Dnešní článek bude v hodně ohledech dost speciální. Jeho autorem totiž nebudu já, v příštích odstavcích dostane slovo můj bratr Zdeněk. Podělí se s vámi o to, jak mu jedna knížka pomohla s velkou změnou …a bude to inspirativní. Jestli budete mít na závěr otázky, rád vám je zodpoví.

Takže brácha, předávám ti slovo. ;)

Zdravím čtenáře tohoto blogu a děkuji, že tu mohu vystoupit. Tak tedy začněme. ;)

Jídlo na prvním místě od Melissy a Dallase Hartwigových je kniha o jídle a jeho účincích na lidské tělo. Zavadí program očisty organismu nazvaný Whole30 (já to čtu anglicky tedy whole-thirty). Whole30 není primárně hubnoucí program, ale zhubnete u něj také. Jeho cílem je naučit vás správně se stravovat v dnešním komerčním světě, kde kvalita surovin, a tím pádem i jídla samotného, padá s poptávkou po co nejnižší ceně. Nekvalitní jídlo potom v lidském těle vyvolává spousty reakcí, od tloustnutí přes akné až po civilizační choroby. Proto má být podle autorů právě jídlo na prvním místě.

Zdá se mi, že Kostičas je teď dost módní knížka – minimálně tedy v prostředí, ve kterém se pohybuji. Možná jste ji už četli i vy sami, nebo se na ni teprve chystáte. Pokud ale pořád ještě váháte, třeba vám při rozhodování pomůže tahle recenze.

Četli jste už někdy dystopický román? Dystopie jsou opakem utopií, tedy žádné vysněné a idealistické představy o lidstvu, ale naopak temné a pesimistické vize budoucnosti. S Paige Mahoneyovou, devatenáctiletou hlavní hrdinkou románu Kostičas, se roku 2059 ocitáte v dystopickém Londýně, který je spolu s celou Velkou Británií pod nadvládou totalitního režimu jménem Scion. A právě Paige je jednou z těch, které by si Scion přál sprovodit ze světa. 

Před pár týdny vyšla v Odeonu dosti kontroverzní knížka, a to literárně vytříbený debut jménem Tampa od Alissy Nutting. Hlavní hrdinkou je šestadvacetiletá učitelka se slabostí pro čtrnáctileté chlapce, a právě díky téhle problematice a stylu je román přirovnáván k Nabokově Lolitě. A protože Lolita je světlo mého života, žár mých slabin... má oblíbená kniha, bylo jasné, že dříve či později si tohle tvrzení sama ověřím.

Příběh začíná tím, že se mladá a krásná Celeste chystá učit literaturu na místní "high school", což považuje za svou vysněnou práci. Na své osmáky se těší celé letní prázdniny ovšem z docela jiných důvodů, než by se dalo očekávat. Je sice vdaná za přitažlivého a úspěšného policistu, ale sňatek s ním byl pro ni čistě praktický tah a její veškeré (a navíc pečlivě utajované) touhy patří chlapcům kolem čtrnácti let, tedy takovým, kteří už nejsou vyloženě dětmi, ale muži dosud také ne. 

Program sobotních přednášek byl zaměřený na genezi knihy a na jejího tvůrce - tedy její psaní, vydávání a různé možnosti propagace knihy a autora. Celou akci zorganizovala Kateřina Borovanská z agentury Freya společně s Michelle Losekoot, která nás celým dnem provázela. Program začal krátce po desáté v pražském Era světě, celý den ho doprovázel dobročinný market knih za snížené ceny (já si za 150 Kč koupila Brendu Velikou, protože oslavovaný C. D. Payne v mém "repertoáru" pořád ještě chybí).

Když mi od nakladatelství Metafora přišla pozvánka na úterní premiéru filmu Grace, kněžna monacká (Grace of Monaco), dlouho jsem neváhala. To víte, příběh o Grace Kelly, šedesátá léta, krásná móda, přímořské Monako, Nicole Kidman... tím vším mě tenhle film lákal už dlouho dopředu. Dnes přichází do českých kin a nastává otázka: stojí film za návštěvu kina? 

Jestli sledujete kulturní dění, asi víte o tom, jakého fiaska se film Grace, kněžna monacká dočkal na filmovém festivalu v Cannes. Byl totiž vybrán jako otevírací snímek festivalu, což se ve světě filmů považuje za vcelku prestižní záležitost (například loni Cannes otevíral Velký Gatsby s Leonardem DiCapriem). Divákům a kritikům se slavnostní premiéra ovšem tak nelíbila, že režiséra i Nicole Kidman vypískali, vyprovodili bučením a kulturní rubriky zaplnili kritickými články.

Tenhle fakt mě sice zarazil, ale ne natolik, abych na film nechtěla jít. Filmový kritik totiž nejsem a dost často si s odvoláváním na "guilty pleasure" zalíbím kdejaký kritiky odsouzený snímek, tak proč bych to nemohla mít stejně i s Grace of Monaco?

Ernest Hemingway (vedle toho, že napsal nesčetně slavných děl) se během svého života čtyřikrát oženil. Hadly, Fife, Martha a Mary, ty čtyři ženy ho provázely různými etapami jeho života, a přestože většinou zůstávaly v pozadí, na Hemingwaye i jeho dílo měly zásadní vliv. Spisovatelka Naomi Woodová, milovnice Hemingwayova díla, se ve své knize Paní Hemingwayová zaměřila právě na to, jaký asi pro ně život ve stínu slavného spisovatele musel být.

V první řadě musím zdůraznit, že se jedná o fikci. Faktická kostra událostí sice sedí, ale všechno ostatní je dílem autorčiny fantazie, což i ona sama v knize zdůrazňuje. Naomi Woodová si pečlivě nastudovala všechny prameny, dobové články, životopisy Hemingwaye i jeho manželek, reálie... a na základě toho všeho vytvořila zvláštní knihu na pomezí životopisného románu a sbírky povídek.