Poselství růží: jižanská sága, nebo přesládlá romance?

pondělí, listopadu 04, 2013

Je to už hodně let, co jsem se začetla do Jihu proti Severu od Margaret Mitchellové, a stále ho řadím mezi své nejoblíbenější knihy vůbec. Je to klasika, která čtenáře dokáže strhnout a k jejímž postavám snad ani nemůže mít neutrální vztah. Jižanské prózy s prvky dramatu, romance a historického románu mají díky úspěchům Jihu proti Severu u nakladatelů zelenou dodnes - Poselství růží od Leily Meachamové patří k těm výraznějším z nich.

A právě přirovnání k Jihu proti Severu bylo tím hlavním důvodem, proč jsem na tuto téměř pětisetstránkovou bichli, kterou Knižní klub vydal v loňském roce, byla tak zvědavá. Dlouho mě ale odrazovala obálka, která je na můj vkus snad až příliš romantická.


Tahle obálka je zkrátka slaďoučký kýč. Přitom růže mají v tomto románu hlavně symbolický význam a odkazují k válce růží v Anglii. Když jsem si ale vybírala, kterou knihu si přihodím k nákupu (na Popron.cz, ale jak teď koukám, kniha už je vyprodaná), tak jsem přece jen Poselství růží přihodila do košíku. A po přečtení knihy vás můžu ujistit, že pod všemi těmi okvětními lístky se nakonec skrývá poutavý a zajímavý příběh.


Tři rodiny, které založily město

Poselství růží je rodinná sága, která začíná s počátkem minulého století a až do 80. let mapuje osudy tří rodin, jejichž předci v 19. století století založili texaské městečko Howbutker: Toliverové, Warwickové a DuMontové. Z Toliverů se za ta léta stali vlivní plantážníci a pěstitelé bavlny, z Warwicků bohatí dřevaři a z DuMontů obchodníci. Vypadá to ale, že z otce na syna (a z matky na dceru) si ve svých rodinách nepředávají jen své řemeslo, ale i osudy, které jako kdyby se opakovaly v kruzích. Možná za tím stojí rodinné prokletí, o kterém se v knize často mluví, možná jen nešťastné povahy a shody náhod.

Jednou z hlavních postav je Mary Toliverová, která už v šestnácti letech po smrti svého otce zdědí veškerý rodinný majetek. Problém ale je, že její matce a staršímu bratrovi Vernon Toliver neodkázal téměř nic, čímž mezi členy rodiny vzniká určitý konflikt, který se táhne celou knihou. Příběh Mary Toliverové v mnohém připomíná právě Scarlett O'Harovou z Jihu proti Severu.


Co se mi na tomhle románu obzvlášť líbí je velké množství postav, které mají propracovanou psychologii a navíc i smysluplný vývoj. Některé postavy časem zjemní, poučí se z chyb, jiné naopak zahořknou a nejsou schopny spravedlivého úsudku. Ať už je pojí rodová linie, přátelství nebo snad milostný vztah, Leila Meachamová dokázala jejich vztahy vykreslit dynamicky a tak akorát na hranici romance a dramatu. Právě množstvím zajímavě vykreslených postav - ve kterých se přesto neztrácíte - mi Poselství růží připomnělo i Ságu rodu Forsytů.

Na pozadí historických událostí

Musím ale přiznat, že během čtení byly i chvilky, kdy jsem si říkala, že kromě "Forsytů" a Jihu proti Severu v knize vidím podobnosti také s nekonečným seriálem Dallas nebo snad s německými romantickými filmy od Rosamundy Pilcherové. Naštěstí ale tyto chvilky byly jen krátké, protože když se autorka dostala ve svém vyprávění právě na onu hranu snesitelnosti, obvykle přišel vzápětí další zvrat, dost často i tragický, který naprosto převálcoval předešlý děj, a já se do knížky ponořila ještě o něco více.

Ačkoli má kniha téměř 500 stran, přečetla jsem ji během několika večerů a kdybych měla více času, četla bych ji nejspíš bez přestávky. Leila Meachamová stvořila velkolepý příběh, ve kterém se prolíná jak romance, tak historické drama, které na pozadí vývoje Spojených států sleduje také vývoj tří rodin i malého jižanského města. Možná je vám celou dobu jasné, jak to nakonec skončí (a překvapivě to přece jen dopadne o trochu jinak), přesto je snadné se tou knížkou nechat unést. 

Jedinou svou výtku směřuji k českému vydání. Tolik chyb a překlepů jsem v knize už dlouho neviděla, což není zrovna pěkná vizitka. 


Mé hodnocení:

★★★★☆


Leila Meachamová: Poselství růží
Přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi. Vydalo nakladatelství Knižní klub v roce 2012, 496 stran.


6 komentářů

  1. Zajímavé... Já se chci ale nejdřív pustit právě do Jihu proti Severu, celkem se stydím, že jsem ho ještě nečetla...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti vážně doporučuji. :) Sice už je to dost dlouho, co jsem to četla, ale i tak si vybavuji, že jsem nějakou dobu nechtěla číst nic jiného (vyšlo pak ještě několik pokračování, které ale už nepsala Mitchellová).

      Smazat
  2. Taky se stydím, že jsem Jih proti Severu ještě nepřečetla. A mně se ta obálka naopak docela zamlouvá...je trochu kýčovitá, to jo, ale tak nějak... hezky. :) Ale teda chyby a překlepy v textu mě pěkně rozčilujou. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na můj vkus je to takové celé moc slaďoučké. :)) A nesedí mi to k příběhu, který takhle sladký není. Na druhou stranu si ale umím představit, že to asi upoutá pozornost, i tu mou to vlastně upoutalo.

      Smazat
  3. Já čekala nějakou přehnaně sladkou romantiku, jak jsi psala. Dle obálky. Ale nesuď knihu podle obalu, že? :)
    Přidávám se k ostudným.. také nečetla, ale opravdu, OPRAVDU, bych si to chtěla přečíst. A jednou i přečtu! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, stejně jsem uvažovala i já. :)
      Tak o tom pak napiš, jsem zvědavá, jestli se ti to bude také líbit. ;)

      Smazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe