Nejsem žádný vypsaný profesionál, ale už nějaký ten pátek sleduji, jaké recenze se objevují na českých knižních blozích a jakých chyb se jejich autoři dopouštějí. Zdá se mi, že jeden blog do světa vypustil svou představu o tom, že recenze má vypadat jako zápisek ze školního čtenářského deníku, a lavinovým efektem se toho chytily všechny další knižní blogy. Ale není to nuda?
Co raději nedělat?
Samozřejmě je jednodušší psát "recenzi" stylem: zkopírovaná anotace od nakladatele + nějaký ten vlastní názor + počet hvězdiček, případně bodů. Ale koho to má bavit, když to samé se dočteme skoro všude jinde?
Vídávám ale i opačný problém, který ale je ale čistě subjektivní záležitostí mého zmlsaného vkusu: nerada čtu dlouhé recenze. Mám na mysli ty skutečně přehnaně dlouhé, které musí pisateli ve Wordu zabrat několik stran (a jejich tvorba snad několik dní!). Taková vyčerpávající recenze je možná užitečná pro autora knihy, který díky ní získá cennou zpětnou vazbu. Nebo se také může líbit tomu, kdo knihu už četl a ověřuje si, jestli na ni má s pisatelem stejný názor.