Prázdné místo: krutost i ironie malého městečka
pátek, dubna 19, 2013
Už od vydání posledního dílu potterovské ságy se spekulovalo o tom, co Rowlingová napíše příště. Další příběhy z kouzelnického světa? Nebo snad úplně nový dobrodružný příběh pro dětského čtenáře? Konec všem dohadům nastal loni, když ve Velké Británii s velkou slávou vyšlo Prázdné místo (The Casual Vacancy). Že ovšem další knihou J. K. Rowlingové bude sociálně kritický román, odhadoval nejspíš jen málokdo.
Prázdné místo na svých 544 stranách vypráví příběh, který se odehrává v malebném fiktivním městečku Pagford a přilehlém okolí. Někteří jeho občané vám ihned připomenou staré známé: strýčka Vernona, tetu Petunii a jejich až odporně mudlovské maloměšťáctví. Tentokrát však v příběhu vůbec nepůjde o útrapy dospívajícího kouzelníka, ale o realistický - a místy až naturalistický - pohled na současnou společnost.
 |
| J. K. Rowlingová, zdroj: www.telegraph.co.uk |
Hned na začátku románu nečekaně umírá důležitá postava městečka, oblíbený radní Barry Fairbrother. V městské radě i v jeho rodině po něm tak zůstává prázdné místo, které je třeba obsadit. Jeho nečekaná smrt rozpohybuje občany městečka jako šachové figurky, a je tak spouštěčem i hnacím motorem celého románu.
Prázdné místo je román bez hlavního hrdiny (a pokud se v knize vůbec nějaká hrdinská postava vyskytuje, je to Barry Fairbrother, který umírá hned v úvodu). Pozornost autorka věnuje střídavě členům několika pagfordských rodin, které ono prázdné místo ponejvíc zasáhlo - ať už kvůli vlastnímu zármutku, nebo ze zájmů čistě politických. Podobně jako v Harrym Potterovi i ve svém novém románu dokáže Rowlingová charaktery postav vykreslit tak, že i když jsou ve své podstatě typizované, nejedná se o žádné schematické a jednoduché figurky, ale o reálné bytosti, které mají svou minulost, přání i chyby.
Možná je to její bohatou zkušeností ze školství i ze psaní Harryho Pottera, ale zdá se mi, že nejjistější je Rowlingová při popisu poměrně nesourodé pětice teenagerů. Otázky jejich dospívání a hledání jejich vlastního místa jsou tím, co celému románu přidává na intenzitě. Prostřednictvím jednotlivých postav autorka jakoby mimochodem poukazuje hned na několik palčivých problémů současné mládeže - kyberšikanu, sebepoškozování, drogy, ale třeba i sex.
Dospělé postavy svou psychologickou propracovaností za svými potomky sice nezaostávají, ale mnohem častěji svým jednáním sklouzávají spíše k jakýmsi směšným postavičkám, kteří ve své životní cestě udělali tolik chyb, že už si je sami nejsou ochotni přiznat.
Na území městečka Pagford se tak odehrává souboj o prázdné místo, který je ve skutečnosti konfliktem mnoha protichůdných sil a principů. Starousedlíci, schovávající své problémy za pečlivě načechranými záclonkami, brojí proti volnomyšlenkářům, kteří se problémům nechtějí vyhýbat. Nepochopení teenageři se potají snaží postavit odmítavým rodičům a propast mezi střední třídou a sociálně slabými, kteří se tak hrozivě snadno můžou připlést k drogám i k prodávání sebe sama, se neustále prohlubuje.
Styl psaní J. K. Rowlingové se až na výjimky (v podobě důkladného popisu sexuálních a erotických scén a představ) příliš nezměnil. Je stále stejně podrobný, místy napínavý, chvílemi humorný a rozhodně čtivý! Zpočátku jsem měla problém se zorientovat v tom velkém množství postav, ale jakmile překonáte prvních pár desítek stran, kniha vás doslova pohltí. Některé pasáže jsou dokonce velmi dojemné, například pasáž z pohřbu Barryho Fairbrothera mi připomněla onu dokonale sladkobolnou scénu z pohřbu v Lásce nebeské.
Čtení Prázdného místa ve vás ale přesto nevyvolá stejné pocity, jaké jste měli z Harryho Pottera. Oproti kouzelnické sáze Prázdnému místu chybí ona příjemná vřelost, téměř až pohádková naděje v dobro a hřejivý závěr, pro kterou byste se chtěli do kouzelnického světa propadnout a žít po boku všech těch úžasných lidí, kteří se vám na okamžik zdáli skutečnější než vy samotní. Prázdné místo ukazuje obyčejný svět v celé jeho krutosti i ironii, svět, ve kterém nikde není zaručeno, že každý dostane, co si zaslouží.
Styl psaní J. K. Rowlingové se až na výjimky (v podobě důkladného popisu sexuálních a erotických scén a představ) příliš nezměnil. Je stále stejně podrobný, místy napínavý, chvílemi humorný a rozhodně čtivý! Zpočátku jsem měla problém se zorientovat v tom velkém množství postav, ale jakmile překonáte prvních pár desítek stran, kniha vás doslova pohltí. Některé pasáže jsou dokonce velmi dojemné, například pasáž z pohřbu Barryho Fairbrothera mi připomněla onu dokonale sladkobolnou scénu z pohřbu v Lásce nebeské.
Čtení Prázdného místa ve vás ale přesto nevyvolá stejné pocity, jaké jste měli z Harryho Pottera. Oproti kouzelnické sáze Prázdnému místu chybí ona příjemná vřelost, téměř až pohádková naděje v dobro a hřejivý závěr, pro kterou byste se chtěli do kouzelnického světa propadnout a žít po boku všech těch úžasných lidí, kteří se vám na okamžik zdáli skutečnější než vy samotní. Prázdné místo ukazuje obyčejný svět v celé jeho krutosti i ironii, svět, ve kterém nikde není zaručeno, že každý dostane, co si zaslouží.
Překlad Hany Zahradníkové, který musel proběhnout v rekordním čase, je kvalitně odvedený a příjemně podtrhl autorčin typický styl. Obálka, kterou nakladatelství Plus ponechalo ve stejné podobě, jakou má originál, je krásně jednoduchá a přesto nepřehlédnutelná - v domácí knihovně se bude jistě vyjímat.
Vypadá to, že Rowlingová vykročila správným směrem. Napsala velký román, který by si jistě našel spoustu čtenářů, i kdyby byla naprosto neznámou autorkou. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost si jej přečíst, a nejspíš si to v dohledné budoucnosti ještě zopakuji. Prázdné místo je zkrátka skvělá kniha a kdyby Rowlingová byla neznámou autorkou, pravděpodobně jí dám i plné hodnocení. Jenže Rowlingová napsala Harryho Pottera, kterým si přinejmenším v mých očích nasadila laťku vysoko, vlastně úplně nejvýš, a proto si myslím, že v Rowlingové je ještě víc, než nám tentokrát ukázala.
A teď už nezbývá než se těšit, s čím J. K. Rowlingová přijde příště. Další příběhy z kouzelnického světa? Nebo snad úplně nový dobrodružný příběh pro dětského čtenáře? Ne, nejspíš nás překvapí stejně, jak se jí to povedlo tentokrát. ;-)
J. K. Rowlingová: Prázdné místo
Přeložila Hana Zahradníková. Vydalo nakladatelství Plus v roce 2013, 455 stran.
Vypadá to, že Rowlingová vykročila správným směrem. Napsala velký román, který by si jistě našel spoustu čtenářů, i kdyby byla naprosto neznámou autorkou. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost si jej přečíst, a nejspíš si to v dohledné budoucnosti ještě zopakuji. Prázdné místo je zkrátka skvělá kniha a kdyby Rowlingová byla neznámou autorkou, pravděpodobně jí dám i plné hodnocení. Jenže Rowlingová napsala Harryho Pottera, kterým si přinejmenším v mých očích nasadila laťku vysoko, vlastně úplně nejvýš, a proto si myslím, že v Rowlingové je ještě víc, než nám tentokrát ukázala.
A teď už nezbývá než se těšit, s čím J. K. Rowlingová přijde příště. Další příběhy z kouzelnického světa? Nebo snad úplně nový dobrodružný příběh pro dětského čtenáře? Ne, nejspíš nás překvapí stejně, jak se jí to povedlo tentokrát. ;-)
Mé hodnocení:
J. K. Rowlingová: Prázdné místo
Přeložila Hana Zahradníková. Vydalo nakladatelství Plus v roce 2013, 455 stran.
Za poskytnutí recenzního výtisku tentokrát mockrát děkuji nakladatelství Plus.
12 komentářů
Super recenze! Ani jsi neopomněla zmínit překlad (jako třeba já:D), který byl podle mě fakt povedený. "Necky na cecky" hovoří za vše. :-)
OdpovědětVymazatUž napsala sedmidílný kec, který podporoval satanismus nebo co. Podle toho, co jsem slyšel, to je nesourodá snůška řečí o Ďáblovi, satanských obětech a vraždách. Zřejmě to zvýšilo počet satanistů o tak 999,9 promile. To bude mít za následek politickou moc satanistů a z Rowlingové bude celosvětový diktátor. Budeme mít „Chrám nejvyššího čerchmanta a jeho prorokyně J. Rowlingové“. Takže se Vám líbí, že se budeme muset modlit Ďáblovi? Asi ano a nic s tím neudělám…
OdpovědětVymazatFakticky doufám,že tohle je jenom hloupej vtip!!!
VymazatPravda, je to text z Lorem Ipsum, generátoru blábolů nebo něčeho takového. Něčím takovým to J. Rowlingová napsala: www.generator-blabolu.cz
OdpovědětVymazatNebo: cs.lipsum.com
Nebo: www.blabot.net
Vsadím se, že to začíná: "Lorem ipsum dolor sit amet..." nebo podobně. Nebo: http://www.lorem-ipsum.cz/
Něčím takovým to napsala. Novák má asi pravdu, i když s tím diktátorem nevím. A ty obrazy, co se nahoře zobrazují, jsou z obálek toho blábolu, to znám. To jsou nějaké obřady? Prodávat "Hyhlíbhtrfcftyer" by měli zákázat. Ale Rowlingová vydělala špinavých 560 milionů liber. :-( :-| 3:) (to je čert, kterého Rowlingová vzývá...)
Podepsán: Antonín Králíček
Prázdné místo má jedinou hrdinskou postavu a ta zemře na začátku, hned v první kapitole, přesně tak jak jsi napsala. :) Vzala jsi mi to z úst.
OdpovědětVymazatSe tvou recenzí se ztotožňuji, je moc fajn. Ty starší komentáře tady mi ovšem nějak nedávají smysl.:D
Jak nedávají smysl? Ta kniha je satanistická! Ale co čekat od Rowlingové? Stejně nebezpečné jako Jehovisté, Scientisté a jiní!
VymazatMáte pravdu, je to satanská kniha. Ti propagátoři jsou hrozní.
VymazatMáte pravdu, je to satanská kniha. Ti propagátoři jsou hrozní.
VymazatRowlingová je satanista.
OdpovědětVymazatKrálíček
Já jenom přikyvuji, ve všem, co jsi tu napsala, vidím své názory, jen bych to nedokázala tak skvěle sepsat dohromady. Jen co mě trochu rozhodilo, byl ten rychlý závěr, že poté, co se vlastně v celé knize nic nedělo, nabral příběh velmi rychlý spád. Ale to je prostě její styl! :) Zajímalo by mě, která byla tvoje nejoblíbenější postava, moje asi Samanta. :)
OdpovědětVymazatTen závěr byl vážně nečekaně dramatický, ale mně se to líbilo, mám ráda, když mě knížky takhle překvapí. :)
VymazatHm, nejoblíbenější postava? Z dospělých postav to byla určitě Samantha, protože ačkoli měla své chyby, dokázala vidět své okolí kriticky a našla jsem pro ni pochopení... Ale nejvíc ze všech mě dostala asi Krystal. :)
Je to satanismus!!! Nad takovou propagací jsem ustrnul... Hrozné. Takové sektářství. Je to blábol. Jaké postavy? Jaký děj, závěr? Kde?
OdpovědětVymazat