Můj život s tužkou, pastelkami a fotoaparátem
neděle, srpna 04, 2013
Mám v podstatě dva okruhy svých zájmů. Koníčků. Talentů, pokud to hodně nafoukneme a přitáhneme za vlasy. Jeden z nich je jasný, protože právě na něm stojí tenhle blog: literatura, knihy, psaní článků, tvůrčí psaní a tak trochu i filozofování, protože to s tím nevyhnutelně souvisí. Ale mé druhé velké "hobby" je pro mě stejně důležité, jenže jsem mu tady zatím nedala moc prostoru. Co to tedy dnešním článkem napravit?
Začnu úplně od začátku.
Pamatuji si, že kreslení a malování mě zaujalo už ve školce. Byla jsem vždycky spíš takové to nesmělé a zakřiknuté dítě, ale když jsem vzala do ruky pastelky nebo štětec, najednou jsem ožila a veškeré pochybnosti šly stranou. Navíc, ačkoli jsem povahou spíš introvert, vzpomínám si, že obdiv kamarádek, které jsem učila kreslit princezny, koníčky a pejsky, jsem si tehdy vcelku vychutnávala. ;)
Na základní škole mě potom nejvíc ze všeho bavila výtvarná výchova. Naši mě vozili na výtvarné kroužky a já snila o tom, že ze mě bude malířka, módní návrhářka, ilustrátorka, architektka, designerka... a měnilo se to téměř každý den. Na střední jsem šla na gymnázium, kreslila jsem ve svých volných chvilkách, ale těch bohužel postupně ubývalo. Nakonec jsem o sobě zjistila jednu důležitou věc: kreslení mě baví, ale nedokážu ho dělat jako svou práci.
 |
| Kresba z roku 2007, takže mi bylo 16-17 let |
Spousta mých kamarádů po mně totiž chtěla, ať jim nakreslím portrét, ať jim nakreslím jejich oblíbeného zpěváka nebo jejich psa. Ale mě nic z toho kreslit nebavilo. Nebavilo mě kreslit na zakázku, přímo se mi to protivilo. A uznejte, že to je docela problém, když se tím chcete jednoho dne živit. Při kreslení zkrátka potřebuji být volná jako pták, je to čistě sobecká činnost, kdy produkuji to, co se mi právě honí hlavou, a trvá to třeba i dlouhé hodiny. Prostě jsem nedokázala takový čas trávit nad nějakým zpěvákem, který mě ani v nejmenším neoslovoval. Zhruba v osmnácti letech tedy mi došlo, že kreslení nikdy nebude moje práce, pokud chci, aby mě i nadále bavilo.
Na střední jsem vedle toho začala zkoušet i počítačovou grafiku. Vytvářela jsem designy internetových stránek, naučila se základy HTML a CSS kódování. Pořídila jsem si tablet, což je v podstatě destička k počítači, která snímá pohyby speciálního pera, takže díky němu můžete kreslit v počítačových programech se stejnou citlivostí jako na papíře.
 |
| Jeden z webových designů, které jsem vytvářela. Web už dnes ale neexistuje. |
Zamilovala jsem si Deviantart - uměleckou sociální síť a obrovskou galerii plnou kýče a obyčejných věcí, ale zároveň také překypující skvělými umělci. Přes kreslení a malování jsem na Deviantartu objevila kouzlo fotografie. Narazila jsem na spoustu překrásných fotografií, které mi často až braly dech. Chtěla jsem zkusit něco podobného, rok jsem si šetřila na fotoaparát a najednou jsem objevila další nový svět. :-)
 |
| "Krok do minulosti" |
 |
Focení mě baví z mnoha důvodů. Na rozdíl od kreslení je na něj vždycky čas. Fotky jsou střípky skutečného světa kolem nás - navíc přes objektiv vidíte věci, kterých si jindy nevšimnete, nad kterými byste se za jiných okolností třeba ani nepozastavili. Všechno jsem se učila metodou pokus-omyl, z internetu a příruček, protože v okolí žádného fotografa nemám, ale nejspíš právě to mě na tom tak baví. To neustálé posouvání hranic o kousek dál.
Je to úplně jiný druh činnosti, než které běžně dělám, a přestože je to také kreativní práce, funguje přesně opačně než psaní. Při psaní usilovně přemýšlíte, hledáte slova, váš mozek pracuje na plné obrátky a vytváříte něco, co vychází přímo z vás. Naopak při focení jde všechno stranou, ponoříte se jen do obrazu, světla, barev, úhlů pohledu... Když mám špatnou náladu, fotoaparát pro mě bývá nejsnadnější způsob, jak přijít na jiné myšlenky a vyčistit si hlavu.
Nejvíc mě na tom těší to, že jsem našla způsob, jak mě to všechno bude pořád naplňovat a bavit. Jsem amatér, nenesu za svá "dílka" žádnou odpovědnost, dělám to čistě jen pro radost. Všechno záleží jen na mně. Dělám spousty chyb, špatně ostřím, někdy mám na fotkách samý přepal. Ale je mi to jedno, pořád mě to baví, a to právě proto, že jsem si nakonec vybrala školu, která se zabývá jazykem a literaturou, u kterých si umím představit, že se jimi jednou budu živit. Když se zadaří. ;-)
Občas přemýšlím nad tím, jestli jsem neměla jít jiným směrem. Ale myslím si, že jsem se rozhodla správně. A co já vím? Třeba nakonec budu dělat něco úplně jiného. Nebo se mi jednoho dne podaří nějakým záhadným způsobem oba dva své velké zájmy nějak propojit.
To bych byla asi nejšťastnější.
A jakou vášeň máte ve svém životě vy? A jak jste se k ní vůbec dostali?
27 komentářů
Moc krásný článek, já jsem ještě přednedávnem jezdila na koních ze začátku to bylo super, ale potom jsem si nějak uvědomila, že za neustálého křičení trenéra s pokyny si jízdu vůbec neužívám, mnohem radši jsem fotografovala jezdce na koních. Takže není to dlouho, co jsem odešla z jízdárny - jednak z nedostatku času, neshody se správcovou a i osobnější věci. Fotografování mě naplňuje, jsem velký pesimista, ale při fotografování se cítím uvolněně, můžu se na svět dívat tak - jak chci, a to se mi líbí. Taky občas kreslím, ale spíš podle návodů :D A ráda píšu povídky nejvíce nějaké fantasy - tam si můžu vymýšlet.... P.S. - Fotila jsem už během ježdění, takže fotím asi tak dva roky, ale teď se na focení zaměřuji více ... profesionálně? :D
OdpovědětVymazatJe zajímavé, jak jeden náš zájem, kterého má člověk třeba plnou hlavu, nás může přivést k dalšímu, kterému nakonec dáme přednost. :-)
VymazatDíky za komentář! ;-)
Úžasné fotky! :)))
OdpovědětVymazatDíky! ;)
VymazatJe fajn mít nějaký koníček, věnovat se mu, dále ho rozvíjet, já si myslím, že nejsem talent na nic, nikdy mi nic nejde, na co sáhnu je špatně, třeba brácha má talent na sport, ale já? Jsem asi černá ovce rodiny. Kreslit mi nejde, fotím jakž takž a i když mě to fakt baví, nejsem v tom dobrá, jediný co mi jde, je schoulit se do křesla a celý odpoledne si číst. :) A myslím si, že i když bys nekreslila na zakázku, můžeš si tím přivydělávat... ;)
OdpovědětVymazatJá jsem levá na spoustu věcí. :) Sport mi nikdy nešel - maximálně tak běh nebo gymnastika, v tom jsem byla vždycky takový ten "lepší průměr", ale jinak? Třeba takové míčové hry, které každý miluje, jsou pro mě vyloženě utrpení! :))
VymazatKdyž mluvíš o těch míčových hrách, tak učitel na střední na tělocvik nám dělal dotazník, který sporty máme rádi a když se mě ptal, jestli mám ráda fotbal, vybíjenou, volejbal...a tak, jsem odpovídala ne a spolužačky měly mezi sebou rozhovor: Proč nemá ráda tyhle sporty? - Ona se bojí míče! :D A já se ho opravdu bojím, ale třeba jednou přijdu na to, na co mám talent, zatím ho v sobě prostě nenacházím. :/
VymazatTakže jsem našla dalšího člověka, který si nerozumí s míčem? To ne jenom já?!
Vymazat:D
Nejsi v tom sama, jsem taky ráda, že existuje někdo další :D
VymazatA nejste sami, já mám taky z míče hrůzu. Když mi ho někdo hodí, nedokážu ho chytnout, vždy ho nějak odpinknu, nebo se mu vyhnu :D
VymazatTaky jsem dříve kreslila a pěkně jsem se pobavila, když jsem objevila slohovku ze čtvrté třídy. Jejím obsahem bylo:,, Chci být malířka. Malířka přírody. Protože mám ráda přírodu a zvířata." :-D A nyní je to někde úplně jinde. Už nekreslím ani nemaluji tolik, jak bych chtěla, spíše příležitostně a věnuji se fotografování, ale taky jen amatér, co se snaží našetřit si na zrcadlo... :-D
OdpovědětVymazatJá si myslím, že kombinace kreslení, psaní a focení je dost dobrá. Můžeš si napsat nápad na fotku, nebo povídku nebo něco, k tomu si načrtnout postavy nebo k focení nápady... Myslím si, že je to fajn, když člověk umí několik věcí. :-)
Je to fajn, rozhodně si nestěžuji, že bych se něčeho z toho chtěla zbavit. Jediné, co bych vážně brala, je mít na to všechno víc času, ale to prostě není reálné... :)
VymazatTak přeji spoustu peněz, ať tu zrcadlovku máš co nejdříve! ;-)
Je vidět, že jsi nadaná ve všech směrech. Nádherně kreslíš, fotíš i píšeš. A takové štěstí má opravdu málo lidí. :)
OdpovědětVymazatMou největší vášní je psaní, proto taky jdu na literárně založenou školu a pak taky někdy ráda fotím, ale to opravdu jen občas. :-)
Děkuju. :-) Štěstí to je, to máš naprostou pravdu. ;-)
VymazatTvůj článek mě donutil se nad sebou zamyslet. Řekla bych, že ve všech těch koníčcích, které mám, jsem průměrná, na nic nemám nějaký extra talent, ale kupodivu mě to pořád baví. Psaní, focení, dřív i to kreslení, teď už ale jenom málo. Tím jsem se ale nikdy živit nechtěla.
OdpovědětVymazatNaopak, co mi šlo trošku víc, to byl sport. Konkrétně míčové hry, hlavně volejbal. A to jsem chtěla dělat, chtěla jsem jít na FTVS a pořád hrát závodně. Jenže pak se mi z toho podělalo rameno, na který se nabalily další problémy se zády. Takže jsem s tím sekla (s hraním závodně a přáním jít na FTVS). Místo toho jsem si vybrala obor ve zdravotnictví. Zbohatnout se tam sice nedá, ale třeba budu mít aspoň dobrej pocit:)
Tak to s tím sportem a zdravotními potížemi je dost škoda... Na druhou stranu se ale tyhle věci dají brát tak, že ti ukazují, že tvé místo je zkrátka někde jinde. Ve zdravotnictví právě můžeš dokázat mnohem velkolepější a vlastně záslužnější věci. ;-)
VymazatTen portrét je naprosto úžasný! Kéž bych uměla kreslit :) Ne, nechci být nevděčná, takže jsem ráda za talenty, které mám. Baví mě focení, ale na pořádný foťák jsem ještě neušetřila, i když doma jeden pořádný máme. Zatím fotím jen na instagram a i to je docela zábava, aby to nebylo tuctové a mělo to duši(alespoň trochu). No a umím zpívat, asi snad i hodně dobře (naposledy mi bylo řečeno,že mám zlato v hrdle), ale živit bych se tím nemohla. Stydím se sotva vylezu před lidi. :D Promo mě baví právě blogování.
OdpovědětVymazatDěkuju. ;-)
VymazatPáni, vždycky jsem chtěla umět zpívat, ale nemám na to hlas. Zpívám si jedině v naprostém osamění nebo ve více lidech, kde to zanikne. :D
Jo, instagram mě taky baví, jsem na něm zhruba půl roku a čím dál tím víc mu propadám! :)
Já jsem odmala chtěla být spisovatelka a kreslením to doplňovat. Vždycky jsem říkala, že každou knížku, co napíšu (haha) si sama oilustruju :) S věkem ale chyběl čas na obojí, nejaktivnější období jsem měla tak do 15 let. Pak jsem se zase probrala před maturitou, kdy jsem se (neúspěšně) hlásila na architekturu a design a pak znovu ve druháku na vejšce, kdy jsem zkoušela přímačky na učitelství výtvarky (taktéž neúspěšně, protože říct na pohovoru, že mám ambice učit výtvarku a vést keramický kroužek, jim přišlo totálně ubohé). Poslední mojí věcí je rozkreslený obraz na plátně, který jsem započala loni v létě a od té doby na něj nesáhla...
OdpovědětVymazatStejné je to s psaním - nechtěla jsem se cpát nikam na žurnalistiku, tak jsem zvolila menší zlo - češtinu a historii. Nakonec mě hodně chytla historie. Sice píšu hodně, ale musím se striktně držet faktů. Nápady na beletrii mám, ale chybí čas a energie sednout k tomu a datlovat...
Jo, taky jsem měla podobné představy o svých knížkách s vlastními ilustracemi. Stejně ten věk je krásný, člověk jen sní a všechno mu připadá možné. A pak už jen přichází o iluze, neboli dospívá.
VymazatJestli nápady máš, ale chybí ti čas, tak je dost možné, že se k tomu ještě dostaneš. ;-)
Ta kresba... nádhera! :) Hrozně mě baví články, ve kterých se dozvídám něco víc o autorech mých oblíbených blogů. ;)
OdpovědětVymazatDěkuju, to mě těší! ;)
VymazatTo jsi nakreslila jen tak z hlavy? Obdiv!
OdpovědětVymazatPoslední dobou mě většina mých koníčků přestává naplňovat, protože všechny jsou moc sedací. Ráda čtu, ale ne v takové rychlosti jak ty, tak jedna knížka za měsíc je u mě běžný :D Dřív jsem kreslila, ale "jde" mi akorát kreslit podle skutečnosti a navíc sama se k tomu taky nedokážu donutit - vždycky jsem chodila na nějaký kurzy. Hrozně ráda chodím na výlety, ale to není zas tak častý. No prostě mi příjde, že moje koníčky nejsou nic extra, což taky nejsou :D
Konkrétně tohle jsem kreslila podle jedné fotky, která mě úplně dostala. Ale jinak jsem nejradši kreslila právě "z hlavy". :)
VymazatJinak, dokud jsem nezačala psát recenze, nečetla jsem tolik knih za měsíc jako teď. :D Ono to člověka tak nějak donutí a pak si na to zvykne a jinak už to neumí. :)
Páni,to je tak krásný článek. Studuji uměleckou školu a díky přestupování z jedné střední školy na druhou jsem si mládí prodloužila o rok. Mým oborem je Průmyslový desing-tudíž něco jako návrhář.
OdpovědětVymazatKdyž jsem přišla,byla jsem z toho nadšená a měla jsem pocit,že tahle práce mě může naplňovat a v budoucnu snad i živit. No,spletla jsem se..
Mým životem je pravděpodobně psát a hrozně mě to baví. Vím,že bych se tím jednou chtěla živit. :))
Líbí se mi tvé články,hrozně ráda je čtu:)
Lucia(z blogu www.crazynewdays.blog.cz)
JAK ZÍSKÁM EX EXUS HANDBAND ZPĚT S POMOCÍ SKUTEČNÉHO A EFEKTIVNÍHO SPLAVU OD DR Sunny Jmenuji se Kelly Tom, nikdy jsem si nemyslel, že se znovu usmívám. Můj manžel mě nechal s dvěma dětmi po dobu jednoho roku Myslel jsem, že ho znovu neuvidím, dokud jsem se nestretl s lady jménem Maria, která mi vyprávěla o kouzelníkovi jménem Dr.Sunny, dala mi jeho e-mailovou adresu a číslo mobilního telefonu, kontaktovala jsem ho a ujistil mě, že 48 hodin, můj manžel se vrátí ke mně, Za méně než 48 hodin se můj manžel vrátil a začal prosit o odpuštění, že je to práce ďáblů, takže jsem až dosud překvapen tímto zázrakem, nemohl jsem si představit, ale jakmile kouzlo bylo obsazeno, otěhotněla jsem a porodila mé třetí dítě, pokud potřebujete jakoukoli pomoc od něj, můžete se na něj obrátit prostřednictvím e-mailu: drsunnydsolution1@gmail.com Nebo WhatsApp nebo mu zavolejte: +2349030731985
OdpovědětVymazat.
Dr.Sunny také léčí:
1. HIV / AIDS
2. HERPES 1/2
3. RAKOVINA
4. ALS (Lou Gehrigova nemoc)
5. Hepatitida B
JAK ZÍSKÁM EX EXUS HANDBAND ZPĚT S POMOCÍ SKUTEČNÉHO A EFEKTIVNÍHO SPLAVU OD DR Sunny Jmenuji se Cindy Alex, nikdy jsem si nemyslel, že se znovu usmívám. Můj manžel mě nechal s dvěma dětmi po dobu jednoho roku Myslel jsem, že ho znovu neuvidím, dokud jsem se nestretl s lady jménem Maria, která mi vyprávěla o kouzelníkovi jménem Dr.Sunny, dala mi jeho e-mailovou adresu a číslo mobilního telefonu, kontaktovala jsem ho a ujistil mě, že 48 hodin, můj manžel se vrátí ke mně, Za méně než 48 hodin se můj manžel vrátil a začal prosit o odpuštění, že je to práce ďáblů, takže jsem až dosud překvapen tímto zázrakem, nemohl jsem si představit, ale jakmile kouzlo bylo obsazeno, otěhotněla jsem a porodila mé třetí dítě, pokud potřebujete jakoukoli pomoc od něj, můžete se na něj obrátit prostřednictvím e-mailu: drsunnydsolution1@gmail.com Nebo WhatsApp nebo mu zavolejte: +2349030731985
OdpovědětVymazat.
Dr.Sunny také léčí:
1. HIV / AIDS
2. HERPES 1/2
3. RAKOVINA
4. ALS (Lou Gehrigova nemoc)
5. Hepatitida B
6. těhotenství