Není čtení jako čtení

středa, května 01, 2013

zdroj: weheartit.com
Před časem jsem přečetla jednu zajímavou knihu. Jmenovala se Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli a napsal ji Pierre Bayard. Byla to tenká brožura, plná nadneseného humoru a ve své podstatě i lásky ke čtení - vyšla před dvěma lety v nakladatelství Host a tehdy se o ní dost mluvilo. Doporučuji ji každému, kdo někdy musel přečíst víc knih, než je v jeho silách.

Dnes tu ale nebudu mluvit o ní, ale o jedné z jejích hlavních myšlenek: co to vlastně znamená "přečíst knihu"?

Přečti milión knih!

Začalo to, když jsem nastoupila do prváku na vysoké. Studuji obor český jazyk a literatura, tudíž logicky nároky na přečtenou literaturu nejsou malé. Já ale mám knihy ráda, to není nic, co bych nezvládla, říkala jsem si na začátku. Jenže ouha! Na každé přednášce či semináři nám začali dávat tipy na knihy, které si máme přečíst. Pokud bych se jimi měla řídit, četla bych třeba deset knih za týden. A uznejte, že to zkrátka není v (běžných) lidských schopnostech, zvlášť pokud se jedná o odbornou nebo jinak náročnější četbu. A pokud to zvládáte, závidím vám!

Nakonec se mi do rukou dostala právě ona výše zmiňovaná kniha. Jako dar z nebes. A já začala o čtení přemýšlet jinak. Když jsem dřív "přečetla knihu", znamenalo to, že jsem strávila hodiny a hodiny nad knihou, kterou jsem přečetla od prvního do posledního písmenka. O takové knize jsem pak říkala, že jsem ji "přečetla", a zařadila jsem si ji do svého pomyslného seznamu přečtené literatury, kde už zůstane navždy.

Jenže co když vámi přečtené knihy přestanou být čistě vaší soukromou záležitostí, ale stanou se kritériem, podle kterého jste hodnoceni? Jak dobře znáte obsah knih, které jste přečetli před pěti nebo dokonce deseti lety? Víte o nich dnes víc, než co si můžete přečíst v jejich shrnutích, kterých je plný internet? A co když obsah knihy po letech zapomeneme - znamená to, že patří opět mezi ty, které jsme nečetli?

Patero různých (ne)čtení

Na základě knihy Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli a také několika přednášek ze školy, které se zabývaly čtením, tu čistě nevědecky a s nadsázkou vyděluji pět typů čtení a nečtení, kterých se v současné době dopouštím - a kterých se dost možná dopouštíte i vy.

Pozorné čtení - čtení od začátku do konce, navíc se zvýšenou pozorností, a to třeba z toho důvodu, že se jedná o odbornou knihu, která se čte obtížně a vy se její obsah musíte naučit, nebo v textu hledáte chyby, případně chcete objevit její skryté významy, které by vám při "běžném čtení" mohly uniknout.

Běžné čtení - klasické čtení od začátku do konce, přirozeným tempem a třeba i s přestávkami na zamyšlení. Pokud si chcete knihu skutečně se vším všudy "prožít", měli byste zůstat u této možnosti.

zdroj: weheartit.com
Rychločtení - rychločtení neovládá každý, ale tréninkem se dá naučit. Jde o to, že se nedíváte na text jako na sled vět, ale jako na celek - pohledem obsáhnete mnohem větší část textu, a přitom je váš mozek stále schopný veškeré informace zpracovávat. Při studiu je to nedocenitelná schopnost a já ji často využívám, ale pokud se zrovna dopracuji k nějaké důležité pasáži, musím přejít k "pozornému čtení". Stejně tak beletrii, pokud můžu, čtu raději "běžným čtením".

Falešné čtení - Vyhledejte si, co bylo o knize napsáno. Nejlépe nějaká shrnutí, případně recenze a rozbory, v případě odborné knihy jsou ideální výpisky. Díky tomu pak budete vědět, co v knize máte hledat. Pokud kolem sebe máte někoho, kdo knihu četl, nechte si o ní poreferovat. Poté knihu vezměte do ruky, prohlédněte si obálku, přečtěte si anotaci, podívejte se na její obsah, prozkoumejte její strukturu a sem tam přečtěte nějaký odstavec (hlavně pokud mu předchází slůvka typu "závěrečné shrnutí"). Sice z knihy nemáte žádný velký zážitek, ale pokud se vás na ni u zkoušky zeptají, nikdo vám nemůže tvrdit, že jste ji nepřečetli. 

(Ne)čtení - u spousty knih ani není nutné, abyste je četli jakoukoli z výše popsaných metod, a přesto vám můžou rozšířit vaše literární obzory. (Ne)čtení je zkrátka znalost knihy. Už jste o ní slyšeli, nebo jste jste o ní někde četli pár vět. Víte, že existuje, umíte ji zařadit a rychle se zorientovat, když o ní někdo začne mluvit. Pokud znáte její žánr, můžete se o něm obecně rozhovořit. Čím lépe znáte literární teorii a historii, tím pro vás bude (ne)čtení snazší.

„Nikdy nečtu knihu, na kterou mám psát recenzi; člověk je pak příliš zaujatý.“
Oscar Wilde

Několik pravidel

1. Ačkoli to Oscar Wilde viděl jinak, nikdy nepíšu recenzi na knihu, kterou jsem přečetl/a jiným než "pozorným" nebo "běžným čtením".

2. Pokud se mi hnusí jakýkoli jiný způsob čtení než první dva zmiňované, nikdy nepůjdu studovat literaturu (pokud chci mít ve svém životě prostor i na další věci). ;-)

3. O tom, jakou metodou jsem knihu četl/a, se raději zmiňuji jen tehdy, kdy si to situace bezpodmínečně žádá. :-) 


zdroj: weheartit.com

Jak čtete vy? Máte ještě nějaké další metody?
Musíte načítat stohy knih, nebo máte ten luxus, že můžete číst jen ty, které chcete?

28 komentářů

  1. Tu knihu si musím sehnat!
    Letos jsem chodila na přípravné kurzy právě na obor, který studuješ. A je pravda, že už jen tam jsem nestačila zírat, kolik literatury nám na přijímačky doporučili. Nepočítala jsem to, ale odhaduju, že to bylo tak 50 titulů.
    Akorát nám zapomněli říct, kdy to máme přečíst... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na přípravné kurzy jsem nechodila, takže mé zděšení naštěstí začalo až se začátkem studia. :D
      Knížku vážně doporučuji. :-)

      Vymazat
  2. Já teda čtu knihy převážně pozorným čtením. Když narazím na slovíčko, kterému úplně nerozumím, tak si ho vyhledám, to samé s nějakou historickou osobností, kterou si tímto připomenu. Miluju čtení a vím, že je to láska na celý život. Nejvíc se mi líbí, že ať čtu jakoukoliv knihu, tak mi dá ještě něco navíc - slovní zásobu, rozhled.
    V poslední době jsem si tvůj blog oblíbila. :) Pokud všechno půjde podle plánu, tak bych se za půl roku mohla počítat za studentku české filologie. Celkem bych uvítala článek o knihách, které vám na VŠ profesoři doporučují. Kdybys vypíchla třeba jen ty nejdůležitější, nebo nejzajímavější.. určitě by to mnoho lidem pomohlo, včetně mě. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná něco takového napíšu, ale je dost obtížné vybrat ze všech těch knih jen tolik, aby se to vešlo do jednoho článku. Když nad tím tak přemýšlím, vůbec si nejsem jistá, které knihy by to měly být. :-) Ale slibuji, že nad tím popřemýšlím. ;-)

      Držím palce, ať ti tvé plány vycházejí. ;-)

      Vymazat
  3. Když na to přijde člověk by měl ovládat všechny vyjmenované metody, vždycky záleží na knížce a jestli si ji chceš užívat, nebo ji MUSÍŠ přečíst. Luxus číst jen knihy, co chci, jsem měla snad naposledy na střední...

    Moc prima článek, o knížce jsem taky slyšela, když vyšla, a teď jsi mě na ni ještě o trochu víc navnadila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :-) Přesně tak, kde jsou ty středoškolské časy, kdy jsem si mohla číst, co jsem chtěla, kdy jsem chtěla a jak dlouho jsem chtěla? :-)

      Vymazat
  4. Teda... literaturu mám hrozně ráda, nakupuju jednu knížku za druhou, procházím antikvariáty.. ale je to prostě můj koníček a můžu si číst, co se mi chce :) a když pak mám číst nějakou knihu do školy, dělá mi to dost problém :D naštěstí toho moc není (studuji humanitně (antropologie)-ekonomický obor)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš dobré. :-) Já jako koníček čtu knížky, ke kterým píši recenze, protože ty mi ve školy k ničemu nebudou. Ale vedle toho musím zkrátka číst ještě spousty knih do školy, což je někdy dost náročná práce. Ale to asi všude. :-)

      Vymazat
  5. mám to dost podobně jako ty - vysoká mi v hodně věcech převrátila můj názor na knihy i četbu, jako takovou. Studuju jazykovou a literární kulturu a i na ní po nás chtěli (hlavně v prváku), přečíst šílené množství knih... čtu ráda, ale když něco musím - tak to jde podstatně hůř. Ta myšlenka o tom, že když obsah knihy zapomeneme, tak je to, jako bychom ji nečetli, je hodně zajímavá a přiznám se, že i já jsem dost často nad podobným problémem uvažovala. Jenže v tom množství, co člověk musí na škole přečíst a s odstupem let... si nejspíš nikdo není schopný zapamatovat přesně všechno, co četl... :( bohužel, protože občas by se to vážně hodilo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, jazykovou a literární kulturu v Hradci jsem málem taky studovala... udělala jsem přijímačky a hrozně se mi ten obor líbil, ale nakonec jsem se rozhodla pro Prahu, protože ji mám mnohem blíž.

      Vymazat
    2. Tak to jsi udělala jenom dobře :) Protože já jsem teď ve třeťáku, čekají mě státnice a můžu říct, že obor je všechno, jen ne takový, jakým se prezentoval a jaký měl být a budu ho hanit všem, kdo se na něj zeptají... a to bohužel vůbec nepřeháním. :)

      Vymazat
    3. To zní hrozivě... No, držím palce, ať ty státnice proběhnou v poklidu... ;-)

      Vymazat
  6. Já čtu pozorně, rychločetbu jsem zatím neobjevila a nezařadila ji mezi své dovednosti. Ale u učení využívám toho, že když se na to koukám, pak si to vryju do paměti. Celou stránku ze sešitu, takže tak mám svoje barevné nadpisy, text, obrázek apod. Co se týče čtení knih, čtu knihu podle toho, jak mě baví. Pokud mě kniha baví, tak jsem hodně rychlá, pokud ne, tak to protahuju hodně dlouho. Četba je jeden z mých nejoblíbenějších koníčků. Ať už fantasy, historické nebo poezie. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to mám podobně, často si třeba u testů při odpovídání vybavuji přesně jak to vypadalo napsané v tom mém sešitě. :-)

      Vymazat
  7. Já, jakožto naprostý čtecí analfabet, si dopřeju pozorné čtení ve skriptech do školy a běžné čtení na dovolené :D... Hrozně ti závidim tuhle zálibu v knížkách, je to nesmírná výhoda, protože tě tvá záliba dokáže i dost obohatit... Teď je jen otázkou, jestli ti studium takového oboru to čtení trochu neznechutí...přeci jen se z toho už trochu stává povinnost. Ale kdo čte ''srdcem'', asi ho to nepustí :-)... Zase si ale nemysli, že jsem barbar v tom smyslu, že knížkama pohrdám nebo tak... to vůbec ne, ba naopak, jsem odpůrce elktronických knížek a miluju vzít si knížku do ruky a čmuchat ty voňavé stránečky, já čtu ráda! Horší je si vzpomenout, na to jsem hrozně líná a před čtením je na mym žebříčku hodnot neskutečné množství dalších ''smysluplnějších'' ativit. Zkrátka mně to nenapadne. Knížku čtu až v době, kdy mi ji někdo šoupne pod čumák nebo vychválí až do oblak, a až v tu chvíli mně nikdo neodtrhne a umim se i rozbrečet :D. Ale kartičku do knihovny mám :-))))))

    OdpovědětVymazat
  8. ...bylo mi ctí napsat nejdelší komentář v historii mého blogování :D já tvuj blog miluju :-) Poslední dobou si hrozně stýskám nad kvalitními blogy jako máš ty, většinu nečtu, nebaví mně to a fotoblogů taky ubývá :/ ty seš takový 2 in 1 blogger :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. sakra, trz a kmetíčková je jedna a tatáž osoba :D Nějak mi to tu přeskočilo! Ale už končim :-) Hezky vikend :)

      Vymazat
    2. Jé, to jsem hrozně ráda, že se ti tu líbí (a že jsi tu skolila svůj osobní rekord v délce komentářů, já dlouhé komentáře ráda... :D). :-) Pravda je, že jsem teď dlouho nic pořádnýho nefotila, měla bych se do toho někdy zase obout! :D
      Spousta lidí čte prostě jen tak relaxačně, když má chuť - což je rozhodně lepší než nečíst vůbec, no ne? :-) A čtení na dovolené je stejně nejlepší! :-)

      Vymazat
  9. Já jsem čtenář - nečtenář. Čtu když mám chuť a kniha mě baví. Jakmile někdo mluví o povinné četbě, moje nálada rychle upadá. Ale chci to změnit, jelikož mě čeká maturita a zjistila jsem, že čtu dost rychle... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tam je problém s tím slůvkem "povinná", viď? Dřív jsem taky povinnou četbu moc nevyhledávala, ale jakmile jsem dala šanci pár kouskům, které mi opravdu sedly, nebyl už pak problém vyzkoušet i další věci. ;-)

      Vymazat
  10. Perfektní post. Moc děkuju!! Já provádím všechny typy, ale nejradši mám samozřejmě běžné čtení. To mi přináší největší požitek. Aktálně čtu analýzu manželství od maďarského psychologa z 60. let a jsem totálně u vytržení. Začínám mít pro Maďarsko slabost, protože mám pocit, že tam žijou extrémně chytří lidé.) Kdybys měla tip na nějakého maďarského autora psychologických románů, moc ráda ho uvítám:) Iri

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, s maďarskými spisovateli žádnou zkušenost zatím nemám. :-) Ale kdybych někde něco zaslechla, dám vědět. ;-)
      Díky za chválu! :-)

      Vymazat
  11. Mmm, zajímavé. Já jsem asi běžný čtenář:). Já nevím, když už mám o nějaké knize fakt mluvit, třeba referát, nebo tak něco, tak si nedokážu představit, že bych ji přečetla jiným způsobem než je ,,běžné čtení", protože recenzím na netu fakt opravdu nevěřím na 100%. Našla jsem už v nich spousty chyb, co se týče ve jménech postav, souhrnu událostí či tak. Neříkám, že k maturitě jsem si nevyhledávala spousty rozborů těch knih na netu, to ano:), ale knihu jsem si nejdříve musela sama přečíst, udělat výtah, a pak spolupracovat s netem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dokud jsem nestudovala literaturu, měla jsem stejný názor. A ráda bych ho měla pořád, ale to bych asi nedostudovala... :D Jinak, máš pravdu, že není zrovna dobré spoléhat na jeden zdroj, zvlášť když jde o internet... v některých případech ale bývá zdrojů zoufale málo...

      Vymazat
  12. Kde jsou ty časy, kdy jsem četla a četla. Před pár lety jsem louskala jednu knihu za druhou (běžným čtením), ale v poslední době mám silnou čtecí krizi - začnu sice nějakou knížku číst, ale nedočtu ji. Před rokem jsem si koupila čtečku, v domnění, že budu číst víc, ale zjistila jsem, že klasická kniha je prostě mnohem lepší a je větší šance, že ji dočtu, než když ji čtu ve čtečce. Ale jinak jsem čtenářka detektivek a tak, takže knížek pro odreagování. Jsem hrozně ráda, že jsem nešla studovat literaturu, protože o tom jsem uvažovala. Nemohla bych však číst něco, co by mě nebavilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tou čtečkou to mám podobně - když to není vyloženě strhující knížka (a já ji nutně nemusím číst) dost často se mi stává, že ji ani nedočtu. Jinak čtu na čtečce hlavně věci do školy. A ačkoli jsem ráda, že je elektronických knih čím dál víc, s papírem a krásnou typografickou úpravou je to o něčem jiném. :-)

      Vymazat
  13. Když jsem začala číst článek, říkala jsem si: "Páni, něco nového." a s vervou se do něj pustila. A čím dál jsem se dostávala, tím širší byl můj úsměv. Jo, o tomhle už něco vím. Na střední škole jsem studovala knihovnictví (letos jsem maturovala) a jedna maturitní otázka na předmět práce se čtenářem byla právě čtení. když jsem se učila k maturitě, všechny způsoby jsem si zkoušela, aby se mi pak o nich lépe mluvilo (stejně jsem si pak vytáhla retrospektivní bibliografii, takže mi to bylo k ničemu).
    Je určitě dobré se nad způsobem čtení pozastavit, především, pokud se nás chce, abychom četli víc, než je nezbytně nutné.

    OdpovědětVymazat
  14. Chápu, že při studiu takového oboru se asi těžko drží tempo s nároky profesorů... ale jsi dobrá, že zvládáš to, co zvládáš...

    Co se rychločtení týče, slyšela jsem na něj neuvěřitelné množství kritik a nesouhlasných názorů. Že není zdaleka tolik efektivní, jako se prezentuje, že si to člověk nezapamatuje apod....

    Sama nevím... koupila jsem si o něm teď knihu na http://www.sevt.cz/obchod/on-line-knihkupectvi/ a doufám, že se to naučím, na druhou stranu, chci? :-))) neníá lepší méně knih a spíše prožitková četba ? :-) to je otázka ....

    Každopádně se ale musím přiznat, že se mi mnohem lépe čte v angličtině... je to takové jednoduší a intuitivnější

    OdpovědětVymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe