Léto je období, kdy nějaký ten román přečte i člověk, který obvykle knihu neotevře, jak je rok dlouhý. Slunění na pláži nebo na zahradě je totiž ke čtení jak dělané. A když náhodou venku řádí hromy a blesky, není nic příjemnějšího, než si sednout do křesla a za zvuků bubnujících kapek se začíst do velkolepého příběhu. V těchhle pohodových chvilkách se ale málokomu...
Minulý týden v nakladatelství Rybka Publishers vyšla kniha Muži to rádi oblé, která mě hned zaujala svou základní myšlenkou: jak je možné, že předchozích osmdesát tisíc pokolení vášnivě obdivovalo oblé ženské křivky, zatímco několik posledních generací udělalo z ženských tvarů tabu? Jak je možné, že stačilo pár módních návrhářů, časopisů pro ženy a výrobců oblečení a veškeré pojetí krásy uplynulých tisíciletí vzalo za...
Marzena Sowa (1979), svého času polská studentka romanistiky, odjela studovat svůj zaslíbený jazyk do jeho rodné Francie. A jak už to tak bývá, v Bordeaux ji kromě studia čekalo i jedno osudové setkání. Sylvian Savoia (1969), kreslíř, grafik, ale také Marzenin budoucí životní partner, je totiž druhou osobou, bez které by komiks, o kterém dnes píši, nikdy nevznikl. Marzena mu vyprávěla o svém...
Venku je tak nádherně, že je čiré utrpení zůstávat doma. Včera jsem se zkoušela učit na zahradě - spojit příjemné s užitečným - vzala jsem si tedy sluneční brýle, vytáhla si zahradní křesílko, připravila si sešit, výpisky z přednášek, psací potřeby a... Přečetla jsem si asi tak jednu desetinu z toho, co jsem si naplánovala. Zbytek času jsem totiž sledovala načechrané mraky plující...
Cestování budiž povýšeno z kategorie běžného lidského konání do kategorie umění! Alain de Botton, autor této esejistické knihy a také řady dalších (u nás zatím vyšlo: Architektura štěstí, Útěcha z filozofie, Náboženství pro ateisty, vše v nakladatelství Kniha Zlín), totiž cestování staví na piedestal vedle takových velikánů, jakými jsou třeba literatura, malířství i hudba. Cestování si podle něj od každého bere trochu a ještě...
(a skoncujte s prokrastinací) Každý občas odkládá nějakou tu nepříjemnost na později. Nejdřív si pustí film a teprve pak umyje nádobí. Nejdřív se podívá na sociální sítě a až potom se pustí do práce. Je to přirozená věc a pokud máme takové tendence jen občas, nic se neděje. Problém nastává tehdy, když se z odkládání stane pravidlo. Když před sebou hrneme povinnosti, které se nabalují...