Mezi krásou umění a vesmíru je jen tenká hranice
neděle, října 27, 2013
V dnešní době se zdá, že umění a věda jsou naprosto protichůdné a neslučitelné věci. Zatímco vědci jsou vnímáni jako představitelé chladné racionality, uznávající pouze nezpochybnitelná fakta podložená exaktně ověřitelnými důkazy, umělci a filozofové jako kdyby stáli na "druhém břehu". Přitom, když se nad tím zamyslíte, objektem jejich zájmu je tatáž věc: zkoumání člověka, světa a vesmíru kolem nás.
John D. Barrow, britský kosmolog, matematik, teoretický fyzik (ale rovněž i spisovatel a dramatik), se rozhodl ve své populárně naučné knize Vesmír plný umění poukázat na to, že umělci a vědci od prvopočátku směřují za stejným cílem a že dnešní "rozštěpené" pojetí nesvědčí žádnému z nich, natožpak nezapojené veřejnosti, která v současné době není schopna porozumět ani umění, ani vědě.Dalšího Da Vinciho dnes už nenajdete
Už na počátku knihy Barrow čtenářům připomíná, že umění a věda šly ve svých počátcích ruku v ruce. V antice, v renesanci i v dalších obdobích lidské kultury se umění odvíjelo od soudobých poznatků o světě a mnohdy právě ti nejslavnější umělci byli zároveň i dychtivými vědci. Umění, věda a filozofie byly vnímány jako vzájemně provázané odvětví téhož. Stačí si vzpomenout na umělce, vědce a vynálezce v jedné osobě, jakým byl třeba slavný Leonardo da Vinci, na kterého tak pěkně naráží i obrázek na obálce knihy.
A právě onen rozkol, který dnes tak ostře vnímáme, přišel až v době rozmachu exaktních věd. Snad už žádný člověk by nedokázal obsáhnout znalosti všech vědeckých oborů do takové hloubky, v jaké se dnes věda pohybuje. Navíc i když všechny vědecké poznatky pro lidstvo představují obrovský pokrok, málokterý nezúčastněný člověk si ho je doopravdy vědom, když mu jej explicitně nepředložíme v podobě konkrétního a pro něj užitečného výsledku.
John D. Barrow proto ve své knize přináší nejrůznější fakta ze světa umění nebo vědy a nahlíží na ně skrz pohled opačný. Dokazuje, že věda je v umění nezbytně přítomná, že umělecká díla v sobě nesou dobové poznatky vědy, matematiky, fyziky, psychologie... Že bez rozvoje vědy by ani rozvoj umění nebyl možný. Zároveň ale poukazuje na to, že vnímání umění a krásy máme v sobě zakořeněné, protože vychází ze vzorců, které jsou v přírodě kolem nás už dávno přítomné. Lidská kreativita potom jen tyto vzorce dále opakuje a rozvíjí.
V nečekaných souvislostech
Ze začátku mě na čtení knihy poněkud zarazilo, že jsem se z ní mnoho nového vlastně nedozvěděla. Kdo má nastudované - alespoň na středoškolské úrovni - dějiny umění a filozofie, učil se o evoluci, genetice a dalších oborech tvořící dnes základy všeobecného vzdělání, nejspíš už podstatnou část informací někdy slyšel. Brzy jsem si ale uvědomila, že úkolem této knihy nebylo přinést čtenářům nové znalosti, ale ukázat jim všechny tyto věci v nových souvislostech. Prohlédnout si umělecké obrazy očima matematika a svět rostlin, živočichů a fyzikálních zákonitostí očima umělce. A přitom si uvědomit, že tyto pohledy vlastně vůbec nejdou proti sobě.
 |
| Kniha nabízí mnoho podnětů k zamyšlení |
Na knize mi vadil všehovšudy jediný - zato však velmi zásadní - detail, a to její příliš hutný a odborný jazyk. Ačkoli témata, kterým se Barrow ve své knize věnuje, mě nesmírně zajímají a ta tenká hranice mezi krásou umění a krásou vesmíru mě zkrátka fascinuje, knihu jsem četla dlouho a málokdy jsem se do ní dokázala opravdu s chutí začíst. Některé pasáže jsem nakonec i přeskakovala. Bohužel to není čtení, které si po náročném dni otevřete v posteli a jen tak si při něm zarelaxujete. Je to čtení, které vám může dát spoustu podnětů k zamyšlení i dalšímu bádání, ale vzhledem ke svému žánru (populárně naučná literatura) vyžaduje možná až příliš velkou dávku pozorného soustředění.
Představuji si, jaké by to bylo, kdyby tuto knihu napsal třeba Alain de Botton, který právě onu umělecko-filozoficko-vědeckou populárně naučnou literaturu píše o dost schůdnějším stylem, aniž by klesl k přílišnému zobecňování a "lidovosti". Lehce esejističtější styl by zkrátka těmto tématům vůbec neuškodil.
Závěrem
I když se může zdát, že v dnešním světě jsou věda a umění jakési cizí instituce, které se běžného člověka v podstatě netýkají, kniha Vesmír plný umění vás upozorní na to, že jsou přítomné všude kolem nás. A právě v tom tkví kouzlo této knihy - že vás svět, ve kterém žijete, bude fascinovat ještě o něco víc. Pokud jste tedy dostatečně zapálení, abyste ji celou přelouskali.
Mé hodnocení:
★★★☆☆
John D. Barrow: Vesmír plný umění
Přeložil Martin Krejza. Vydalo nakladatelství Jota v roce 2013 (2. vydání)
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.
5 komentářů
Já už teď když vidím nový článek od Brabikate na Bloglovinu, tak jdu rovnou vařit čaj, hezky se usadím a krásně si počtu. :))
OdpovědětVymazatTaky jsem po tom recenzním výtisku koukala, ale teď jsem ráda, že jsem si o něj neřekla, protože by mě to asi nebavilo. Ony mě takovéhle knížky vždycky hrozně lákají, vesmír a umění, to zní přece senzačně, ale ve výsledku si říkám, že bych se u toho asi trochu nudila. :) Ale pěkná recenze!
Já to mívám s tvými články obdobné! :))
VymazatNa tom, co píšeš, něco vážně bude. Ale já zkrátka neodolám a přihlásím se o ni! Ale pak mám zase dobrý pocit, že jsem tu knížku "zdolala", takže nějakou výhodu to naštěstí také má... :))
Ahoj. Ráda bych tě pozvala do mého nového KNIŽNÍHO KLUBU. Prosím, mrkni se :-) http://marziin-koutek.blog.cz/1311/knizni-klub
OdpovědětVymazatDíky za pozvánku, tvůj projekt vypadá moc zajímavě, ale obávám se, že bych na něj neměla dost času.
VymazatJá vědu miluju (hlavně fyziku a astronomii) takže tato knížka je pro mne povinností. Je zajímavé jak vědu vnímají "normální" lidé, já který jsem vždycky chtěl být vědcem, jsem nikdy vědu a umění jako protichůdné nevnímal. Spoustu slavných vědců bylo i vynikajícími umělci. Einstein hrál na housle, Heisenberg na klavír, Fenman uměl skvěle na bonga a ještě lépe malovat a taky dále :-)
OdpovědětVymazat