Tiší lidé mají tu nejhlasitější mysl

úterý, května 14, 2013

Právě jsem dočetla knihu od Susan Cainové. Jmenuje se Ticho a navzdory svému názvu i vzhledu obálky, který působí dost dramaticky, se nejedná o žádný thriller, ale o literaturu, kterou v knihkupectví najdete v oddělení psychologie. Podtitul této knihy totiž zní Síla introvertů ve světě, který nepřestává mluvit.

Jedná se o velmi populární a v podstatě i průlomové dílo, které bylo přeloženo do více než 30 jazyků, a o jeho obsahu se diskutuje v řadě světových médií. U nás kniha vyšla v prosinci loňského roku v nakladatelství Jan Melvil Publishing.



Já jsem se o Tichu dozvěděla teprve nedávno, a to když jsem si pustila jedno video na TED.com, ve kterém Susan Cainová mluví o své knize a o tom, proč cítila potřebu ji napsat. To video mě přímo nadchlo a po chvilce pátrání jsem zjistila, že kniha Quiet, o které hovoří, vyšla už i v českém překladu. Samozřejmě, že jsem si knihu hned šla koupit a pustila se do čtení.


Ideál extroverze

Susan Cainová ve své knize přináší úplně nový pohled na lidský temperament. Žijeme totiž ve světě, který je založen na ideálu extroverze. Ve světě, kde je potřeba být slyšet a být průbojný, mít spoustu přátel a být komunikativní (a komu tahle fráze chybí v jeho CV, má zkrátka smůlu). Být extrovertem je v dnešním světě norma. Kdo jím není, musí si na něj začít hrát. Nebo se předem smířit s neúspěchem.

V obecném povědomí je extrovert společenský a zábavný člověk, zatímco introvert je nespolečenský samotář. Cainová se ale tohle snaží vyvrátit a členění na extroverty a introverty vidí v jiném světle: extrovert je člověk, který čerpá energii z vnějších stimulů, zatímco introvert čerpá energii ze samoty a klidu.

Susan Cainová ve své knize zdůrazňuje především to, že je věčná škoda, že je introvertům věnováno tak málo prostoru (a je proti jejich přirozenosti se o něj rvát), protože se čím dál tím víc potvrzuje, že společnost založená čistě na extroverzi má mnohé vady. To, že se do popředí dostávají ti nejhlasitější, totiž ani v nejmenším neznamená, že nás vedou ti nejschopnější. Na řadě příkladů ze života i z poznatků moderní psychologie Susan Cainová ukazuje, že extroverti a introverti mají různé cenné povahové vlastnosti, ale pouze v rovnováze mezi oběma temperamenty můžeme najít ideál.

Co zmůže introvert?

Introverti jsou sice tiší, mají problém s mluvením před lidmi a jen těžko fungují v soupeřivém prostředí, ale zároveň jsou skvělí pozorovatelé, jsou empatičtí, citliví, vnímaví, dokáží přemýšlet komplexněji a uvědomovat si problémy, ke kterým jsou mnozí slepí. Pokud je nic nevyrušuje, dokáží vytvářet umělecká díla, psát romány i vymýšlet objevná řešení tam, kde se extrovert z důvodu dlouhého osamění (a pro něj tudíž vyčerpání) už přestává soustředit.

To jsou samé skvělé vlastnosti, nemyslíte?



Největší přínos této knihy vidím v tom, že mnohým lidem může změnit život. Pohled na sebe samého. Introvert je od přírody pochybovačný tvor a ze všeho nejvíce pochybuje sám o sobě - kniha Ticho mu ale může dodat tolik potřebnou sebejistotu a klid. To, že nesplňujeme nároky extrovertního světa, ještě neznamená, že by s námi mělo být něco v nepořádku. Zkrátka jsme jen jiného založení, kvůli kterému sice dost často zažíváme krušné chvíle, ale zároveň máme díky němu k dispozici celou škálu možností, které extroverti nemají.

Kniha plná porozumění

Já osobně jsem se dost často oné "introvertní škatulce" vzpouzela, protože přes všechny shodující se charakteristiky jsou chvíle, kdy ráda všechno hodím za hlavu a užívám si cizí pozornosti a společnosti. Jenže když si s naprostou upřímností zrekapituluji, kolik večerů vcelku spokojeně trávím s knížkou a kolik večerů mezi přáteli a "přáteli", výsledek je jasný. Při čtení jsem si navíc uvědomila mnoho svých dalších introvertních rysů, o kterých autorka přímo píše. A najednou jsem se v tom všem našla, jako kdybych byla jedním z příkladů, o kterých autorka vypráví. 

Chápu, že Ticho bude pro mnohé jako zjevení z jiného světa - někteří extroverti si zřejmě vůbec nedokáží představit, co prožívají jejich tišší kolegové. Každý druhý až třetí člověk je ale prý introvertem, což vůbec není málo. Kniha Ticho je inspirativní čtení pro každého přemýšlivého snílka se sklonem pochybovat o sobě samém. Je totiž nesmírně zajímavé si uvědomit, že naše domnělé slabiny mohou být tím nejlepším, co můžeme světu nabídnout. ;-)


Mé hodnocení:

★★★★★



Susan Cainová: Ticho
Přeložil Petr Miklica. Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing v roce 2012.




zdroj: little-yellowspider.tumblr.com

Pozn. Autorem citátu v nadpisu článku je Stephen Hawking.

18 komentářů

  1. Úžasné! To si musím přečíst. Celý život poslouchám výtky k tomu, že jsem introvertní. Já to ale vnímám tak, že jsem od dětství nucena být v kolektivu, se kterým si nerozumím. S těmi co ano, introvertní nejsem. Ale je jich tak málo ... právě asi proto, že to jsou taky introverti.) Moc děkuju za recenzi (info)! Iri

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo! ;-) Snad ti bude knížka nápomocná tak jako mně. ;-)

      Smazat
  2. Knihu Ticho jsem si našla hned po tom, cos mě v komentářích odkázala na to video. Hned jsem si říkala, že si ji musím přečíst a tvoje recenze mě k tomu navnadila ještě víc. :)

    OdpovědětSmazat
  3. Na video jsem se dívala už předtím. Je super, že "o nás" někdo mluví, taky mě štve, jak se od člověká, že bude extrovert - se slova "komunikativní" se mi ježí chlupy. A ty nové tendence ve škole i ve firmách tvořit týmového ducha, to je teprve katastrofa!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Je skvělé, že se o tomhle začíná přemýšlet i z jiného úhlu pohledu. A snad nezůstane jen u přemýšlení...

      Smazat
  4. Myslím, že po téhle knížce po státnicích určitě sáhnu a už teď si ji dávám do seznamu k přečtení, protože myslím, že se v ní v hodně případech uvidím :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to vážně zajímavé čtení. :-)
      A je zajímavé zjišťovat, kolik blogerů je podobné nátury jako já. :-)

      Smazat
  5. Jsem na tom podobně jako ty - někdy vyhledávám společnost, ale spíš u mě převažuje to introvertní já. A ve světě, kde jsou těmi vůdčími osobnostmi lidé extrovertní, jsem si často říkala, že i já bych taková chtěla být: otevřená, průbojná, společenštější. Postupně jsem se to ale naučila vidět jinak. Děkuju za tip na moc zajímavou knížku.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Není zač. ;-) Ano, přesně tohle také znám. A člověk má tendenci se ptát, co je s ním špatně, že? Naštěstí mám tohle období už za sebou, doufám. :-)

      Smazat
  6. O tuhle knížku pořád někde zakopávám... není to nic, co bych asi běžně četla, ale svojí recenzí jsi mě nalákala. Aspoň do ní někde v knihkupectví nakouknu :)

    OdpovědětSmazat
  7. Musím říct, že tvoje recenze je mnohem lepší než samotná knížka. Úplně jsi mě nalákala, až tak, že jsem si ji po zkoušce koupila jako odměnu :D Něco mi ta knížka určitě dala, ale změnu života? Sebejistotu a klid? To vůbec. Bylo to zajímavý, ale jako zas takový veledílo to nevidím.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě mrzí... Já z ní byla vážně nadšená a pořád ještě jsem. Uvědomila jsem si díky ní o sobě spoustu věcí, které jsem do té doby vnímala jinak. A to právě chápu jako určitou změnu života - že se člověk naučí žít sám se sebou a pořád si nevyčítá něco, co je pro něj přirozené. A nejenže si to nevyčítá, dokonce si uvědomí, že je to na něm třeba i to nejlepší. :-)

      Smazat
  8. To tě nemusí mrzet ;) Já se právě ještě do té fáze nevyčítání si pořád nedostala a stále bych třeba chtěla být v něčem jiná.

    OdpovědětSmazat
  9. Myslím si, že pro tuhle knihu jsem jako stvořená. Hlavně v poslední době jsem hledala něco, co by mi pomohlo k tomu, abych k sobě nebyla tak hrubá. Kvůli této povaze mám problém jak ve společnosti tak taky ve škole. Většina lidí kolem mě ani nemá zájem se se mnou bavit. A je opravdu nízký počet lidí, co mě berou takovou jaká jsem. V poslední době mě to silně ubíjí a mívám deprese častěji než dříve. Tuto knížku si rozhodně koupím, nebo alespoň zapůjčím. Nečekám že mě to změní, ale chci začít být spokojená s tím, jaká jsem.

    OdpovědětSmazat
  10. Právě ji čtu v angličtině, jde to pomalu. :D Tak si říkám, jestli si ji nepujčit v knihovně v češtině, že mi takhle možná unikají informace, kterých bych si v češtině všimla.

    OdpovědětSmazat
  11. V půlce září jsem narazila na jednu rozsáhlejší recenzi, která mě ponoukla k zamyšlení a napsání jednoho "článku". Pokud bys měla zájem - nebo někdo jíný - tady je na něj odkaz: http://goo.gl/W3i5gI

    Říkala jsem si, že si knihu musím přečíst, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Ovšem Ty s mi jí krásně připomněla a teď už si jí proklouznout nenechám. :)

    OdpovědětSmazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe