Mawerův Pád je příběhem milostných trojúhelníků
pátek, října 25, 2013
Britský spisovatel Simon Mawer se v našich končinách proslavil především románem Skleněný pokoj (Kniha Zlín, 2009), který popisuje osud světově proslulé brněnské vily Tugendhat a jejích obyvatel. Nakladatelství Kniha Zlín se po jeho vydání pustilo i do dalších Mawerových knih a letos v říjnu na Velký knižní čtvrtek představilo jeho již pátý román Pád (v originále The Fall, 2003).
Když jsem zjistila, že Kniha Zlín bude nabízet reading copies, přihlásila jsem se. Kniha od Simona Mawera pro mě pokaždé představuje velký čtenářský zážitek, takže i na Pád jsem byla zvědavá. Tentokrát se ovšem jedná o dost rozsáhlé dílo, které čítá skoro 500 stran. U tak dlouhých knih je obzvlášť dobré si dvakrát rozmyslet, jestli do nich investovat svůj čas. Jaký je tedy můj verdikt?
Román Pád je ve své podstatě příběhem dvou milostných trojúhelníků, které se odehrávají v různých úsecích minulého století. Příběh prvního trojúhelníku je zasazený do Velké Británie a začíná obdobím krátce před druhou světovou válkou. Devatenáctiletá Diana na výletě v horách potkává slavného horolezce Guye, který ji začne učit lézt po skalách. Diana horolezectví brzy propadne, ale ukáže se, že lezení není to jediné, co by jí mohlo přivodit nebezpečný pád. Velkou roli v jejím příběhu hraje i její nejlepší přítelkyně Meg, která patří mezi jednu z nejrozporuplnějších postav celého románu.
Beatles, Rolling Stones a hory
Druhý milostný trojúhelník posouvá celý příběh o generaci dál. Diana i Meg mají již dospělé potomky a jejich prostřednictvím proplujete 60. a 70. léty - Dianin syn Robert si bude stříhat vlasy po vzoru Beatles, z gramofonových desek mu budou znít Rolling Stones a později se se svým nejlepším kamarádem (synem Meg) a jeho přítelkyní vydá přes Evropu až do Alp ve stylově pomalovaném hippie minivanu. Stejně tak i tuto mladší generaci začnou fascinovat hory, a to čím vyšší, tím lepší.
"Líbat s otevřenýma očima se považovalo za neslušné. Když je ale měla zavřené, mohla myslet na někoho jiného. Třeba na Johna Lennona."
- Simon Mawer: Pád
Na první pohled se může zdát, že ústředním motivem této knihy jsou hory a horolezectví, jenže při důkladnějším čtení rychle odhalíte, že autor si v celém románu pohrává především s neustále se opakujícím motivem pádu.
Filozofování a vztahy v "kunderovském" stylu
Hrdinové tohoto románu si během života projdou několika pády, ať už je to volný pád zakázaným milostným vztahem, pád vlastních morálních zásad nebo snad samotný fyzický pád při zdolávání nebezpečných horských stěn. Každý z těchto pádů navozuje myšlenku určité fatálnosti a definitivnosti, protože i když se po něm možná budete moci zvednout, vždy se to na vás nějakým způsobem nakonec podepíše.
 |
| Knihu jsem četla v elektronické podobě |
Simon Mawer nechává své postavy balancovat nad propastí, ať už tou skutečnou nebo symbolickou. Ve svých popisech se soustřeďuje především na smyslovost, z knihy čiší erotické napětí a vývoj vztahů hlavních postav je tím hlavním hnacím motorem. V tomto ohledu mi Mawerův styl připomíná romány Milana Kundery, které v sobě taktéž snoubí hluboké filozofické myšlenky s výrazně erotickými motivy a charakterovými proměnami postav.
"Ale jsi šťastný?" zeptala se znovu. "Je Rob šťastný?"Zavrtěl jsem se. Není to tak, že člověk z pocitu štěstí nakonec vyroste? Není štěstí něco, o čem sní jen děti? Neznamená dospělost uvědomění si, že v životě není žádné skutečné štěstí, tedy přinejmenším ne dlouhodobé, trvající a jednoznačné štěstí? "Jak jsem říkal, jsem spokojený."- Simon Mawer: Pád
Závěrem
Ačkoli tedy fanda do horolezectví nejsem, kniha, která je ho plná, mě přímo pohltila. Knihy Simona Mawera jsou pro mě zkrátka jako dělané. Mawer umí krásně popsat krajinu, atmosféru a celkovou vizuální rovinu díla, aniž by to čtenáře unudilo k smrti (respektive k zaklapnutí knihy), nadto příběh zasadí do zajímavých kulis a především do něho vloží postavy, které ani v nejmenším nejsou černobílé. Jejich psychologii navíc dokáže propracovat do posledního detailu, což románu dodává na dynamice a příběh posouvá dál.
A vlastně i vás samotné tím o nepatrný kousek posune, protože nejedna pasáž knihy vás donutí zauvažovat nad různými pády vašich vlastních životů. Což je právě to, co podle mě dělá z průměrných knih ty jedinečné.
Mé hodnocení:
★★★★★
Simon Mawer: Pád
Přeložil Filip Hanzlík. Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v říjnu 2013, 480 str.
Za poskytnutí recenzní kopie děkuji nakladatelství Kniha Zlín.
Související:
Recenze knihy Skleněný pokoj od Simona Mawera (5. února 2013)
4 komentářů
taky tedy Pád:) vypadá to určitě jako skvělá knížka, kterou bych si chtěla v budoucnu přečíst.
OdpovědětVymazatHrozně mě baví číst tvoje recenze. Jsou takové... já nevím, jak to říct... tvoje. :) Nikdy mi nepřijdou fádní jako recenze některých jedinců. (haha, mě)
Díky moc za komentář! :) Snažím se psát tak, aby se to v první řadě dobře četlo a bylo to v něčem jiné, takže jestli to tak na tebe opravdu působí, tak z toho mám velkou radost! :)
VymazatJejí článek je velmi kompletní a jasný
OdpovědětVymazatděkuji za informace
OdpovědětVymazat