Stoletý stařík
neděle, ledna 20, 2013
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Ta knížka mě zaujala hned na podzim, když u nás vyšla - skvělá "vintage" obálka v kombinaci s neobvyklým názvem a masivní reklamní kampaní se zkrátka nedala přehlédnout. Chtěla jsem si ji hned přečíst, a tak jsem doma co nejdříve zahájila svou vlastní "kampaň", tedy že by mi vůůbec nevadilo, kdyby mi někdo Stoletého staříka chtěl dát k Vánocům.
Moje nadšení trochu polevilo, když jsem zjistila, že se jedná příběh ve stylu Osudů dobrého vojáka Švejka. Ty totiž zrovna nepatří mezi má oblíbená díla a vzpomínám, že jsem se kdysi docela zapotila, než jsem se je přiměla dočíst až do konce.
Nicméně všeobecná vlna nadšení a pozitivních recenzí mě ukonejšila, a proto jsem doufala, že Stoletého staříka s velkým S najdu pod stromečkem... A povedlo se. Pustila jsem se tedy do čtení.
Jonassonův styl je svižný, nepotrpí si na dlouhé popisy, zato hříčky se slovy a nejrůznější humorné absurdity, ale i méně nápadné (a o to vtipnější) "absurditky" jsou textem protkávány neustále. Děj se odehrává ve dvou rovinách: jedna z nich retrospektivně vypráví o životních osudech a patáliích hlavního hrdiny od jeho narození, zatímco druhá rovina se zaměřuje na stoletého staříka v současnosti a odvíjí se od té chvíle, kdy vylezl z okna a zmizel.
Zatímco stoletý Alan Karlsson prožívá - jako dárek ke svým "kulatým narozeninám" - velké dobrodružství v podobě omylem ukradeného kufru plného bankovek, čtenáři je postupně vyprávěno, co Karl za svůj život všechno zažil. A že toho bylo opravdu hodně. Ve svém rodném Švédsku mnoho nepobyl, ovšem ocitl se snad u všech důležitých událostí světových dějin 20. století. Jejich výčet tu uvádět nebudu, to byste přišli o mnohá překvapení.
Alan mi v určitém ohledu připomíná Forresta Gumpa. Stejně jako on, aniž by to tušil, dokázal ve svém životě důležité věci, o kterých by se mnohým snaživcům jen zdálo, setkal se s významnými lidmi, podařilo se mu zahýbat světovými dějinami, a přitom to byl tak trochu prosťáček, kterému v podstatě nikdy o nic nešlo. I s postavou českého Švejka má společné mnohé rysy, zvláště jednoznačnou apolitičnost a zároveň nejistotu, kterou vzbuzuje ve čtenáři, protože mu neustále vnucuje nezodpověditelnou otázku: je to génius, nebo jen blázen? :-)
Jediné, co bych knize skutečně vytkla, je věc ryze subjektivní, protože když jsem pročítala cizí recenze, každý to hodnotil trochu jinak. Z první poloviny knihy jsem totiž byla spíše zklamaná – zkrátka jsem čekala trochu víc. Pasáže ze současnosti jsem se snažila přečíst co nejrychleji, protože mi po několika kapitolách nepřipadaly tolik zajímavé jako povídání o Alanově minulosti. Styl humoru mi přišel zábavný, ale ne úplně v mém stylu. Stoletý stařík mě v tu chvíli o své jedinečnosti tedy nijak nepřesvědčil.
Jenže během druhé poloviny se vše úplně obrátilo. Kniha mě do sebe vtáhla, a to v obou svých rovinách, a čím dál tím víc přicházelo množství pasáží, u kterých jsem se rozesmála, načež se mi v závěru na rtech rozlil takový ten „pitomoučký“ úsměv, vyvolaný téměř opravdovým pocitem štěstí, že vše dopadne tak, jak má. A stejný úsměv se mi na rty přikradl i teď po třech týdnech, když na staříka jen vzpomínám.
Nevím, čím si ten obrat vysvětlit – možná jsem jen potřebovala určitý prostor, než jsem si na Jonassonův styl zvykla. Podařilo se to ale natolik, že se už začínám těšit na jeho další román, který by měl vyjít v letošním roce.
Abyste si román užili, je nutné určité základní povědomí o historii 20. století - takže pokud tenhle bod splňujete, nejspíš si knihu užijete se vším všudy. :-)
Mé hodnocení
Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Vydalo nakladatelství Panteon v roce 2012, 398 s.
10 komentářů
Jedna z věcí, které mě na Forrestovi bavily nejvíc, bylo právě to, že se ocital ve středu historických událostí, aniž by o tom sám tušil... Baví mě dívat se na takové okamžiky z jiného úhlu pohledu, takže se ke staříkovi snad taky někdy dostanu. :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak, to bylo na Forrestovi skvělé. :-) Teď se mi hned vybavil ten jeho výrok "firma přes ovoce", to mě vždycky rozesmálo. :D
VymazatAle oproti Forrestovi (tomu filmovému, knihu jsem nečetla), který by ode mně dostal plné hodnocení, tomu chybí ta emocionální hloubka, která z Forresta Gumpa nedělá komedii, ale spíše drama. Stoletý stařík není téměř nikdy smutný, i kdyby k tomu měl důvod. Je to zkrátka humoristický román, což ale samozřejmě není na škodu. :-)
To opravdu není na škodu, kdyby to bylo ještě dramatické, vsadím se, že by Stoletý stařík skončil s nálepkou "horší kopie Forresta Gumpa", protože jemu se zkrátka nikdo nevyrovná. :-) A knihu si určitě přečti... i když v tomhle případě se mi asi víc zamlouval film, ale kniha má určitě taky něco do sebe.
Vymazatděkuju za typ, podle toho jak knihu popisuješ, to nemusí být špatné. Jen kdybych toho teď neměla v plánu tolik číst, tak snad jednou :)
OdpovědětVymazat"So many books, so little time." :-)
Vymazatpřesně tak :)
OdpovědětVymazatVšechno to vypadá úžasně, ale bohužel, stejně jako slečna Pé, i já studuji literaturu, takže na žádné "oddechovky" není čas. Ale napíšu si ji do poznámek, třeba to jednou vyjde a já si ji fakt přečtu :-D
OdpovědětVymazatJá taky studuju literaturu, ale nemůžu si pomoct... :D Nezvládám číst jen knížky, které "musím" číst do školy, vždycky mám potřebu si před spaním sednout i k něčemu jinému, přijít na jiné myšlenky... :-)
VymazatVypadá velmi poutavě:)
OdpovědětVymazatMě osobně kniha nadchla nevídaným způsobem - jsem z ní dovařená, dá-li se to tak říct. Ty píšeš, že sis na autorův styl musela zvyknout, ale mě se na knize líbil právě tenhle styl. Nevím ani proč, prostě se mi to četlo skoro samo. Kniha mě pobavila, zopakovala jsme si dějepis... Je prostě krásná.
OdpovědětVymazat