Už to bude zase půlrok, co jsem napsala poslední blog post, a dokonce o sobě už prohlašuju, že jsem blogerka, co nebloguje. Smutné. Ale chci to změnit a mám plán. No fákt. 
Zítřek je smutný den – výročí smrti Václava Havla. Nevím jak vy, ale čím víc toho o něm vím, tím jsem jím okouzlenější. Byl to zkrátka jeden z nejvýznamnějších Čechů naší historie a jeden z těch, na které můžeme být opravdu pyšní. A je mi vlastně dost líto, že jsem ho jako prezidenta nezažila v době, kdy bych z toho měla větší rozum. Třeba teď. No umíte si to představit? :-)
Proto jsem neváhala, když se přede mnou objevila možnost připojit se k organizátorům Dne Václava Havla a nabídnout ruku k dílu jako dobrovolník. Nakonec slovo dalo slovo a já si vzala na starost instagramový účet akce Kalhoty pro Václava Havla. Jestli ho ještě nesledujete a ani nerozdáváte srdíčka, běžte to rychle napravit, většinu postů mám na svědomí já *mrk-mrk*.
V roce 2012 se o akci strhla vlna zájmu veřejnosti i médií. Zapojilo se tisíce lidí a nejen v České republice. Lidé se fotili a sdíleli své fotky na sociálních sítích – malý přehled si můžete prohlédnout v následujícím videu, které se vám bude líbit už jen díky té krásné písničce od Lou Reeda, která hraje na pozadí, slibuju. ;-)
A tak se zrodila tahle pěkná tradice.
Ke které jsem se letos připojila i já. A doufám, že se zítra zapojíte také. ;-)
Takže zítra prosím nezapomeňte a ohrňte si kalhoty.
A v ideálním případě se o tom zmiňte i na sociálních sítích a používejte hashtagy #kratkekalhoty a #vaclavhavel. Ty nejzajímavější budeme určitě sdílet dál.
Ale není to samozřejmě jen o ohrnutých kalhotách. Přečtěte si o Havlovi knihu nebo si pusťte dokument (třeba dneska od půl desáté na dvojce). Začtěte se do jeho hry. Zapalte svíčku. Přidejte se k jedné ze vzpomínkových akcí. Nebo se prostě jen zamyslete nad tím, jestli taky věříte, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
www.denvaclavahavla.cz
"Kalhotám" můžete fandit na FB tady: www.facebook.com/DenVaclavaHavla/
A k události se připojíte tady: www.facebook.com/events/1008224662572684/
Díky. :-)
A co že ty "Kalhoty pro Václava Havla" vlastně jsou?
Dost možná už jste o tom slyšeli, nebo se dokonce sami zapojili. "Kalhoty pro Václava Havla" totiž začaly hned s prvním výročím smrti Václava Havla v roce 2012. Organizátoři chtěli připomenout Václava Havla jako osobnost a uctít jeho památku, ale také ukázat světu, že v České republice je stále spousta lidí, kteří následují jeho myšlenky. Hledali tedy zapamatovatelné, jednoduché a tak trochu úsměvné gesto, kterým by mohl kdokoliv dát najevo své sympatie... a když si vzpomněli na onen slavný incident s krátkými kalhotami při Havlově inauguraci, gesto bylo na světě. :-)V roce 2012 se o akci strhla vlna zájmu veřejnosti i médií. Zapojilo se tisíce lidí a nejen v České republice. Lidé se fotili a sdíleli své fotky na sociálních sítích – malý přehled si můžete prohlédnout v následujícím videu, které se vám bude líbit už jen díky té krásné písničce od Lou Reeda, která hraje na pozadí, slibuju. ;-)
A tak se zrodila tahle pěkná tradice.
Ke které jsem se letos připojila i já. A doufám, že se zítra zapojíte také. ;-)
Takže zítra prosím nezapomeňte a ohrňte si kalhoty.
A v ideálním případě se o tom zmiňte i na sociálních sítích a používejte hashtagy #kratkekalhoty a #vaclavhavel. Ty nejzajímavější budeme určitě sdílet dál.
Ale není to samozřejmě jen o ohrnutých kalhotách. Přečtěte si o Havlovi knihu nebo si pusťte dokument (třeba dneska od půl desáté na dvojce). Začtěte se do jeho hry. Zapalte svíčku. Přidejte se k jedné ze vzpomínkových akcí. Nebo se prostě jen zamyslete nad tím, jestli taky věříte, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
www.denvaclavahavla.cz
"Kalhotám" můžete fandit na FB tady: www.facebook.com/DenVaclavaHavla/
A k události se připojíte tady: www.facebook.com/events/1008224662572684/
Díky. :-)
V pondělí před dvěma týdny jsem měla narozeniny. Půlkulaté. Dvacáté páté. To je čtvrt století, no chápeš to? Oslavila jsem je s několika kamarády v Praze v baru, dostala jsem květiny, vyzkoušela pár koktejlů a krátce před půlnocí se vracela na byt – v euforii z toho, že si na mě kamarádi udělají čas i v pondělí večer.
Než jsem usnula, dumala jsem nad tím, co pro mě ta pětadvacítka vlastně znamená.
Než jsem usnula, dumala jsem nad tím, co pro mě ta pětadvacítka vlastně znamená.
Co je jinak, než jak jsem si kdysi představovala. Došlo mi, že skoro všechno.
Ale asi je to tak dobře. Snad.
A za nástupištěm mě čekal ten nejúžasnější dárek, co jsem mohla dostat. Oslava narozenin a kupa mých oblíbených lidí, kteří to celé pro mě několik týdnů potají připravovali a svépomocí vyráběli. Všechno navíc stylizovali do tématu Harryho Pottera, mého oblíbence z dětství (ehm, dobře, ono to pořád trvá) – dekorace, jídlo, kostýmy i dárky, které jsem dostala... Zkrátka ráj pro každého Harry Potter geeka. Po zbytek večera, noci a časného rána jsme tedy popíjeli míchané lektvary a ujídali kouzelnické dobroty všeho druhu. Ze stropu visely balónky, sovy, mozkomoři a nebelvírské dekorace (Moudrý klobouk mě totiž na začátku večera zařadil právě do Nebelvíru), ve vzduchu se vznášel Nimbus 2015 a ven z místnosti nás na heslo pouštěla Buclatá dáma.
Skoro jako kdyby mi bylo zase třináct.
Skoro jako kdyby mi bylo zase třináct.
Nejvíc jsem se bavila, když mi postupně vyprávěli, co všechno dělali, abych o oslavě neměla ani tušení.
Dokonce i ta pondělní oslava, kterou jsem si tak užila, byla ve skutečnosti jen zástěrka, abych na víkend nic nečekala.
Bylo to velký a nejspíš si umíte představit, že takový cíťa, jako jsem já, je z toho všeho dojatý ještě teď. ;-)
Jak já jim to oplatím?
Můj druhý příspěvek z kategorie live the little things, kam se chystám psát o věcech, které mi dělají radost, je na světě. Co jiného než tohle by sem patřilo, no ne?
Co vy na to? A jak se vám líbí fotky? :-)
