přitom vážně nemožné opravdu jen když si ho ty nejdeš splnit. Sny "se" totiž nemají povinnost ani moc šanci plnit, když pro to nic neuděláme, sny si musíme splnit my. Nikdo sám od sebe nezhubne sezením na zadku. Nikdo nezačne nový život v zahraničí, aniž by si koupil lístek a jel. Nikdo nepotká osudovou lásku doma u televize. Až tohle lidi pochopí, tak bude zapšklých dědků a ježibab o hodně míň. Řekla bych navíc, že tahle neuvědomělost a zapšklost je přitom hodně zaklíněná v české povaze. Plus závist těm, kteří si za těmi sny šli, a výmluvy, proč to či ono nejde, místo konání.

Je to pár let, co obecně na sny pohlížím trochu jinak. Nicméně to neberu tak, že by byly nesplnitelné, pouze mi začíná docházet, že to nebude jen tak. Takové vystřízlivění z toho, že mi všechny jen nespadne do klína, což ostatně nadpis vystihl dokonale.

Tohle je moc hezký článek :) Je spousta věcí, které bych si přála, ale nemám odvahu jít jim sama naproti - snad se to někdy změní. Na druhé straně je spousta snů, které se mi splnit podařilo, a jsem za to fakt moc ráda. Studuji obor, který mě neskutečně baví, mám skvělou práci a fajn kamarády, o které se můžu opřít...a vím, že většinu z toho bych neměla, kdybych pro to něco neudělala.

Jen škoda, že Bradavice už nejspíš opravdu nevyjdou.

Poměrně nedávno jsem slyšela takovou celkem drsnou hlášku: že žena se stane ženou ve chvíli, když z ní vyleze člověk a pošlape její sny.