V pondělí před dvěma týdny jsem měla narozeniny. Půlkulaté. Dvacáté páté. To je čtvrt století, no chápeš to? Oslavila jsem je s několika kamarády v Praze v baru, dostala jsem květiny, vyzkoušela pár koktejlů a krátce před půlnocí se vracela na byt – v euforii z toho, že si na mě kamarádi udělají čas i v pondělí večer.
Než jsem usnula, dumala jsem nad tím, co pro mě ta pětadvacítka vlastně znamená.
Než jsem usnula, dumala jsem nad tím, co pro mě ta pětadvacítka vlastně znamená.
Co je jinak, než jak jsem si kdysi představovala. Došlo mi, že skoro všechno.
Ale asi je to tak dobře. Snad.
A za nástupištěm mě čekal ten nejúžasnější dárek, co jsem mohla dostat. Oslava narozenin a kupa mých oblíbených lidí, kteří to celé pro mě několik týdnů potají připravovali a svépomocí vyráběli. Všechno navíc stylizovali do tématu Harryho Pottera, mého oblíbence z dětství (ehm, dobře, ono to pořád trvá) – dekorace, jídlo, kostýmy i dárky, které jsem dostala... Zkrátka ráj pro každého Harry Potter geeka. Po zbytek večera, noci a časného rána jsme tedy popíjeli míchané lektvary a ujídali kouzelnické dobroty všeho druhu. Ze stropu visely balónky, sovy, mozkomoři a nebelvírské dekorace (Moudrý klobouk mě totiž na začátku večera zařadil právě do Nebelvíru), ve vzduchu se vznášel Nimbus 2015 a ven z místnosti nás na heslo pouštěla Buclatá dáma.
Skoro jako kdyby mi bylo zase třináct.
Skoro jako kdyby mi bylo zase třináct.
Nejvíc jsem se bavila, když mi postupně vyprávěli, co všechno dělali, abych o oslavě neměla ani tušení.
Dokonce i ta pondělní oslava, kterou jsem si tak užila, byla ve skutečnosti jen zástěrka, abych na víkend nic nečekala.
Bylo to velký a nejspíš si umíte představit, že takový cíťa, jako jsem já, je z toho všeho dojatý ještě teď. ;-)
Jak já jim to oplatím?
Můj druhý příspěvek z kategorie live the little things, kam se chystám psát o věcech, které mi dělají radost, je na světě. Co jiného než tohle by sem patřilo, no ne?
Co vy na to? A jak se vám líbí fotky? :-)