Lo. Li. Ta.

pondělí, května 20, 2013


Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-o-el-í-té-á: špička jazyka se vydává a třístupňovou procházku patrem a na "- tři!" ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.

Byla to Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčošce měřila metr pětapadesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém obětí byla však vždycky Lolitou.

V. Nabokov: Lolita, str. 11

Už jen ty první dva odstavce - i kdyby byly to jediné, co se Nabokovovi na Lolitě podařilo - tento román  vyšvihnou o příčku nad průměr. Jenže pak se začne odvíjet samotný děj, téma celého příběhu, po kterém se do té doby jen málokdo odvážil sáhnout (a když už, tak v naprosto jiném světle), a Lolita ve své jedné punčošce šplhá opět o několik příček výše.

Lolita od Vladimira Nabokova se bezesporu řadí ke špičce světové literatury minulého století. Po vydání v padesátých letech vyvolala poprask a rozpoutala diskuze, čímž vzbudila zájem v nejširších vrstvách čtenářské obce. Ta se rozdělila do dvou táborů - na ty, kteří s románem zásadně nesouhlasili, a na ty, kteří jím byli naprosto fascinováni. Právě tato kontroverze ve spojení se vzletným jazykem a velmi zajímavým slohem způsobila, že se z románu brzy stala klasika a jméno Lolita se dostalo do povědomí pod zcela novým významem.

Lolita byla dvakrát zfilmována - poprvé na začátku let šedesátých (1962) a podruhé v letech devadesátých (1997). Za prvním filmem stojí režisér Stanley Kubrick (mezi jeho slavné filmy patří také např. Osvícení či 2001: Vesmírná odysea) a za druhým režisér Adrian Lyne.

A teď už k samotnému příběhu. Hlavní postavou je jakýsi Humbert Humbert, literát, Evropan, který se po životních neúspěších v Evropě vydal do Spojených států. Domluvil si levné bydlení v domě jakési neznámé paní, kde měl v plánu pracovat na svých knihách. Tento Humbert Humbert nás už od počátku knihy nijak nebalamutí a rovnou se nám svěří, že dospělé ženy jej nezajímají, že jediná stvoření, která mu nedají spát, jsou děvčátka od deseti do čtrnácti let. Ne ale všechna, okouzlit jej dovedou jen některé, jen nymfičky, jak si je on sám pojmenoval.

Humbert Humbert ale není násilník, žádné dívky se násilím nezmocnil - svou vášeň omezoval jen na vysedávání u dětských hřišť a přímému kontaktu se pro jistotu snažil vyhnout. Jenže pak se stala ta osudová věc, která jej doháněla k šílenství. Paní, která jej k sobě nechala nastěhovat, měla totiž dceru, nymfičku, která se jmenovala Dolores a říkala si Lo. Lolita.


Jedná se o složité téma, které nastoluje otázku, zda je "ta věc" (tedy fakt, že měl dospělý člověk vztah s teprve dospívající dívkou) skutečně tak špatná, jak se obecně soudí. Ale Nabokov nás nepřesvědčuje o tom, že by jednání Humberta Humberta bylo naprosto správné. Jen nám ukazuje, že ani Lolita nebyla bez viny a že Humbert jen nebyl dostatečně silný, aby té malé svůdnici odolal.

V závěru knihy si uvědomíme, že to není přímo tak, že bychom souhlasili s tím, co Humbert dělal. Naopak se shodneme se na tom, že to bylo špatné. Velmi. Ale nebude se nám to říkat snadno, a to z jednoho prostého důvodu - budeme totiž naprosto chápat, co jej k tomu vedlo, a budeme mu rozumět. A to se pak jen s těžkým srdcem soudí.

Knihu doporučuji každému. Už jen proto, že je to další důkaz toho, jak naše názory můžou být někdy unáhlené a že každá věc má i svou druhou stránku



Mé hodnocení:

16 komentářů

  1. Ten první film jsem zatím neviděla, druhý ano. A knížku jsem četla kdysi dávno. Teď jakos atrší bych v ní mohla najít mnohem víc než kdysi. Přeci jen, ve 14 jsem vnímala jen děj a ne ten sloh.

    Mě teď tak napadá, že bych si měla znovu přečíst všechnu klasiku, kterou jsem okolo těch 14 četla, abych mohla posoudit i styl knihy, ne jen obyčejný děj. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky to mám s hodně knihami obdobně... Ale kde na to vzít ten čas, že? :-) Taky jsem zatím viděla jen ten novější film, i když Kubrickova verze by mě taky dost zajímala.

      Smazat
  2. Lolitu jsem si minulý rok vytáhla jako maturitní otázku z literatury. A díky filmu z roku 1997 se mi o ní dobře povídalo. Bohužel jsem ji nečetla, i když to mám opravdu v plánu :) Knižní verze se mi nějak vyhýbá.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ten film je krásný, hrozně se mi líbil. :-) Tak třeba se ti jednoho dne postaví do cesty! :D

      Smazat
  3. S přehledem můj nejoblíbenější román ze všech. Čekala jsem od Lolito všechno možné - zhnusení, prasáckého zatuchlého dědka, opovržení... Dostala jsem úplný opak a ještě jsem Humberta litovala! Navíc ten jazyk! Jako by člověk při čtení létal v oblacích, na správných místech ho ale Nabokov srazí na zem ironií a sarkasmem... Pecka, naprostá pecka. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas! :-) Nejsem ten typ, který by z literárních děl uměl na potkání citovat, ale s Lolitou to umím - Nabokov to napsal zkrátka dokonale. :-)

      Smazat
  4. Stejně jako Cecilka jsem Lolitu četla někdy v šestnácti-sedmnácti, kdy jsem o literatuře jako takové neměla žádné potuchy a vnímala jsem jen děj. Určitě by stálo za to si knihu znovu přečíst, protože si sem tam vybavuji některé okamžiky z knihy, ale už je neumím zařadit k čemu patřily. Ale jak píšeš: "kde vzít ten čas?"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si asi brzy pustím film - sice knize se to nevyrovná ani v nejmenším, ale jako připomínka může fungovat dobře. Lepší než úplně zapomenout.

      Smazat
  5. Také jsem Lolitu kdysi četla a říkám si, že přečíst si jí znovu viděla bych to určitě jinýma očima :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem normálně ze všech těch komentářů také dostala chuť přečíst si Lolitu znovu. :-) Tuhle "recenzi" jsem psala už před pár lety.

      Smazat
  6. To byla moje kultovní knížka ... jen a jen moje.) Bylo mi 16 a měla jsem pocit, že nikdo nikdy nepochopil Nabokova tak jako já - takový dojem umí vyvolat jen geniální autoři, že?.) A přesně jak píšeš, to hlavní, co jsem si na tom (trochu s hrůzou.) uvědomovala, byl fakt, že ne ti muži, ale právě ty holčičky můžou za (skoro) všechne ten hřích. Pro ně je to zábava, pro muže bolestná slast ... A Ty jsi nejlepší, miluju Tvoje recenze! Iri

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak přesně tohle jsem právě potřebovala. :-) Zlepšila jsi mi náladu o 180 stupňů! Mockrát díky za takovou chválu. :-)

      Smazat
  7. Viděla jsem novější film a četla i knihu. Paradoxně se mi mnohem víc líbila první část, kdy se vztah dvou hlavních postav teprve vyvíjel. Druhá část jejich putování, už mě tolik nebavila. Závěr zase trošku dojem zlepšil. Celkově se mi knížka líbila moc, právě kvůli tomu, jak dokázala člověka přinutit cítit to, co cítil Humbert a ukázala, že ne vždycky je všechna vina v mužích, ale že občas i ty samotné "oběti" jsou pěkné potvory :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V tom asi souhlasím, první část byla zábavnější, všechno bylo nové... zase ale díky tomu, že ta následující část už taková nebyla, působí Lolita reálněji. Možná. :-)

      Smazat
  8. Už jsem na lolitu koukala v knihovně :-) A až budu mít po zkouškách, těším se jak si nad to sednu :-)

    OdpovědětSmazat
  9. Asi jsi mě právě přesvědčila, abych si tu bichli v knihovně konečně půjčila :) Koukám po ní dlouho, akorát mi nevychází čas. Ráda čtu knihu v nějakým rozumným čase a ne že jí mám na stolku tak dlouho, že pomalu nevím, o čem jsem posledně četla. Na tvůj blog jsem narazila náhodou a tvůj styl se mi zalíbil po první recenzi :)

    OdpovědětSmazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe