Seriál True Blood: Pravá krev netřeba představovat. Produkce HBO do světa brzy vypustí první díl už páté série a čeští diváci jej mohou znát dokonce i z vysílání České televize. Upíři jsou zkrátka v módě, už několik let se na nás valí prostřednictvím knih, seriálů i filmů v koncentraci výrazně hustší než kdykoli předtím. Pokud se o nějakém seriálu navíc hlásá, že mezi ostatními vyčnívá a že jde na upírskou tematiku jinak (tedy žádní sladcí upíři na střední škole), není divu, že si přiláká tolik pozornosti.

Seriál zná alespoň z doslechu mnohý z nás. Ale co knihu? Ačkoli se dějová linka seriálu své knižní předloze od Charlaine Harrisové čím dál tím víc vzdaluje, je to stále ten prvotní námět, bez kterého by seriál nemohl vzniknout. Už jen díky tomu si zasluhuje trochu pozornosti.

Knihy Charlaine Harrisové s touto tematikou v USAvycházejí od roku 2001 pod názvem The Southern Vampire Mysteries (později i s označením The Sookie Stachouse Novels či True Blood Series) a těší se nebývalému zájmu. V současné době autorka dopisuje již třináctý díl, kterým se ale sérii už chystá uzavřít. U nás její knihy vycházejí od roku 2009 pod názvem Pravá krev v nakladatelství Baronet.

Oficiálně bývá tato knižní série řazena do literatury pro dospělé, mezi horory či mezi fantasy literaturu, já osobně ji řadím mezi odpočinkovou četbu. Není to totiž čtení nikterak hlubokomyslné, povznášející na duchu či ušlechťující váš vkus a rozhled - z těchto důvodů sahejme po úplně jiných dílech. Pravá krev je z toho sortu knih, u kterých velmi snadno zapomenete na okolní svět a díky kterým si dokážete jen tak si v klidu relaxovat.

Hlavní hrdinkou je servírka Sookie, která odmala bojuje se svou schopností číst lidem myšlenky. Vycházet dokáže jen s hrstkou lidí, protože jen málokdo má své myšlenky naprosto upřímné a čisté. Jedinou myslí, ve které Sookie nedokáže číst jako v otevřené knize, je právě ta upíří. A jelikož ve světě Pravé krve díky vynálezu syntetické krve upíři otevřeně koexistují s obyčejnými lidmi (s většími či menšími obtížemi), několik upírů se rozhodne, že by bylo škoda nevyužít Sookiiných schopností ve vlastní prospěch - k prozkoumání myslí svých (ne)oddaných zaměstnanců a dalších lidských bytostí.

Každý z dílů této knižní série je v podstatě detektivkou. Na začátku se něco stane, je potřeba to vyřešit a schopnosti hlavní hrdinky tomu obvykle dopomohou. Vedle detektivní zápletky se Pravou krví odvíjí i souvislý a rozvíjející se příběh - úděl malého jižanského městečka Bon Temps a jeho obyvatel, příběhy odehrávající se v místním baru Merlotte's, kde Sookie pracuje, ale i v nedalekém čistě upírském podniku Fangtasia. Osudy mnoha lidí (a později i celé sebranky upírů, vlkodlaků, víl a dalších nadpřirozených bytostí) se na tomto prostoru prolínají a čtenář není ochuzen ani o bohatou směsici vztahů, jak těch plných lásky, tak i těch nepřátelských.

Vzhledem k tomu, že příběh je líčen ich-formou z pohledu Sookie, předpokládám, že cílovou skupinou budou ženy. I další momenty tomu napovídají: ať už detailní líčení toho, co si kdy Sookie oblékne a jak se upraví, nebo i výrazná romantická linka protkaná celým příběhem. To je podstatné odlišení od seriálu, který mi tolik primárně zaměřený na ženy nepřipadá, někdy i právě naopak.

Předestírám, že některé myšlenkové pochody, které Sookie čtenářům líčí, se některým mohou zdát naivní, a proto také provokující a hloupé. Ale abych řekla pravdu, možná i to mám na těch knihách ráda - Sookie je tu toiž vylíčena jako člověk se všemi chybami, které člověk může být. Není to intelektuálka z New Yorku, je to servírka v jednom malém zapadákově a se všemi těmi drobnými chybami je sympatičtější, než kdyby taková servírka s nadpřirozenými schopnostmi byla tou nejbystřejší a nejoblíbenější postavou široko daleko.

A právě sympatie k Sookie jsou zřejmě kamenem úrazu celé série - pokud vám hlavní hrdinka nesedí v první knize, zřejmě se to nezlepší ani v žádné následující. Mám skoro dojem, že ke knižní Pravé krvi snad ani nemůžete mít neutrální vztah: buď přečtete všechny díly jedním dechem, nebo nedočtete ani jeden.

V první řadě české obálky, jejichž vzhled hraničí s naprostým amatérismem a kýčem (když už jsme ale u toho, kýč není u fantasy obálek ničím neobvyklým). V druhé řadě jsou to názvy jednotlivých dílů - ač sice v knihách autorka přetéká fantazií, na jejich jménech si nijak zvlášť záležet nedala. Mrtví do soumraku,Bezpochyby mrtví, Mrtví v rodině… Všechno jedno a totéž, rádoby dramatické, ale spíš úsměvné než lákavé. A v třetí řadě se mi nelíbí ne zrovna pečlivá práce české redakce, která se zřejmě korekturami a pečlivým čtením příliš nezaobírala.

Ve všech ostatních ohledech ale shledávám knižní Pravou krev od Charlaine Harrisové jako naprosto ideální oddychové čtení. Některé díly jsou vydařenější než jiné, tak jako asi v kterékoli jiné takto dlouhé sérii.

Seriál je jiný i stejný zároveň. Nemusíte se bát, že když znáte jedno, znáte zároveň i druhé. Kromě absentující detektivní složky se liší svým zaměřením, čím dál tím odlišnějším příběhem a také mírou naturalistického přiblížení "zvrhlého" amerického jihu.

zdroje obrázků: propagační materiály HBO (http://www.hbo.com/), obálky knih zAmazon.com a bux.cz