Dlouhé stíny: romantický příběh na pošmourné dny
pátek, prosince 13, 2013
Leila Meachamová se proslavila jako autorka knihy Poselství růží, které svým mixem romance, rodinné ságy a jižanského historického románu zaujalo čtenáře po celém světě. Knižní klub nedávno vydal v edici Světový bestseller další autorčino dílo Dlouhé stíny, ve kterém se Meachomová pokusila navázat na velký úspěch své první knihy.
Tentokrát však nesáhla po rodinné sáze, ani po historickém námětu. Její nejnovější příběh je především psychologickým románem o velkém přátelství mezi třemi dospívajícími dětmi, kterým se nakonec přihodí ona nepříjemná věc, že dospějí.
Tentokrát však nesáhla po rodinné sáze, ani po historickém námětu. Její nejnovější příběh je především psychologickým románem o velkém přátelství mezi třemi dospívajícími dětmi, kterým se nakonec přihodí ona nepříjemná věc, že dospějí.
Jedenáctileté Cathy při autonehodě zemřou rodiče, a je proto svěřena do péče své babičky, která žije na druhé straně Spojených států, v zapadlém texaském městečku. Uvyklá na přepych a život ve velkoměstě se tahle drobná a zamlklá dívka rázem ocitá v chátrajícím domku své babičky, kterou nadto spatřila jen jedinkrát v životě. Ani přechod na maloměstskou základní školu pro Cathy nemá být procházkou po růžovém sadě, ale to jen do té chvíle, než se po jejím boku - a tak trochu neochotně - objeví její noví spolužáci John a Trey, a začne tak nerozlučné přátelství, které bude ty tři ovlivňovat až do konce života.
Když se sejdou školní hvězdy
Dlouhé stíny jsou pro mě román, který má spousty vrstev. V jedné rovině je to sladkobolná romance o klasickém milostném trojúhelníku, kdy se do nevinného přátelství jednoho dne přikrade i vášeň, která všechno zkomplikuje na dlouhá léta dopředu. Kdyby ale Dlouhé stíny zůstaly jen tímto, nejspíš bych je až do konce nedočetla. Už po první kapitole je totiž jasné, co tuhle trojici skládající se z modrooké éterické blondýnky a dvou nejlepších školních fotbalistů asi tak může čekat.
Trojčlenná romance je ale naštěstí jen jednou složkou z celého příběhu. Leila Meachamová se opět předvedla jako schopná vypravěčka, a tak do příběhu kromě jeho jednoduché romantické zápletky vtěsnala i spousty dalších věcí, díky kterým se Dlouhé stíny stávají o dost hodnotnějším příběhem. V první řadě je to právě propracovaná psychologie postav, z nichž každá má svou historii, klady i zápory a každá z nich může udělat fatální chybu, jejíž důsledky ji budou strašit až do konce života.
Romance, drama i detektivka v jednom
Meachamová ve své nejnovější knize zajímavě zachytila ráz texaského maloměsta, obzvláště potom první třetina knihy je plná nasládlé atmosféry, až se chvílemi zdá, jestli to všechno není až příliš ideální. Druhá třetina knihy je pak mnohem temnější, ale i napínavější, a z hlediska struktury vyprávění v ní čtenáře čekají velké časové skoky. Příběh se ovšem dále zamotává a komplikuje a zdaleka nejnapínavější je potom závěrečná třetina knihy, která nabývá rychlého tempa a působí spíš jako thriller či detektivka.
V Dlouhých stínech jsem toho našla opravdu hodně: sladkobolnou romanci ve stylu Nicholase Sparkse; dramatický příběh se zajímavou myšlenkou i propracovanou psychologií a v samém závěru dokonce detektivní román. Málokterý autor by dokázal takovou prapodivnou směsici podat přirozeně a přetavit jí v příjemnou a čtivou knihu, ale Leile Meachamové se to podařilo.
Na můj vkus se v knize objeví až příliš mnoho melancholie a příliš zbytečných dramat, která by se dala řešit úplně jinak (Meachamová se zkrátka ve svých knihách občas dostane na hranu a příběh na moment zavání mýdlovými operami), ale nemůžu si pomoct, mám chuť to tomu příběhu odpustit - možná i z toho důvodu, že mě potěšilo, jak reálný konec autorka pro své postavy naplánovala.
Závěrem
Pokud si rádi sem tam přečtete nějaký ten velkolepý romantický příběh, myslím si, že Dlouhé stíny mohou být to pravé. Jen od nich neočekávejte žádný hluboký intelektuální stimul, ale zato dobře odvyprávěné odpočinkové čtení, plné úvah o přátelství a životě, které vám snad zpříjemní nějaké to otravně pošmourné odpoledne.
Mé hodnocení:
★★★★☆
Leila Meachamová: Dlouhé stíny
Přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi. Vydalo nakladatelství Knižní klub, 400 stran.
Související články:
8 komentářů
Zní to opravdu jako zajímavá knížka. :) nevím, jestli by to bylo něco pro mne- já radši akci, akci a akci, ale jednou by člověk mohl taky slevit a u knížky se uvolnit, že? :)
OdpovědětVymazatZdá se mi to, nebo tvoje recenze jsou čím dál, tím lepší? ;)
Já takovéhle romance taky nečtu nijak zvlášť často, ale čas od času po nich sáhnu... Nejsem moc schopná číst stále jeden žánr, baví mě právě ta pestrost. :)
VymazatNeumím posoudit, jestli se v recenzích lepším, ale jestli ano, bylo by skvělé! :) Díky za komentář! :)
Moc krásně napsaná recenze. Knihu jsem četla taky a moc se mi líbila. Klasický milostný trojúhelník, který až tak klasický není.
OdpovědětVymazatDěkuju! :) Tak to si tvou recenzi také přečtu!
VymazatMně se strašně líbí ta obálka. A ten příběh se zdá být pro mě přesně na hraně té snesitelné romantiky a dojemnosti, tak by se mi to taky mohlo líbit. A skvělá recenze je to, samozřejmě. :)
OdpovědětVymazatJe to takové fakt hodně odpočinkové čtení, které kdyby nebylo tak čtivé a příjemné, tak mu dám 3/5, ale právě ta atmosféra a to, že jsem se od toho nedokázala odtrhnout, mě přesvědčilo, že musím dát o bod víc. :) Takže snad ano, snad by se ti to mohlo líbit, ale těžko říct... :)
VymazatObávám se, že tahle kniha by pro mě nebyla to pravé ořechové. Možná až jednou dostanu chuť na něco romantického, ale právě teď mám milostných trojúhelníků tak nějak až až :)
OdpovědětVymazatAle recenze je opravdu skvělá :)
To moc dobře znám, s romantikou to taky nemůžu moc přehánět - toho cukru je prostě někdy až moc. Mám pak většinou chuť to proložit nějakým naprostým opakem, což je možná až trochu zvláštní... Třeba teď čtu Průvodce protektorátní Prahou. :)) (což tedy není veselá knížka, jen mě baví ten absolutní nesoulad)
VymazatA moc děkuju! :)