Socialismus v komiksovém vydání

úterý, června 18, 2013

Marzena Sowa (1979), svého času polská studentka romanistiky, odjela studovat svůj zaslíbený jazyk do jeho rodné Francie. A jak už to tak bývá, v Bordeaux ji kromě studia čekalo i jedno osudové setkání. Sylvian Savoia (1969), kreslíř, grafik, ale také Marzenin budoucí životní partner, je totiž druhou osobou, bez které by komiks, o kterém dnes píši, nikdy nevznikl.

Marzena mu vyprávěla o svém dětství, jež se odehrálo v úplně odlišných kulisách, než které znal on sám. Její vyprávění o vyrůstání v socialistickém Polsku pro něj bylo čímsi naprosto exotickým - v něčem děsivým, jenže i půvabným zároveň. Sylvian začal kreslit a Marzena psát. A tak vznikla Marzi. Malé zrzavé děvče, které vzpomíná na to, jaké to tehdy vlastně bylo.

Autorské dvojici to sice dalo ještě hodně práce, než se od první kresby s komiksovou bublinou dostali až k plným 224 stranám, ale vypadá to, že vynaložené úsilí se nakonec vyplatilo. Francii se totiž Marzi zalíbila a kromě toho, že kniha vyšla i v polštině, v angličtině a v dalších jazycích, Marzena a Sylvain spolu začali pracovat na dalších dílech Marzina vyprávění.

Očima malé holky

První kniha, která v českém překladu vyšla v loňském roce v nakladatelství Plus, je rozdělena do 33 kapitol, přičemž každá z nich má svůj vlastní samostatně fungující příběh. Všechny kapitoly jsou vyprávěny z pohledu malé Marzi, která bezelstným tónem líčí historky ze svého dětství, a to jak ty o peprných zážitcích, které je možné zažít asi jen v socialistickém státě, tak i ty o příhodách, které jsou zkrátka lidské a blízké komukoli z nás.

Marzi ukazuje život v socialistickém Polsku bez jakýchkoli příkras, včetně všech jeho paradoxů i absurdit, ale zároveň naznačuje, že si Marzi, ale i všichni ostatní, co žili na druhé straně železné opony, dokázali své životy prožívat se stejnými smutky i radostmi jako lidé kdekoli jinde na světě.

Co se týče výtvarného zpracování knihy, je jen máloco k vytknutí. Pozoruhodné je třeba to, že na první pohled se může zdát, že komiks je plnobarevný, avšak při bližším zkoumání si uvědomíte, že z barevného spektra se v celé knize vystřídaly vlastně jen odstíny béžové, červené a oranžové (a pochopitelně i černé, šedé a podkladové bílé). Komiksová okénka pak připomínají sépiově zabarvené staré snímky, což se ale vzhledem k tématu i ději vlastně hodí. Ekonomicky výhodnější kroky někdy mají naštěstí i svá opodstatnění
.

Netypický komiks

Zatvrzelého fanouška komiksu ale Marzi nejspíš nepotěší, a to z jednoho prostého důvodu - to, co obvykle dělá komiks dynamickým a výtvarně propracovaným, v Marzi zkrátka chybí. Celá komiksová kniha je totiž líčena v naprosto identických obdélníkových okénkách, po šesti na každičké stránce. Různé grafické hříčky s rámováním a prolínáním obrazů, které ději obvykle udávají tempo a atmosféru, tu jednoduše nejsou, a zdá se mi, že oproti jiným komiksům je tak Marzi o dost ochuzena.

Mám ale dojem, že však typický čtenář komiksů není Marzinou cílovou skupinou. A pokud vás spíš zajímá příběh a netradiční pohled do nedávné minulosti, nejspíš téhle zrzavé holce odpustíte úplně všechno.

Mé hodnocení:

★★★★☆




Sylvain Savoia, Marzena Sowa: Marzi 1984-1987
Vydalo nakladatelství Plus v roce 2012, 224 stran.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.cz.

6 komentářů

  1. Jee, moc děkuju za tuhle recenzi. Marzi jsem si pořídila loni na podzim a hlavní důvod bylo právě to, že jsem comicsový fanda.) Dynamika mi ani trochu nechyběla, ale to je asi proto, že mám radši graphic novels, kde je důležitá hloubka příběhu, napětí tolik ne. Marzi se mi líbila moc, kresba taky. Ptala jsem se známých z Polska, jak je tam knížka vnímaná a prý nijak zvlášť populární není. Že je to psané pro lidi ze západu.) Jo a jak jsem nikdy žádnou recenzi na knížku nenapsala, tak u Marzi jsem to plánovala, ale zatím jsem se k tomu samozřejmě nedokopala:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já vyloženě komiksový fanda nejsem, ale některé kousky si nenechám ujít. :-) Úplně nejvíc ze všech se mi líbil Pod dekou od Craiga Thompsona - a ten si právě krásně vyhrává s rámováním a rozložením jednotlivých "scén", takže u Marzi mi to potom trochu chybělo.
      Díky za komentář! :-)

      Smazat
    2. Pod dekou se mi taky moc líbilo ... já na tu typografii asi nejsem dost citlivá.) Vnímám obrázky, příběh, ale rámečky jsou rámečky a vác je nepozoruju:)

      Smazat
  2. Já jsem jednou narazila na nějakou ukázku a říkala jsem si, že si to vypadá celkem zajímavě, ale potom jsem na ni úplně zapomněla. Takže díky za připomenutí.:-)

    OdpovědětSmazat
  3. Tak to vypadá opravdu zajímavě. Můj úplně první komiks byl Maus. Říkala jsem si, že přece takové téma není vhodné dělat jako komiks, ale naprosto jsem se mýlila. Je to nakonec jedna z mých nejoblíbenějších a svým způsobem nejkrásnějších knih. :)

    OdpovědětSmazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe