Před časem se mi do rukou dostala knížka, která mě zaujala svým tématem i formou, přestože to není typ knihy, který bych přímo vyhledávala. Příručka dámy v běhu. Už několikrát jsem se totiž "začínala s běháním", ale nikdy jsem u toho nevydržela příliš dlouho. Po několika pokusech jsem to vzdávala a zase hezky si pohodlně sedla k televizi. Tahle knížka ale slibuje, že právě s tímhle vaším nešvarem zatočí a že vás naučí nejen jak běhat, ale i jak s tím nepřestávat.

Nejdůležitějším hnacím motorem k jakékoli činnosti je motivace. Musíte opravdu chtít, abyste se donutili k nějaké činnosti, zvlášť pokud je ta činnost namáhavá a zpočátku i nepříjemná jako právě běh.

V časopisech a lifestylových magazínech do nás v pravidelných intervalech hustí, jak je běhání úžasné, osvobozující a že se s jeho pomocí dá zhubnout. Tahle magická slůvka nám popletou hlavu a ihned jsme rozhodnuté stát se běžkyněmi! Vyběhneme a náhle zjistíme, že to píchání v boku vůbec skvělé není, že mnohem více osvobozující je snad jakákoli jiná činnost a že běh asi prostě není ten pravý sport pro nás. A pak si řekneme, že to s námi přece není tak hrozné, do léta je času dost, a život nestojí na tom, jestli jsme hubení a vysportovaní. Mnohem důležitější je totiž to, co máme v hlavě, no ne? Hm. A jsme zase tam, kde jsme byli. Také se v tom poznáváte?

Ruth Fieldová na to jde ale naštěstí úplně jinak. Už od začátku svým čtenářům nemaže med kolem pusy - netvrdí, že běhání je zábava, právě naopak přiznává, že je to pořádná dřina. Nemotivuje vás tím, že běhání je to nejsnadnější a nejpříjemnější, co můžete se svým časem dělat. Místo toho ale říká, co všechno za těch pravidelně opakovaných 45 minut dřiny vlastně dostanete. Když se naučíte pravidelně běhat, zlepšíte tím totiž nejen stav svého těla a zdraví, ale budete snadněji zvládat všechny své ostatní povinnosti, budete příjemně naladěni, plní energie a navíc se vám bude krásně spát. :-)

Kniha je psaná v zábavném a hlavně přátelském duchu, vedle samotných rad, pokynů a různých upozornění autorka knížku prokládá humornými a inspirujícími historkami ze svého vlastního života. Žádný zázrak jsem od ní nejdříve nečekala, ale nakonec jsem celou knížku nadšeně přečetla jen za pár hodin. Oproti jiným knihám o běhání má Příručka dámy v běhu jednu obrovskou výhodu - nepíše ji žádný sportovní guru, trenér fitness nebo bývalá sportovní hvězda, která byla v běhu ze všech nejlepší už od plínek. Píše ji vystudovaná právnička, která vlastně se sportem má jen máloco společného, ale kvůli jedné své sázce začala běhat, a to jí kompletně to změnilo život.

Kromě samotné motivace, kterou - musím uznat - autorka v tomto případě zvládla skutečně na jedničku, je v knize popsán plán, jak vlastně běhat. Ruth Fieldová tvrdí, že s její technikou do 2 měsíců zvládne třičtvrtěhodinový běh úplně každý, včetně lidí s nadváhou. Netvrdí, že ten běh bude rychlý, bude (a měl by být) skoro stejně rychlý jako chůze, ale těch 45 minut nakonec zvládne každý. Do dvou měsíců se s Ruth Fieldovou tedy naučíte běhat, o něco zhubnete a budete připravení stát se běžcem. :-)

Vedle zmíněné motivace a plánu pro začátečníky kniha obsahuje i kapitoly o tom, co (ne)jíst, pokud při běhání chcete i výrazněji zhubnout - a je to podle mého asi ta nejmírnější dieta, o jaké jsem kdy slyšela. Omezit sladkosti, mastná jídla a jídla "z pytlíku" a naopak mnohem více pít obyčejnou vodu. A to je v podstatě celé tajemství hubnutí, pokud tedy přitom budete i běhat.

V poslední části pak autorka radí, co dělat, když jste na nějaký čas, např. ze zdravotních důvodů, s běháním musela přestat, a jak s tím zase začít. V závěru popisuje, jak nejlépe trénovat na desetikilometrový závod, a přidává i další tipy pro zkušenější běžkyně. Přiznám se, že tuhle část jsem jen prolistovala, protože se mě ještě ani zdaleka netýká.

Musím uznat, že mě tato příručka mile překvapila a svým způsobem mi v určitém pohledu na sebe samotnou otevřela oči. Neříkám, že v tuhle chvíli začínám s pravidelným běháním (s tím počkám, až se tam za okny přece jen trochu oteplí), ale pokud mi k tomu má někdy něco dopomoci, bude to nejspíš tahle příručka.

A závěr jedna z myšlenek, které jsem z knihy pochytila:

K běhání potřebujete jen dvě věci: boty a vlastní přesvědčení. Takže pokud se z běhání vymlouváme, znamená to jedině to, že jsme líní a ve skutečnosti se sebou nic dělat nechceme. Anebo to, že nemáme boty. ;-)

Pokud tedy chcete sami se sebou něco dělat (nebo pokud snad máte někoho takového ve svém okolí), možná bude tahle knížka právě tím pošťouchnutím, které něco změní. :-)

Ruth Fieldová: Příručka dámy v běhu

Vydalo nakladatelství Jota v roce 2012, 248 str.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz.