Deset žen, deset různých životů

čtvrtek, března 27, 2014

Raději čtu romány než sbírky povídek. Rozečtený román (a to se vám ani nemusí moc líbit) k dočtení láká tak nějak samozřejmě. Jsme zvědaví, jak dopadne a co bude s hlavními hrdiny, a dokud se to všechno nedozvíme, nebudeme mít klid. Sbírky povídek podobnou magií neoplývají – dočtete jednu povídku, příběh se uzavře. K pokračování ve čtení vás jejich autor musí nalákat nějak jinak. Stylem psaní, příslibem skvělého zážitku... Čím může nalákat povídková sbírka Deset žen?

Sbírka povídek Deset žen od Marcely Serranové je v mnoha ohledech poměrně unikátní dílo. I když se jedná o sbírku víceméně samostatných povídek, všechny jsou vzájemně provázané. Jedna z postav, psycholožka Nataša, která funguje jako stmelující prvek a zároveň průvodce celou knihou, jednoho dne uspořádala pro své klientky speciální setkání. Všechny přítomné ženy, jedna po druhé, začaly ostatním vyprávět svůj životní příběh a svěřovat se s něčím, co se dosud odvážily říci jen své psycholožce Nataše. Deset žen reprezentuje deset různých osudů a čeká vás tedy desatero povídek.


Každá z těch žen je jiná. Vzájemně se liší věkem, povahou, společenským postavením, ale i vírou, přesvědčením nebo v jednom případě také sexuální orientací. Každá z nich je ve své podstatě obyčejná žena, kterou v životě potkalo nějaké trápení a která jej už déle nevydržela dusit sama v sobě. Ta trápení mají nejrůznější povahu - osamělost, výčitky svědomí, problémy s partnerem nebo staré křivdy rodičů, které si s sebou můžeme nést do konce života.

A jak by vypadal váš příběh?

Každá z povídek je vyprávěna ich-formou, která se stylem pokaždé o něco liší v závislosti na povaze hlavní hrdinky, přesto se ale jedná o jazyk vždy kultivovaný, dobře se čte a Serranová ukázala, že umí být poutavou vypravěčkou. Jakmile se do povídky začtete, nemůžete přestat, protože každá z nich vás vtáhne do trochu jiného a často fascinujícího světa. Serranová dokáže pomocí pár vět zhmotnit skutečného člověka z masa a kostí i se svým vlastním pohledem na svět, a vy tak ani v nejmenším nepochybujete, že její postavy musely mít reálný základ, byť se jedná o fikci. Jediná postava, která mi svým příběhem připadala poněkud neskutečná, byla samotná Nataša, o které si přečtete v poslední povídce.

Báseň, která je citovaná na úvod knihy a která perfektně vystihuje její atmosféru.

Nakladatelství Host na zadní stranu obálky umístilo následující text: "(...) Jak se noříme hlouběji a hlouběji do knihy, poznáváme v postavách samy sebe nebo jiné ženy. Nevyhnutelně se stáváme jedenáctou ženou a představujeme si, jak bychom mohly vyprávět náš vlastní příběh." Cituji ho proto, že naprosto přesně vystihuje pocity, které teď po přečtení mám. Téměř v každé z žen jsem objevila něco, co mi bylo strašlivě blízké, byť se každý z příběhů tolik liší od toho mého. A jak by ten můj vlastně vypadal? Bylo by co vyprávět? Dřív než si to uvědomíte, vedete se sebou dialog, což jen tak ledajaká kniha nedokáže.

Latinská Amerika

Rozhodně mě zaujalo i prostředí, které je pro mě skoro až exotické. Nečekejte žádnou Evropu nebo Spojené státy, na které jsme zvyklí – domovem této knihy je Jižní Amerika, a to konkrétně Chille, poměrně chudá země, ve které život očividně není žádný med. Překvapivě mě ale několikrát napadlo, že vším tím obdivem k vyspělým zemím, politickými převraty a vlastně i kulturou (alespoň tou, která je popisovaná v knize) je Chillská republika té České mnohem podobnější, než by se mohlo zdát. Jen tu nemáme pouště, vysoké Andy a především žádné moře. Bydlení na pláži se nám v našich končinách jen tak nepoštěstí, že?

Ačkoli samotná obálka (klasicky "hostovsky" krásná a elegantní) působí sladce, lehce, růžově, čtení Deseti žen pro mě i přes veškerá pozitiva nebylo úplně snadné. Jednotlivé povídky jsou skvělé, přečtete je velmi snadno, ale po jejich dočtení se mi jen málokdy chtělo číst hned další. Jedná se totiž o silné příběhy, které čtenář může mít chuť nechat chvíli rezonovat, popřemýšlet o nich a teprve potom se pustit do další kapitoly. Knihu jsem proto četla poměrně dlouho, s přestávkami, ale nakonec si myslím, že to byl ten nejlepší způsob, jak si ji vychutnat se vším všudy a ne ji pouze rychle "zkonzumovat".


Závěrem

Marcela Serranová je jednou z nejoceňovanějších latinskoamerických spisovatelek a po přečtení Deseti žen se tomu nedivím ani v nejmenším. Styl jejího psaní je jednoduchý a přímý, moc si nepotrpí na různé literární hříčky, ale zároveň dokáže nastínit i ten nejobyčejnější a nejšedivější život tak, že zní vlastně výjimečně. Nutí tím pádem k zamyšlení nad tím, co bychom mohli vyprávět my samotní. Doufám, že se nejedná o poslední knihu této autorky, kterou nakladatelství Host pro české čtenáře přichystalo, a že si brzy přečteme i něco dalšího.

Mé hodnocení:

85 %


Marcela Serranová: Deset žen
Přeložila Jana Lišková. Vydalo nakladatelství Host v roce 2014, 336 stran.



Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

14 komentářů

  1. Tá kniha vyzerá skvele... Knihy z Latinskej Ameriky majú svoju vlastnú poetiku a štýl, neviem, či je to tým, kde vznikajú, alebo tým, že sa k nám dostáva iba ten jeden druh latinskoamerickej prózy :) Deset žen ma rozhodne zaujalo, zasa jedna ďalšia vec na zoznam... Iba myslím, že je trochu škoda tej obálky. Podľa toho, čo som si o knihe prečítala, sa k nej až tak úplne nehodí, osobne mám ružové kvetinky zafixované skôr ako súčasť romantickej literatúry.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě se ta obálka k tomu hodí, růžové květy jako ženy a každý květ jiný stejně jako každá žena jiná :)

      Vymazat
  2. O knize už slyším asi podesáté a vždycky jen v pozitivním smyslu, asi se do ní budu muset opravdu pustit, tenhle styl mám velmi ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já o ní právě taky všude slyšela, ale snažila jsem se nevnímat, ať nejsem moc ovlivněná! :) Takže jen do toho! ;)

      Vymazat
  3. zbožňujem Tvoj sebavedomý štýl písania! vyzerá to akoby si niekde v prítmí len diktovala, bez chýb a zaváhania. asi veľmi texty neupravuješ po napísaní. len tak tipujem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě rozesmálo... :)) Vlastně ten text formuluju poměrně dlouho, většinou napíšu odstavec dva a pak dělám zase něco jiného... tímhle způsobem postupně dopíšu celý článek (někdy se to se mnou táhne dokonce i pár dní, to když mám nějakou lenivější náladu) a nakonec si ho po sobě ještě jednou přečtu a přeformuluju části, které mi nezní dobře. Ale jestli to jako celek vypadá sebevědomě a a bez zaváhání, tak to je dobré! :D

      Vymazat
    2. Já jsem si říkala to samé jaké Viktória.
      Knihu teď vidím na každém rohu a obal mi připadá s prominutím jak leták od antikoncepce, ale Tvoji recenzi si stejně přečtu a k některým článkům se opakovaně vracím a marně přemýšlím, jak to sakra děláš...

      Vymazat
    3. Souhlasím s Vámi já taky miluji její styl a taky nevím jak to dělá. Každá její recenze vypadá tak uvolněně a úžasně :)

      Vymazat
    4. Díky, dělá mi opravdu radost, že si tohle myslíte. ;) Zní to pro mě skoro až neuvěřitelně! :))
      Jinak Jana mě zase jednou rozesmála (to ona svými komentáři umí!), to s tou antikoncepcí je docela trefné. ;)

      Vymazat
  4. To vypadá naprosto úžasně.. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Rozhodně doporučuji výbornou chilskou spisovatelku Carlu Guelfenbein. Bohužel to ale vypadá, že do češtiny ještě nebyla přeložena. Pokud se k ní ale někdy dostaneš, tak si ji nenech ujít!
    A mimochodem, moc ráda čtu tvůj blog, Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář a za doporučení autorky. Škoda, že tedy není v češtině, ale třeba se toho taky dočkáme. ;)

      Vymazat
  6. Jako vždy skvělá recenze, z které si mj. kromě obsahové stránky vezmu opět i nějaké tipy a rady, jak psát zkrátka tak skvělé recenze jako ty. :-) Jsem ráda, že jsi ji zhodnotila takto, protože jsem u některých recenzí narazila na to, že je spíše pro starší ženy. Určitě si ji chci přečíst. Navíc se mi náramně líbí obálka, hodí se mi totiž k blogu. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za chválu! ;)
      Nemyslím si, že by to bylo primárně pro starší ženy (těm se to ale podle mě bude líbit také), naopak si myslím, že i "za mlada" je fajn přečíst si něco o tom, jak ostatní bojují se životem, kam můžou vést některá rozhodnutí... :) Spíš bych to označila tak, že je to hlavně pro přemýšlivé povahy. :) A to máš naprostou pravdu, na blogu se ti bude Deset žen skvěle vyjímat! :D

      Vymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe