Pražská zima Madeleine Albrightové

neděle, března 31, 2013

Madeleine Albrightovou, autorku dnešní recenzované knihy, určitě není třeba představovat. Poté, co vypršel její mandát ministryně zahraničí Spojených států, vedle mnoha dalších aktivit napsala i několik knih, většinou memoárů,  osobních i politických. Její zatím poslední knihou, která v USA vyšla jen krátce před českým vydáním, je právě Pražská zima s podtitulem Osobní příběh o paměti, Československu a válce, 1937-1948.

Pražskou zimu od Madeleine Albrightové jsem dostala od rodičů k Vánocům. Začala jsem ji číst někdy kolem Silvestra a skončila jsem až teď, po třech měsících. Jednak to bylo kvůli její obsáhlosti - no uznejte, 450 stran při neobvykle velkém formátu, to za večer přečte jen málokdo. A jednak je to kniha, která potřebuje dozrávat ve vaší mysli. Obsahuje spousty informací a myšlenek, které vyžadují prostor a čas, už jen proto, abyste si je zapamatovali a uvědomili si jejich hodnotu.

Madeleine Albrightová (rozená Marie Jana Körbelová) se narodila v Praze roku 1937 a kniha líčí prvních jedenáct let jejího života. Kromě osobních vzpomínek, které jsou pochopitelně ovlivněny dětským vnímáním světa, autorka popisuje veškeré důležité události a celkový politický vývoj na mapě Evropy a zvláště jejího rodného Československa


Jedná se však o jiný pohled, než na jaký jsme zvyklí z učebnic dějepisu nebo televizních dokumentů. Madeleine Albrightová opírá své líčení - vedle důkladného probádání všech popisovaných historických momentů - především o vyprávění svého otce, který byl v těchto letech blízkým spolupracovníkem Jana Masaryka a později československým velvyslancem. To jí umožňuje ukázat všechny důležité okamžiky v úplně novém světle, komplexněji a problematičtěji



Vzhledem k autorčinu politickému přesvědčení i osobnímu zaujetí je kniha samozřejmě v určitém smyslu tendenční a nabízí pouze jediný pohled na věc. Na druhou stranu se ale autorka mnohdy snaží přemýšlet nad tím, co šlo udělat jinak (nebo naopak nešlo), hodnotí a komentuje tehdejší politická rozhodnutí a také chyby, kterých se jednotlivé české i světové osobnosti dopouštěly.

Kniha je rozdělená do 4 částí. První z nich líčí osudy Československa (a také rodiny Korbelů) před rokem 1939 - tedy postupný nárůst nacistické moci, Mnichov, snahy Beneše na mezinárodním poli i důkladné převyprávění jednotlivých událostí. Druhá část knihy se zabývá obdobím od dubna 1939 do dubna 1942, tedy prvními roky 2. světové války, patáliemi londýnské exilové vlády (a malé Madeleine, která se s rodiči přestěhovala do cizí země), ale rovněž i osudy lidí, kteří zůstali doma. Třetí část je věnována zbývajícím válečným rokům, vyprávěním o Terezíně, atentátech na Heidricha, ale i o Hitlerově konci. Čtvrtá a zároveň poslední část patří rokům poválečným 1945 až 1948, které měly být tak nadějné a slavné, ovšem místo štěstí přicházelo nové nebezpečí, které nakonec světu i autorce uzavřelo Československo na další desítky let.

Přečtení téhle knihy vám přiblíží a osvětlí mnohé z naší vlastní historie, kterou bychom jakožto Češi měli znát, a protože je kniha psána zajímavě a příjemným jazykem, velmi snadno vás pohltí. Kromě toho ale vidím její obrovský přínos v tom, že nám ukazuje naše vlastní chyby

Ukazuje nenápadné praktiky a projevy sil, které jednoho dne můžou napáchat obrovské zlo a které je potřeba odmítnout včas a důrazně. Ukazuje, čeho může dosáhnout pochybení, kdy velké země, pro svůj vlastní klid, nechávají konflikt a bezpráví v jakémsi vzdáleném malém státě naprosto bez povšimnutí. Ukazuje, jaká bezpáteřní monstra i nesobečtí hrdinové se v nás ukrývají pod rouškami poklidných dní. 

A tak můžeme jen doufat, že chybami se člověk učí.
Nebo je snad lidstvo opravdu nepoučitelné?

Ze všeho nejraději bych Pražskou zimu zařadila mezi povinnou četbu k maturitám, jako součást všeobecného vzdělání. To ale samozřejmě není v mé moci. :-) Proto ji doporučuji všem svým čtenářům. Udělejte si na ni čas, pomalu se jí prokousávejte a nechte ji na sebe působit. Nebudete litovat.


Mé hodnocení:


Madeleine Albrightová: Pražská zima
Vydalo nakladatelství Argo v roce 2012, 450 stran.

3 komentářů

  1. Asi docela náročná četba, ale je potřeba se o naší historii více dozvědět třeba i prostřednictvím této dámy, která má můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
  2. Nalákala jsi mě! :) Co možná nejdřív si ji objednám. :)

    OdpovědětVymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe