Břicho Paříže - přečtěte si klasiku v novém vydání

úterý, listopadu 26, 2013

Břicho Paříže – tak Emile Zola nazval svůj román, jehož děj se točí kolem tehdy nově postavené pařížské tržnice Les Halles. Jedná se o jedno z autorových nejznámějších děl a nakladatelství Omega jej letos pro české čtenáře připravilo v novém vydání.

Co od Břicha Paříže ale čekat? A jak si vede ve srovnání s Nanou, kterou rovněž napsal Emile Zola a o které jste si tu mohli nedávno přečíst?


Břicho Paříže je součástí velkého románového cyklu Rougon-Macquartové, na kterém Emile Zola (1840–1902) pracoval přes dvacet let svého života. Emile Zola v tomto cyklu zachytil potomky rodu Rougon-Macquartů, kteří se pohybují v nejrůznějších společenských sférách, od politiků a vědců až po horníky. Podtitul celého cyklu koneckonců zní "přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství".

Autor svou dobu zachytil realistickým a místy až naturalistickým pohledem, což mnohé jeho současníky pobuřovalo. Ve světě literatury ho ale právě tento cyklus zařadil mezi největší francouzské spisovatele všech dob.

Mumraj lidí, jídla a peněz

Břicho Paříže Zola napsal v roce 1873 jako třetí román z cyklu Rougon-Macquartů. Hlavním hrdinou příběhu je Florent, muž středního věku, který se vrací do Paříže po dlouhých letech vyhnanství v Guayaně. Odpykával tam svůj trest za údajnou vraždu mladé dívky, kterou spatřil jen jednou ve svém životě. V utajení se tedy po dlouhých letech strádání vrací do své milované Paříže, která ovšem prošla za ty roky velkou proměnou. Jednou z nejvýraznějších změn jsou obří haly vystavěné v centru Paříže, které slouží jako obrovská tržnice. Mumraj lidí, jídla, peněz... A právě tady díky svým starým známostem Florent začne pracovat rovnou jako inspektor.

Zola se ve v románu drží svého obvyklého stylu - příběh doplňuje častými a dlouhými popisy, díky kterým jsou jeho knihy sice rozvláčnější, než je v současnosti zvykem, ale také tím dnešnímu čtenáři přiblužjí tehdejší dobu o něco důkladněji, uceleněji. V Břichu Paříže se připravte na toulky pestrobarevnou tržnicí, nejrůznějšími pařížskými ulicemi i obchody. 

Nutno také dodat, že Břicho Paříže se mi zdálo méně naturalistické než Nana, jejíž příběh byl také značně dramatičtější než ten Florentův, byť ani on to v životě neměl snadné. 

Přehlídka nejrůznějších charakterů

Na Břichu Paříže jsem si užila obzvláště dvou věcí: psychologie postav a autorovy hry s kontrasty a symbolikou. Charaktery postav tu Zola dokázal zachytit velmi autenticky, ať už se jednalo o hlavní postavy z Florentova okolí, nebo trhovce a další figurky z tržnice. Zola své postavy nedělí na kladné a záporné hrdiny, nečekejte žádné zjednodušené černobílé vidění světa, ale zkaženost i dobro soupeřící v každé z postav - a dobro tentokrát převážně prohrává. 

Na hru se symbolikou autor upozorňuje už názvem svého díla. Břicho Paříže. Význam tohoto spojení slov rezonuje celou knihou. Pocity hladu a prázdnoty zžírající hlavního hrdinu zatímco se s prázdnou kapsou toulá po tržnici plné jídla, to je je přímo děsivý kontrast, který každý hrdinův pocit ještě umocňuje. Místo, na kterém se příběh odehrává, je v tomto románu stejně důležité jako jednotlivé postavy.

Břicho Paříže a Nana

Román Břicho Paříže se mi četl o něco snadněji než Nana, kterou - alespoň v počátečních kapitolách - není snadné se prokousat, protože kromě popisů se v ní objevuje i velké množství postav. Břicho Paříže oproti tomu hned zpočátku přichází se zajímavým dějem, který vás vtáhne do příběhu. Román Nana ale brzy začíná jít do extrémů, Nana pozná absolutní vrchol i naprosté dno, takže Zolova rozvláčnost nakonec dostane spád. Břichem Paříže naopak proplujete o dost snadněji, ale také vás nečeká žádné velké drama - čeká vás jen spousta smíšených pocitů a podněty k zamyšlení, což je ale při čtení klasiky účinek určitě žádoucí.

Nedokáži se tedy rozhodnout, které ze Zolových děl se mi líbilo víc. Obálkou jednoznačně Nana, i když obálka Břicha Paříže se nakladatelství Omega také dost povedla. Jestli byste se rádi blíže seznámili s tvorbou jednoho z největších francouzských spisovatelů, doporučuji sáhnout po obou z nich. 


Mé hodnocení:

★★★★☆


Emile Zola: Břicho Paříže
Vydalo nakladatelství Omega v roce 2013, 272 stran.





Knihkupectví Dobrovský a nakladatelství Omega děkuji za recenzní výtisk.

2 komentářů

  1. Musím se přiznat, že Zola mě lákal už delší doby, ale nikdy jsem si nebyla jistá, po které jeho knize sáhnout. Jako na zavolanou se mi na seznamu povinné četby tento rok objevil Zabiják, navíc když teď vyšlo to nové vydání, hned jsem toho využila a napsala si o něj Ježíškovi :D Teď jen doufám, že nebudu zklamána, protože po tvých recenzích na Nanu a Břicho Paříze, bych si ráda pořídila celou sbírku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zabijáka jsem nečetla, ale určitě to je dobrá volba - jestli se ti bude líbit, tak jdi i do dalších! :) Já měla od Zoly k maturitě načtenou jen Nanu, víc mě zajímal třeba Flaubert a Rusáci jako Tolstoj a Dostojevskij. Ale je to škoda, třeba tohle Břicho Paříže je taky moc dobrý.

      Vymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe