Volání Kukačky: detektivní žánr Rowlingové sedne

neděle, března 16, 2014

Na poličce mám v pořadníku hned několik knih, které čekají na to, až si je přečtu a napíšu k nim recenze. Do rukou se mi ale nečekaně dostala tahle bichle a já jí neodolala. Předběhla a vystrnadila všechny ostatní knížky... Ale tak už to kukačky dělávají, ne?

V loňském roce se kolem této knihy odehrálo dost zajímavé mediální drama, které jste určitě také zaznamenali. Začalo to tím, že v dubnu 2013 vyšla jakémusi Robertu Galbraithovi prvotina jménem The Cuckoo's Calling (Volání Kukačky), detektivní román ze současného Londýna. Na poměry úplně neznámého autora se kniha prodávala vcelku slušně, čtenáři byli spokojeni, ovšem žádný velký boom se nekonal. Tedy prozatím. O pár měsíců později se ukázalo, že Robert Galbraith je ve skutečnosti J. K. Rowlingová, která zatoužila po osvobozující anonymitě – a poprask byl samozřejmě na světě.



Škarohlídové v tom vidí chytrý marketingový tah Rowlingové, "mistryně ve vydělávání peněz". Když se celá věc provalila, prodeje knihy pochopitelně rapidně stouply, těžko ale říci, jak to bylo doopravdy. Tato teorie má totiž mnohé trhliny, nehledě na to, že Rowlingová rozhodně není první slavný autor, který se chtěl oprostit od tlaku, jejž s sebou slavné jméno nutně přináší, a sáhl tak po osvobozujícím pseudonymu. Já osobně se přikláním k verzi, že její úmysly byly "čisté", ale záleží samozřejmě na každém z nás, jak se k tomu postavíme.

Krok správným směrem

Ačkoli jsem fanynka Rowlingové i její tvorby, k Volání kukačky jsem přistupovala vcelku nedůvěřivě. Detektivní žánr mezi mé oblíbence až na výjimky nepatří a vyšetřování vraždy populární topmodelky (což je základní zápletka příběhu) znělo mým uším tak trochu lacině. Obměkčila mě ale vlna kladných ohlasů, které hlásaly, že Rowlingová konečně překročila ono "prázdné místo" po Harry Potterovi a udělala krok správným směrem. No, jak bych mohla takovým slovům odolat?

Hlavním hrdinou románu je Cormoran Strike, bývalý voják, který v armádě přišel o nohu, a nyní se živí jako soukromý detektiv. Rowlingové se v jeho osobě podařilo stvořit vážně zajímavou postavu – nejedná se o sympaťáka a klaďase každým coulem, dost často totiž dovede být krutě upřímný, netaktní a nepříjemný. Zároveň se vám ale postupně dostane pod kůži, protože se v něm pod pokličkou mrzouta skrývá spousta citů a velký charakter a pro takové povahy já obvykle mívám slabost. Cormoran právě prochází vztahovou, finanční i životní krizí a jediná šance, jak z toho ven, je vyřešit případ zavražděné topmodelky, kvůli které si ho najal právě topmodelčin bratr.

Strike jako nový Poirot nebo Holmes?

Přestože se jedná o detektivku ze současného světa, spíše než vliv americké nebo severské krimi vidím ve Volání Kukačky snahu o návaznost na klasické "starosvětské" anglické detektivky od Agathy Christie a dalších velikánů. Podobně jako takový Hercule Poirot řeší i Cormoran Strike svůj případ hlavně prostřednictvím rozhovorů s pozůstalými, prohlídkami domů, rozhovory se zaměstnanci... Spoustu toho dokáže vyčíst z nenápadných náznaků a záhady rozhřešit pomocí geniálních myšlenkových pochodů, nad kterými žasnete v závěrečném rozhřešení, kdy vám Cormoran ukáže dosavadní příběh úplně jinýma očima. Během čtení vám hlavou skáčou nejrůznější teorie, podezřelí vám připadají snad úplně všichni, ale na závěr vás Cormoran přece jen přechytračí.

Co se týče stylu vyprávění, můžete se těšit na klasickou Rowlingovou, která těží hlavně z dynamických dialogů a složitého a postupně gradujícího napínavého příběhu. Občas jsem si při čtení připadala až příliš zahlcená informacemi a detaily, což přinejmenším do první třetiny knihy bránilo tomu, abych se do knihy pořádně začetla. Volání Kukačky mě proto nepohltilo okamžitě, rozjezd byl oproti jiným knihám dost táhlý a náročný, ale po té první kritické třetině se všechno obrátilo a já zbývající dvě třetiny přečetla jako mávnutím proutku.




Ve srovnání s Potterem

Jelikož se jedná o dílo J. K. Rowlingové, asi každého zajímá, jak si Volání Kukačky vede ve srovnání s Harry Potterem. Kdyby mi někdo dal "Kukačku" k přečtení, aniž bych věděla o všech těch věcech kolem autorství, nenapadlo by mě, že se jedná o Rowlingovou. Tohle je literatura pro dospělého čtenáře (byť HP v posledních dílech v podstatě také), bez kouzel a bez příkras. Mnohým fanouškům Harryho Pottera se právě kvůli tomu nemusí líbit a naopak čtenáři, kteří se kouzelnické sérii vyhýbali, si tentokrát můžou přijít na své.

Na druhou stranu ale já knihu četla s tím, že se jedná o dílo Rowlingové, a tak jsem v něm přece jen hledala podobnosti, kterých jsem nakonec objevila hned několik. Detektivní žánr Rowlingové sedne, ale není to úplné překvapení – vždyť i každý díl Harryho Pottera byl kromě velkého dobrodružství i o rozhřešování záhad a o pátrání po pravdě. Další velká podobnost je v psychologii postav. Stejně jako v sérii o škole čar a kouzel i ve Volání Kukačky dokáže Rowlingová vykreslit charaktery naprosto uvěřitelné, skutečné, s klady i zápory... Zkrátka postavy, ke kterým si hrozně snadno vybudujete vztah. Nejsympatičtější postavou pro mě vedle Cormorana byla jeho asistentka Robin, která mi až překvapivě silně připomněla vždy pohotovou a zároveň laskavou Hermionu. V neposlední řadě tu vidím podobnost i ve schopnosti vykonstruovat poměrně složitý příběh, zajímavě ho odvyprávět a na závěr něčím pořádně překvapit, v tom je Rowlingová mistr.

Závěrem

Není to dokonalá kniha. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, a minimálně v první třetině mi vyšetřování připadalo příliš zdlouhavé. Nějak se mi ovšem přihodilo, že jsem si v průběhu čtení jednotlivé postavy zamilovala, do příběhu se propadla a na závěr mi bylo upřímně líto, že už je opravdu konec. O tom, že si kniha svou pozornost zaslouží, svědčí i fakt, že už teď se těším na pokračování, které se v anglickém jazyce jmenuje Silkworm. V nakladatelství Plus prý vyjde na začátku příštího roku a o překlad se opět postará Ladislav Šenkyřík.


Mé hodnocení:

90 %


Robert Galbraith: Volání Kukačky
Přeložil Ladislav Šenkyřík. Vydalo nakladatelství Plus v roce 2013, 480 stran.

23 komentářů

  1. Moc pěkná recenze. Líbí se mi to srovnání Robin a Hermiony - máš pravdu, ty dvě jsou si opravdu docela podobné! : )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to zaznělo už právě na tom Knižním povídání a když jsem tu knížku četla, úplně přirozeně to z toho vyplynulo. :) A díky. ;)

      Vymazat
  2. Asi bych se taky neudržela a začala srovnávat. Zrovna včera jsem měla možnost si knížku koupit- jenže v němčině. I když mám němčinu skoro tak dokonalou jako češtinu, přeci jen bych si ji přečetla česky. (Možná právě kvůli tomu, že jsem HP četla také v češtině..)
    moc pěkná recenze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :) Takovou znalost němčiny ti závidím. Jak ses k tomu dostala? :)

      Vymazat
  3. Potom co jsem zjistila, že to napsala Rowlingová, tak jsem měla v úmyslu se téhle knížce obloukem vyhnout. Harryho Pottra miluju, takže bych si nemohla pomoct a ty knížky musela srovnávat. A celkově k ní přistupuji tak trochu skepticky, ale poslední dobou mám pořád větší chuť si Volání Kukačky přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám zase spíš opačný přístup - právě proto, že mám ráda HP, tak chci přečíst i další knihy, ve kterých by něco málo z toho Harryho Pottera mohlo rezonovat - autorčin styl a podobně. Do Kukačky určitě jdi, jen měj jiná očekávání než u Harryho a nebudeš zklamaná. Doufám! ;)

      Vymazat
  4. Skvělá recenze ostatně to u mě Tebe ani nepřekvapuje!!! :) Zajímavé srovnání, už se na ní moc těším, protože miluji klasickou britskou detektivku, takže věřím, že si to užiji :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jak jsi líčila toho hlavního hrdinu, tak mi to dost připomnělo detektivky od Dicka Francise. Muž, jehož původní povolání je jiné, utrpí nějaký úraz, který ho "vyřadí se hry", ale dostane se tím do kolotoče vyšetřování... to je u D. F. dost časté. Je to taky spíš klasická britská detektivka, ale vždy s dávkou dobrodružství a akce. Každopádně díky moc za recenzi, na "Kukačku" se určitě taky chystám. Po tomhle spíš dříve, než později :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, díky za komentář, Lukáši. ;) Od Dicka Francise jsem zatím nic nečetla, ale tvůj popis dost sedí, takže možná Rowlingová hledala inspiraci i u něj. :) Snad se ti bude Kukačka líbit. ;)

      Vymazat
    2. Dick Francis psal hlavně o dostihovém prostředí čili to bylo spíš pro tu sortu lidí, kteří se o to zajímaly, ale nebyly špatné :)

      Vymazat
  6. Po přečtení tvé recenze mě Volání kukačky docela láká... Jinak taky si myslím, že úmysly Rowlingové mohly být docela dobře čísté a nemuselo nutně jít o nějaký promakaný marketingový tah. Tu chuť vydat něco anonymně, bez přemrštěné pozornosti médií, bych docela chápala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já pro to mám právě taky docela pochopení. Ona o tom prý už uvažovala i u Prázdného místa, ale nakonec do toho šla až s Kukačkou. Bohužel (a pro nás bohudík, protože jinak by se k nám asi jen tak nedostala) jí to moc dlouho nevydrželo...

      Vymazat
  7. Super recenzia, presvedčujem sa o tom stále viac, že Volání kukačky je kniha pre mňa. Len kedy sa k tomu čítaniu dostať?! :-D Mimochodom, páči sa mi porovnanie s predchádzajúcimi knihami. Keď už vieme, že je to tá Rowlingová, porovnanie sa vyslovene ponúka. :) Z toho, čo som si tak o hlavnom hrdinovi prečítala, pripomína mi trochu o dosť sympatickejšieho Snapea :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! To s tím Snapem mě taky napadlo, ale pak jsem si řekla, že to už by možná bylo moc násilné připodobnění, a tak jsem to do recenze nedala. Ale jsem ráda, že to napadlo i někoho dalšího, než jen mě! :)
      Díky za komentář! ;)

      Vymazat
  8. Bezvadná recenze. Hrozně ráda bych si tuhle knihu přečetla a teď ještě víc...hmm, zkusila bych srovnávat taky, ale já si HP už téměř nepamatuju :D (akorát filmy), vážně bych měla začít uvažovat nad re-readingem...no pokud naše knihovna zklame (což je velice pravděpodobné :D), asi se začnu ohlížet v knihkupectví :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :) Harryho Pottera mám naštěstí načteno tak důkladně, že na něj asi nikdy nezapomenu. Což je možná škoda, protože by bylo fajn si to zažít znovu! :))

      Vymazat
  9. Skvělá recenze, která mě nalákala :) A musím btw říct, že se mi moc líbí tvůj styl psaní a hlavně máš u mě palec nahoru za texty bez chyb! Což bohužel není vůbec samozřejmost ani u knižních blogerů, kde jsem to původně tak nějak automaticky očekávala :/ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu. ;) Ona se mi občas nějaká ta chybka taky někam vloudí, ale snažím se, aby toho bylo co nejméně! :)

      Vymazat
  10. Pokud někdy na tuto knihu někde narazím, moc ráda si ji přečtu. Styl Rowlingové se mi zamlouvá, je velmi čtivý, a detektivky mám poměrně ráda - především právě ty starosvětsky vyhlížející á la Holmes a Poirot. :-)

    Mimochodem, tak mě napadá - kolik knih odhadem měsíčně přečteš? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Abych řekla pravdu, tak jich ve srovnání s jinými "vášnivými čtenáři" zas tak moc není. Postupně jsem zjistila, že je pro mě ideál přečíst zhruba 4 až 5 knih měsíčně. Při takovém počtu mě to pořád ještě baví a stíhám i další věci, ne jen knížky. :)

      Vymazat
  11. Parádní recenze! Jednou bych si Kukačku taky ráda přečetla. Jen mi je trochu líto, že Rowlingová svět Harryho Pottera definitivně opustila, protože tam byla spousta postav, jejichž příběhy by se daly víc rozvíjet, na druhou stranu je to tak možná lepší. :) Starosvětské detektivky mám moc ráda a jako malá jsem přelouskala celého Sherlocka Holmese od začátku do konce několikrát, takže si knížku určitě někde seženu. :)

    OdpovědětVymazat
  12. To si chci už dlouho přečíst, až bude po přijmačkách, vrhnu se na to zní to zajímavě :) Prázdné místo se mi moc nelíbilo

    OdpovědětVymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe