Asi se mi prostě líbí tenhle typ zasněných obrázků. Něco na hraně naděje, snu, osamění a taky trochu smutku. Možná v tom vidím něco, co v tom není. Ale přišlo mi to takové brutálně romanické a křehké.
Some nights are longer than the others.
I have late night conversations with the moon, he tells me about the sun and I tell him about you. - S. L. Gray
"Co to znamená ochočit?"
"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta..."
"Vytvořit pouta?"
"Ovšem," řekla liška. "Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mne taky nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou, podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zas pro tebe jedinou na světě..."
"Bylo by lépe, kdybys přicházel vždy ve stejnou hodinu," řekla liška. "Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu mám vyzdobit své srdce..."
A tu se přiblížila hodina odchodu.
"Ach, budu plakat...," řekla liška.
"To je tvá vina," řekl malý princ. "Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil..."
"Ovšem," řekla liška.
"Ale teď budeš plakat!" namítl malý princ.
"Budu plakat," řekla liška.
"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají to, co hledají…"
"Nenalézají…," odpověděl jsem.
"A přesto by mohli najít, co hledají, v jedné jediné růži…"
"Víš… když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…"
"Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?"
Ale malý princ neodpověděl.
