Prokrastinace je velké téma uplynulých měsíců. Na sociálních sítích si na ni lidé naříkají sice už několik let, ale skutečný rozruch v českých vodách vyvolala až ruku v ruce s knihou Petra Ludwiga Konec prokrastinace, která vyšla letos v květnu v nakladatelství Jan Melvil Publishing.
Zmíněná kniha se rychle stala letním bestsellerem a ani já jsem brzy neodolala, přečetla si ji a napsala na ni recenzi (která mimochodem patří k nejčtenějším článkům tohoto blogu). Prokrastinace je zkrátka něco, co v různé míře pronásleduje téměř každého z nás, a byli bychom rádi, kdybychom dokázali fungovat bez ní - rychle s tím vším kontraproduktivním chováním přestat a žít konečně takový život, jaký si přejeme.
Nedávno ovšem vyšla v nakladatelství Noxi kniha Umění prokrastinace, která se na celou věc dívá v trochu odlišném, smířlivějším světle. Její autor John Perry, proslulý prokrastinátor a univerzitní profesor ze Standfordovy univerzity, v ní vysvětluje, že prokrastinace není vždy na škodu, jen je potřeba jí dodat určitý řád a pravidla. Což vypadá jako mnohem reálnější a přístupnější řešení než přestávat úplně, že? Je ale něco takového vůbec možné?
