E-mailová romantika
neděle, ledna 06, 2013
Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku
…aneb milostný román v dopisech na letní čtení.
Nějaký ten román v dopisech, tzv. epistolární román, se vám pravděpodobně již do rukou dostal (a jestli ne, tak o hodně přicházíte, věřte mi) - ve svém stylu jsou tyto romány velmi zvláštní a neotřelé, protože příběh se v nich nedozvídáte skrz klasického vypravěče, nehovoří k vám autor díla, ale rovnou jeho postavy svou vlastní korespondencí.
Epistolární romány se největší oblibě těšily především v 18. století, kdy začaly knižně vycházet sbírky soukromých dopisů známých osobností, a bylo jen otázkou času, kdy se této formy chytí i fikce. Za přečtení rozhodně stojí např. Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose. Koneckonců o těch jsem již jednou psala.
V dnešní recenzi se posouváme v rámci epistolární literatury o pár století dále, a to rovnou do současnosti. Dopisy jsou z osobní korespondence vytlačeny e-maily a dalšími komunikačními vymoženostmi moderní doby, ale přesto je tu naštěstí stále možnost, jak s jejich pomocí vyprávět příběh. Daniel Glattauer, novinář a publicista pocházející z Víndě, se o to při psaní knihy Dobrý proti severáku (Gut gegen Nordwind) pokusil a jak lze usoudit z reakcí, které jeho dílo v roce 2006 vyvolalo, byl to pokus velmi zdařilý. Kniha se stala bestsellerem, byla nominována na Německou knižní cenu a mimo jiné vznikla i její divadelní a rozhlasová adaptace.
Hlavními hrdiny, které k sobě svede náhoda - přesněji překlep v adresovém řádku při odesílání emailu, jsou psycholingvista Leo Leike a webdesignerka Emmi Rothnerová. Emmi napíše špatně adresu, Leo jí odpoví, ona zpětně odpoví zase jemu… A tak celé toto "dobrodružství" začíná. Postupně se poznávají, ale místo aby si o sobě sdělovali podstatné informace (věk, rodina, zájmy…), o kterých obvykle takovéto dopisování bývá, píší si spolu vlastně o ničem a o všem zároveň. Jeden se snaží odhadnout, jaký je ten druhý, přičemž to někdy sklouzává ke komickému škádlení, jindy zas k poměrně vážným úvahám.
Ukázka mailu, ve kterém Leo hodnotí své dopisování s Emmi:
"Milá Emmi, všimla jste si už, že o sobě absolutně nic nevíme? Vytváříme si navzájem iluzionistické fantómové portréty, virtuální přeludy. Klademe si otázky, jejichž půvab spočívá v tom, že nebudou zodpovězené. Ano, děláme si sport z toho, že u druhého vzbuzujeme zvědavost a dále ji zvětšujeme tím, že ji kategoricky neuspokojujeme. Pokoušíme se číst mezi řádky, mezi slovy, brzy snad už i mezi písmeny..."D. Glattauer: Dobrý proti severáku, str. 23
Něco, co začíná naprosto nezávazně a humorně, se najednou stává každodenní nutností a potřebou. Počáteční nevinné "rozptýlení" začne pisatelům přerůstat nad hlavu. Oba jsou si ale vědomi, že po opravdovém setkání tváří v tvář by se mohlo veškeré kouzlo, kterým jsou oba v pohledu druhého zahaleni, nenávratně rozplynout.
Kam tohle všechno může směřovat je místy velmi vtipně a především "čtivě" napsáno na zhruba na 260 stránkách milostného příběhu, který tentokrát není o zamilovaných pohledech z očí do očí, "žhavých polibcích" nebo dalších více či méně ohraných momentech každého milostného vztahu, ale především o fantazírování, o nekonečném dialogu, který se odehrává mezi dvěma neznámými lidmi. A celé se to čte tak lehce, snadno a s úsměvem, že ani nevíte, jak jste se vlastně tak rychle až na samý konec knihy dostali!
Mé hodnocení:
Daniel Glattauer, Dobrý proti severáku
Host, Brno 2010, překlad: Iva Kratochvílová, 256 stran.
0 komentářů