Svět Jane Austenové

sobota, dubna 20, 2013


O Jane Austenové píši a mluvím jako o jedné ze svých nejoblíbenějších spisovatelek, ale ještě jsem jí nevěnovala žádný článek! Dnešním článkem se tento nedostatek pokusím napravit. Povím vám tu, jak jsem se k Jane Austenové dostala, proč se mi líbí a proč by se mohla líbit i vám. Povím vám, komu ji doporučuji a komu ne. Ale ať se vám Jane Austenová líbí či nikoli, znát byste ji měli všichni! Vždyť je to klasika! :-)

Poprvé jsem knížku od Jane Austenové držela v ruce ve 14 letech. Z knihovny své starší sestry jsem tehdy vytáhla jistou knihu s tmavými deskami a zlatavým nápisem Pýcha a předsudek a ptala jsem se, o čem to je. A sestřička řekla zkus to, mohlo by se ti to líbit. A tak jsem to zkusila. Do té doby jsem četla takové ty romány pro náctileté nebo historické romány od Barbary Woodové, také Harryho Pottera a Pána prstenů... Jednoduše řečeno, Jane Austenová pro mě byla jako zjevení z jiného světa. Z jiného světa, ale z krásně jiného!

A tak to začalo. Po Pýše a předsudku jsem ve sladkém opojení navštívila knihovnu v Lounech a postupně přečetla všechny další romány od Jane Austenové. Pár jsem jich i dostala doma a ty tu teď stojí v mé vlastní knihovně. O rok později - pozor, dostáváme se do roku 2005 - byl ve Velké Británii natočen film Pýcha a předsudek s mou oblíbenou Keirou Knightley v hlavní roli a já začala objevovat i další filmová zpracování (a nadále je objevuji). Obzvlášť doporučuji minisérie od BBC, ty jsou téměř dokonalé.

Ale proč zrovna Jane Austenová?

Ono se to vlastně těžko vysvětluje - pro správné pochopení se to musí zažít - v tomto případě přečíst. Ale trochu se vám to pokusím přiblížit.

Jane Austenová žila v Angli na přelomu 18. a 19. století a o tomto prostředí a období také píše. Jejími hrdinkami (ano, v první řadě jsou to především hrdinky, nikoliv hrdinové) jsou dívky kolem dvaceti let (někdy jim je o pár let více, jindy zase méně) a většinou nějakým způsobem tak úplně nesplňují požadavky tehdejší sešněrované společnosti. Jsou ironické. Jízlivé. Někdy prostořeké. Na tehdejší dobu na ženu neslušně inteligentní.

A Jane Austenová nechá takovéto bytosti zahnat do úzkých. Nechá je zamilovat, poplést jim hlavu. Dělat rozhodnutí, která se jim vymstí. Hrát stejné divadlo, jakému se o pár kapitol dříve ještě vysmívaly. Jsou to kolotoče čajových dýchánků, procházek v parku, plesů, žádostí o ruku, odmítnutí, milostných i rozhněvaných dopisů... A Jane Austenová to vše vypráví tak lehce - napůl vážně, napůl s ironií - že vás to pohltí, ani nevíte jak. Pokud jste jen trochu empatičtí, rozbuší se vám srdce úplně ve stejných chvílích, jako jejím hrdinkám.

Jsou lidé, kteří v Jane Austenové opravdu vidí jen tlachání na čajových dýcháncích a řešení toho, kdo se za koho provdá. A takových lidí je vlastně poměrně dost. Jenže dívat se na Jane Austenovou jen tímto pohledem - to je zbytečná škoda. Ale pokud máte rádi příběhy s dobrými konci, nad romantickými scénami se vám většinou nezvedá žaludek (záleží pochopitelně na zručnosti spisovatele) a představa viktoriánského anglického venkova vás nenudí k smrti, bude se vám svět Jane Austenové líbit.

Není to červená knihovna. Žádné vášnivé polibky. Žádná bujná poprsí a ani svalnaté hrudi v rozhalených košilích. Toho se nebojte. Ale počítejte s tím, že o lásku tu jde "až" v první řadě, společenská kritika a jemná ironie je spíše kořením, kterým se tyto knihy liší od jiných a které dává těmto příběhům další rozměr.
Pokud tedy ve vás romantická duše nedřímá, Jane Austenová zřejmě nebude vaším šálkem kávy.

Přehled díla Jane Austenové

  • Pýcha a předsudek (1813)
  • Rozum a cit (1811)
  • Mansfieldský park / Mansfieldské panství (1814)
  • Emma (1815)
  • Northangerské opatsví (1818)
  • Anna Eliotová (1818)
  • Lady Susan (1793-4) - novela v dopisech
  • Sandition (1817) - nedokončený román, dokončila jej Marie Dobbsová
Z výše uvedených mám nejradši Pýchu a předsudek a Emmu. Ostatní romány rozhodně taky nejsou špatné, ale pokud váháte, po kterém z děl sáhnout, raději nejdřív po Pýše a předsudku či Emmě. Je dost možné, že pokud by se vám do rukou dostal jako první Rozum a cit či Anna Eliotová, tak už byste na ty větší poklady nemuseli mít chuť.

Jane Austen jako inspirace


Jane Austenová inspirovala i mnoho dalších tvůrců, kteří se rozhodli její dílo rozvinout (jestli udělali dobře, nebo ne, to nechám na vašem posouzení):
Elizabeth Astonová: Dcery pana Darcyho - volné knižní pokračování Pýchy a předsudku
Lost in Austen - čtyřdílná série o tom, kterak se dívka z 21. století propadla do světa Jane Austenové a jak v něm obstála
Láska podle předlohy (The Jane Austen Book Club) - film z roku 2007
Pride and Prejudice and Zombies - film plánovaný na rok 2013, popravdě... obávám se, co z toho vzejde!
Vášeň a cit (Becoming Jane) - film o Jane Austenové z roku 2007 s Anne Hatheway a Jamesem McAvoyem
...a mnohé další.



A co vy? Máte rádi Jane Austenovou? 

(zdroje obrázků: csfd.cz, bux.cz, hamleyhall.de)

10 komentářů

  1. Viděla jsem Pýchu a předsudek a Vášeň a cit, teď si nejsem vůbec jistá, jestli jsem něco četla jako knížku. Mám pocit, že ano, ale... :D Každopádně je to spisovatelka, kterou uznávám a jistě ještě nějakou její knihu otevřu ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, někdy už si taky nebývám jistá, odkud některé příběhy vlastně znám... :D

      Smazat
  2. Já jsem se kdysi dávno pokusila začíst do knihy Rozum a cit, ale nějak mě to nechytlo. Pak jsem po delší době zkusila Pýchu a předsudek, což se mi zdálo nesrovnatelně čtivější. Chystám se na Emmu.

    Z filmových zpracování jsem zatím viděla jen ten o samotné Austenové, Vášeň a cit, který se mi z toho všeho "austenovského" zdál nakonec úplně nejlepší. :D Nevím, asi ze mě nikdy nebude její pravá fanynka. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Abych řekla pravdu, tak Rozum a cit se mi líbil možná úplně nejméně, jak kniha, tak film... Vášeň a cit se mi taky líbil, zvlášť James McAvoy. :D

      Smazat
  3. No můžu říct, že můj zrak hned padl na Pride and Pejudice and Zombies - to by mě asi lákalo nejvíc :D Jako malá jsem sledovala romantický filmy, přečetla pár romantických knížek, ale nějak jsem z toho (naštěstí :D) vyrostla. Viděla jsem film Pýcha a předsudek a moc mě to nezaujalo - právě pro tu romantiku. Ale i přesto můžu říct, že (doufám) mám romantickou duši. Jen ji spíš realizuju ve svých snech (který bych si tak přála zažít) a básních, než abych se koukala, jak jsou jiní šťastní, to mě nebaví.

    OdpovědětSmazat
  4. Přiznávám, že jsem se k žádnému jejímu dílu zatím nedostala, ačkoliv nad nimi přemýšlím už delší dobu. Jediné, co mě prozatím s Jane Austinovou spojuje, je její písmo. Mám ho stažené jako font do počítače a používám ho na blogu. A když se mi líbí její písmo, proč by se mi nelíbily její knihy, že? ;-)

    OdpovědětSmazat
  5. Jane Austen je moje oblíbená spisovatelka. Nejvíc se mi líbila Pýcha a předsudek. Pamatuji si, když jsem byla menší, že jsem někde četla obsahy knih a říkala jsem si "proboha co to je?". Pak jsem vyrostla a začala ji číst stále víc a víc. Musím s vámi souhlasit, že Rozum a cit mě taky příliš nechytl, ani jsem ho nedočetla do konce, ale chtěla bych si ho ještě znovu přečíst. Anna Elliotová mi připadá z nich nejsmutnější, nevím, jestli je to tím, že ji psala později, ale víc jaksi popisuje nitro postavy. Další, kterou jsem zatím četla bylo Opatství Northanger, to je takové naivnější psaní.
    Jinak filmové předlohy jsou krásné, nejvíc mám ráda zpracování od BBC, a to jak se týká Pýchy a předsudku, tak i Emmy nebo Rozumu a citu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Promiňte, ale nemám žádný z uvedených účtů. Barbara

      Smazat
    2. Ještě lze zvolit možnost Název/Adresa URL, pokud nechcete být "Anonymní".

      Díky za komentář, koukám, že se tedy vcelku shodneme. Anna Elliotová byla opravdu smutnější než ostatní knihy od Austenové. Mezi mé oblíbence zkrátka patří Pýcha a předsudek a Emma.

      Smazat
  6. Jane Austenová je také jednou z mých oblíbenkyň. Nebo alespoň v době kolem 15tého roku, kdy jsem většinu jejích knih četla, byla. Občas s říkám, že bych se měla do jejího díla opět ponořit, ale mám tak trochu strach, že to nebude to ono, jako to bývalo. I když u této autorky je to asi trochu zbytečná obava. :)

    Já teda osobně nemohla Emmu přečíst. Všechna ostatní díla jsem zhltla na jeden zátah a s naprostým okouzlením, ale skrz Emmu se ne a ne dostat. Nakonec jsem si pustila filmové zpracování s Gwyneth Paltrow, a příběh se mi líbil. Ovšem ke knížce jsem se stejně pořád nedostala.

    A Anna Elliotová se mi celkem líbila. Bylo to austenovské, ale svým způsobem takové jiné a to se mi líbilo. :)

    OdpovědětSmazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe