Poslední knihou, kterou jsem přečetla v roce 2013, byla novela Květinostesk od Michaely Losekoot. Vyšla pouze v elektronickém vydání, takže zarytí papíromilci mají pro dnešek smůlu, všem ostatním ale doporučuji zpozornět.

Michaelu Losekoot můžete znát ze sociálních sítí (a hlavně z Twitteru) nebo z jejího populárního blogu Růžová panda. Michaela pracuje jako produktový manažer a tzv. booklover v knihkupcetví Martinus.cz, odkud ji znám zase já. Květinostesk je autorčinou prvotinou, která původně vznikala jako bakalářská práce na literární akademii a na podzim 2013 vyšla v nakladatelství Youngbooks.

Vír emocí, smyslů a vzpomínek

Postavy Květinostesku vytvářejí poměrně netypický milostný trojúhelník - hlavní hrdinka, mladá žena pracující jako trafikantka na Národní třídě, se jednoho dne za zvláštních okolností seznamuje s o dost starší ženou, se kterou se brzy spřátelí a později jejich vztah rozrůstá do daleko intimnějších rozměrů. Zároveň se ale seznamuje s jejím dospělým synem, a milostný trojúhelník tak získává svého třetího člena. Kromě přítomnosti v novele hraje velkou roli také minulost, která se připomíná v podobě vzpomínek z dětství a ovlivňuje mnohá hrdinčina rozhodnutí.

»Až teď tomu rozumím, stesku po květinách. Místo pod levým druhým žebrem, dva palce doprava a centimetr vzhůru, spojnice mezi pravou a levou plící, v průsečíku je to místo, píchne. Píchne vždy, když vidíte jinou ženu s květinou. Tváří se jinak, dobývané samičky, s váhavým úsměvem, stále ale jako by nic, příliš lehké vítězství, aby stálo za otevřenou radost.«

- M. Losekoot: Květinostesk 

Jsou knihy, které si zamilujete, a přitom si při jejich čtení ani neuvědomíte, že jsou vlastně psány nějakým určitým stylem, protože jejich forma funguje jako pouhý prostředek ke sdělení obsahu. Květinostesk ale v tomto ohledu patří k naprostému literárnímu protipólu. Příběh je tu sice stále důležitý, ale zdá se, že to hlavní jsou tady slova, kterými Michaela Losekoot dokáže popsat všechny zdánlivě nepopsatelné emoce a myšlenky. Staré smutky, pochybnosti, pocity viny, zakázaného ovoce, vzrušení, touha i prázdnota... Právě pocity hrají v Květinostesku hlavní roli a to ony vyprávějí příběh.

Na celé knize nejvíc zaujme právě neuvěřitelná originalita, se kterou si Michaela Losekoot hraje se slovy, metaforami a představivostí. Běžné lidské, dokonce i každodenní věci dokáže slovy zachytit tak, že se na ně najednou díváte jinýma očima. Vytváří nové metafory ze starých, interpunkcí vás zastavuje ve čtení, čímž dodává slovům sílu a nové významy. Některé pasáže jsou potom tak dobře napsané, že jsem je četla několikrát dokola a dokola. Nejraději bych se o ně podělila, ale to bych vás připravila o moment překvapení.

Květinostesk je totiž skvělý právě tím, že neustále překvapuje, a to ne příběhem - autorka vás dovede napínat, vzrušovat a fascinovat už jen tím, jak píše. 

Knihu přečtete jedním dechem a po jejím přečtení, poněkud vyčerpáni, odpadnete a čeká vás pořádná knižní kocovina. Popsat Květinostesk pro mě bylo těžší než popsat většinu ostatních knih, a to ne proto, že jeho autorku znám, ale zkrátka proto, že je o tolik jiný než všechno, co jsem zatím četla.

Když jsme byli malí, počítali jsme, kolik puntíků máme na ponožkách, a v letokruzích na babiččtině skříni jsme viděli obrázky, které tam dnes už zdánlivě nejsou. Myslím si, že to mělo souvislost právě s tím, že jsem přečetla Květinostesk, když jsem si jich na té skříni zase po letech všimla.

Květinostesk není pro každého. Ti, co v první řadě hledají fascinující příběh, můžou být z Květinostesku dokonce zklamáni. Jestli si ale chcete přečíst knížku, která vám zas jednou ukáže svět jinýma očima, v jeho "nestereo" podobě, bude tahle krátká novela určitě správná volba.

Michaela Losekoot: Květinostesk

Vydalo nakladatelství Youngbooks v roce 2013.

www.youngbooks.cz

Za recenzní kopii mockrát děkuji nakladatelství Youngbooks.