Už jako dítě se pohybovala v pražském intelektuálním prostředí - její rodinu si oblíbil a často navštěvoval i Franz Kafka, na kterého Alice v jedné z kapitol knihy vzpomíná jako na "strýčka Franze". Alice se už jako mladá dívka zamilovala do hudby a matka jí v tomto ohledu velmi podporovala. Brzy se ukázalo, že Alice má skutečně velký talent a také šanci na zářnou kariéru.

Vedle svých hudebních úspěchů měla slibně nakročeno i ve svém osobním životě. Šťastně se vdala a nadšeně vychovávala svého syna. Prožívala nejkrásnější chvilky svého života a zdálo se, že tak to bude věčně.

Jenže přišel rok 1939, který její rodině nastolil úplně jiné podmínky. Matka, manžel, syn i ona samotná byli v průběhu války kvůli svému židovskému původudeportováni do Terezína. Matku ani manžela už nikdy více nespatřila. Byl to opět její talent, který ji pomohl v terezínském ghettu přežít a zůstat v relativním bezpečí. Jeden z nacistických důstojníků byl Alicinou hrou na klavír natolik okouzlen, že zařídil, aby se nikdy neobjevila na seznamu osob, které mají být deportováni do dalších táborů.

Po skončení války zůstala až do roku 1948 v Československu, ale kvůli nepříznivému politickému vývoji ji nakonec rodina přesvědčila, ať se i se s malým synem přestěhuje do Izraele. A tak začala další kapitola jejího života, která ovšem zdaleka nebyla tou poslední.

Kniha Století moudrosti však není jen pouhým vyprávěním o životě jedné staré ženy, která ve svém životě potkala spoustu zajímavých lidí a prožila neobyčejný život. Hlavní přínos knihy vidím v tom, jak se autorce Caroline Stoessingerové podařilo ukázat, jak vlastně Alice Herzová Sommerová vnímá svět kolem sebe, jaký k němu má přístup a v čem spočívá filozofie jejího života a možná i tajemství dlouhověkosti.

A na závěr zajímavý citát, který rozhodně stojí za zamyšlení:

Krátkou předmluvu ke knize napsal v roce 2011 Václav Havel.

Caroline Stoessingerová: Století moudrosti

Vydalo nakladatelství Jota v roce 2012, 264 stran.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.