Čtenářské (zlo)zvyky

sobota, července 13, 2013

(aneb i láska ke knihám má tisíce podob)


Když v ruce držíme otevřenou knihu, tak kromě toho, že čteme text a necháváme k sobě promlouvat jeho obsah, naprosto nepopiratelně děláme i řadu dalších věcí. Například sedíme u stolu, ležíme v posteli, nebo možná stojíme v přeplněné tramvaji. Jsme buď v naprostém klidu a osamění, nebo čteme i v hlučné školní jídelně u oběda. Knihu držíme buď opatrně, abychom ji neponičili, nebo si bezmyšlenkovitě pohráváme s jejími růžky, protože hrátky s papírem zkrátka milujeme.

Kromě toho, že čteme, děláme tedy vlastně spousty dalších věcí.

Je ale zajímavé, že každý čte trochu jinak. Všichni máme nějaké své vlastní čtenářské návyky a dost často si je ani neuvědomujeme. Vtipné navíc bývá pozorovat, jak někteří bývají udiveni (ba dokonce přímo pobouřeni) tím, že se ke knihám někdo chová jinak než oni.


Přiznám se, že pozorovat všechny tyhle různé čtecí (zlo)zvyky mě vcelku baví. Ne že bych tím trávila svá volná odpoledne, ale během těch několika let na gymnáziu a vysoké škole si člověk povšimne ledasčeho. Takže proč o tom s nadsázkou také něco nenapsat? Berte tedy tento článek s úsměvem a popřemýšlejte, jaké návyky se týkají i vás. ;-)

Čtení za chůze? - z filmu Pýcha a předsudek

S ohledem na prostor

Kde čteme a za jakých okolností? V podstatě existují dva okrajové extrémy - ti, co čtou kdykoli a kdekoli, a pak ti, co čtou jen když jsou sami. Většina z nás se ovšem nachází někde na stupnici mezi nimi.

Čtenář čtu-kdykoli-a-kdekoli - Určitě jste takových čtenářů viděli už mraky (a možná jste jimi i vy samotní), jsou totiž pochopitelně nejvíce na očích. Začíst se do knihy dokáže takovýto čtenář kdykoli a jen tak něco ho od čtení nerozptýlí. Extrémní případ tohoto druhu dokáže číst třeba i za chůze nebo v tlačenici uvnitř přeplněné MHD, kde má většina cestujících spíše pocit, že jsou účastníci boje o přežití, než v hromadné dopravě v civilizované zemi. 

Čtenář musím-mít-klid - Občas zkouší číst i ve veřejném prostoru - někdy mu nic jiného nezbývá - ale často má dojem, že si tím právě čtenou knížku o dost ochudil, protože někde v klidu by mu dala mnohem víc. Nejraději čte zkrátka osamotě, ideálně doma, kde ho nic nevyruší.

Já osobně inklinuji spíše k druhé kategorii, protože si neumím dostatečně nevšímat okolního světa, jsem zvědavá a ráda sleduji okolní dění. Knihu na veřejných místech většinou vytahuji, jen když se opravdu nudím nebo když mě tlačí termín na recenzi či na referát. Takže vlastně dost často, když nad tím tak uvažuji... Ovšem jediné čtení v davu, které si opravdu užívám, je čtení na pláži, kde pro šumění vln, vánek a slunce ani ten okolní povyk téměř nevnímám.

zdroj: weheaertit.com

Co pro vás představuje kniha?

Následující čtenářské návyky se vážou na to, jak vnímáme knihu jako takovou. Knihu jakožto předmět. A překvapivě právě tohle vnímání způsobuje mezi čtenáři poměrně emotivní reakce, zvlášť když se dva různé typy setkají nad jednou knížkou.

Kniha jako poklad - Čtenáře, kteří knihu vnímají téměř jako posvátnou věc, lze odhalit poměrně snadno. Své knihy milují a střeží jako své nejcennější poklady: čtou je opatrně (mám kamaráda, který si knihu před čtením dokonce balí do novin, aby nepoškodil obálku), dávají si pozor, aby knihy nepoložili třeba hřbetem nahoru nebo ji neodložili na nějaké pro knihy nevhodné místo. Kniha má podle nich co nejdéle vypadat jako nová. Často si také zakládají na tom, jak mají uspořádanou knihovnu, a přerovnávání knih-pokladů patří k jejich oblíbeným činnostem.

Kniha jako mazlík  - Tito čtenáři bývají předchozí kategorii dočista trnem v oku. Jejich láska ke knihám je sice zrovna tak velká, jenže se projevuje naprosto odlišně. Takovýto čtenář si totiž knihu chce užít se vším všudy, všemi smysly a včetně její materiální stránky. Za nejkrásnější knihy považuje ty, na kterých je vidět, že už je někdo četl (nejlépe on sám) - a nejoblíbenější knížku z jeho knihovny najdete tak, že budete hledat ten nejslepovanější salát. Při čtení si pohrává s papírem stránek, podle rozmaru ji různě přehýbá a občas i přehne růžek, když po ruce nemá žádnou záložku. Nechápe, co je na poloze "hřbetem vzhůru" špatného, protože dost často usíná s knihou po boku v mnohem krkolomnějších polohách.

Kniha jako výrobek - Tihle čtenáři jsou ve svém čtení v podstatě nejracionálnější. Kniha je zkrátka produkt, výsledek práce, zboží. Je to nosič příběhu a informací, a na těch přece záleží. Nejméně se u nich projevuje potřeba knihu vlastnit (upřednostňují proto knihovny nebo své přečtené knihy posílají dál). Tahle skupina také nejvíce vítá elektronické čtečky. 

Je to velmi zjednodušující rozdělení. Já osobně se pohybuji někde mezi druhou a třetí kategorií (i když k mazlíkovi mám o něco blíže), ale znám i pár vyhraněných případů, kteří s knihami manipulují buď skoro v rukavičkách, nebo se vám od nich knihy vracejí dokonce umaštěné od svačiny. 

Usínání s knihou - zdroj: weheartit.com

Záložky a ostatní...

Se čtením se ale samozřejmě pojí i spousta dalších věcí. Někdo ke čtení používá speciální záložky, jiný k tomu účelu využívá chlopní z přebalu knihy, případně jakýkoli jiný kus papíru. Někdo čte knihu s papírovým přebalem, jiný jej po dobu čtení odkládá, aby jej nepoškodil. Někdo upřednostňuje knihy s pevnými deskami, protože je jen tak neponičí, jiní mají raději měkkou vazbu, kterou můžou "tvarovat" dle libosti. Někdo čte nejraději v pohodlném křesle, spousta z nás vleže v posteli nebo na gauči, ale jsou i tací, kteří si knihu nejlépe vychutnají třeba ve vaně.


Zkrátka a dobře, i láska ke knihám má tisíce podob. 
A mě by teď zajímalo: jak vypadá ta vaše? Souhlasíte s mými kategoriemi, nebo k nim máte výhrady? Do které z nich byste se zahrnuli? A máte nějaký svůj specifický čtecí zlozvyk?  ;-)
A klidně se rozepište, budu jen ráda. ;-)


40 komentářů

  1. Postupem času zjišťuji, že se z mé lásky ke knihám stala možná malinko nezdravá vášeň. Pokud se třeba skutečně potřebuji uklidnit krom procházky zázračně pomáhá rovnání knížek v knihovně. Dokonale upravená knihovna do mně vnáší harmonii a klid. Tímto se tedy řadím do skupiny, která knihu ctí jako poklad.

    Rozdělení čtenářů do takových skupin se mi moc líbí, je svým způsobem skutečně trefné!

    Své knihy si hýčkám, když mají papírový přebal, tak jej po dobu čtení ukládám někam, kde nedojde k poškození a jako záložku jsem se naučila používat jednu malou pohlednici - úlovek z antikvariátu.

    Další slastí jsou návštěvy antikvariátů, kde se člověk občas setká se skutečnými skvosty. Současná moderní literatura zde sice trochu vázne, ale člověk tohle velkoryse opomene. Zvášť, když odchází s plnou náručí knih, které mají mimo zásadního příběhu také ten svůj vlastní, který se sice jen těžko člověk dozví, ale může si krásně domýšlet.. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Právě ten příběh každé jedné knihy se mi na starých knížkách líbí hrozně moc. :-) Díky za komentář.
      A mimochodem, vášeň ke knihám nikdy nemůže být nezdravá! ;-)

      Smazat
  2. Já tedy ač milovník knih se k nim chovám jako opravdový zvrhlík. Aby získal výtisk opravdové kouzlo musí být řádně ošahán, ohmatán, polit a dá si nad ním alespoň dvě svačiny. Proto oceňuji knihu z antikvatiátu, které už bývají předpřipravené.

    A záložky to je kapitola sama pro sebe. Obyčejný papír používám spíše výjimečně. Ve většině případů se držím jednduchého hesla co dům dal a hlavně, co je nejblíže po ruce. Případně samozřejmě osvědčené hřbetem nahoru.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsi můj člověk! :) (až tedy na ty svačiny, tak daleko jsem zatím nedošla)

      Smazat
  3. Už několikrát jsem šla a cestou si četla knížku, ale bylo to spíš proto, že jsem ji nestíhala přečíst a měla určitý termín. Jinak mám raději ke čtení klid, hodně toho však přečtu ve vlaku. Tam mě ale hrozně štvou lidé, kteří se hlasitě baví na celý vagon, to se nemůžu dobře soustředit. Někdy si sedám do nástupního prostoru na sedátko určené maminkám s kočárky apod. Někdy mě právě ony z tohoto místa vyženou :-D Jako velký problém u mě bohužel u čtení je, že se mi často stává, že při čtení jakkoli zajímavé knihy prostě usnu, resp. usínám, takže jednotlivé pasáže čtu pořád dokola a nic z toho nemám :-/ Málo spím.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, ale za chůze bych četla jednu větu pořád dokola, takže by mi to v ničem nepomohlo. Obdivuji každého, kdo se dokáže tak pekelně soustředit. A usínání u knih moc dobře znám, ovšem nejčastěji se mi to stává u knih, které mě moc nebaví. :-)

      Smazat
  4. Moje největší úchylka je vpisování poznámek tužkou do knih. Nejen, že si podtrhávám věty, co se mi líbí, na okraj stránek si sem tam napíšu, co mě zrovna napadne. Například zhruba v půlce Zabijáka mám poznámku: "Právě jsem si uvědomila, že tahle kniha je moje, není z knihovny, takže si do ní můžu čmárat jak chci! Yes!"

    Výtisky Harryho Pottera jsem popsala teoriemi, někdy jsem si tam musela vlepit extra papír, protože už jsem neměla kam psát.

    Vždycky, když ty knihy čtu znovu, mě moje poznámky pobaví, připomenou mi staré časy, ráda si je po sobě čtu.

    No a jinak jsem spíš ten typ, který raději čte v klidu osamotě. Ale občas čtu i o přestávkách v plné třídě, v autobuse, ve vlaku, na nádraží a nějak zvlášť mi to nevadí. Čtení za chůze mi nejde, to jsem zkusila jen jednou, nemůžu se soutředit. A číst, když stojím v přeplněné MHD? Jen to ne! :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Psát do knih nejsem zvyklá vůbec a právě proto mě tvůj komentář hrozně zaujal. :-) Zvlášť ty vlepené papíry do Harryho Pottera - musí pak být zajímavé si to zpětně prohlížet a zjišťovat, jestli ti tvé teorie vyšly. :D

      Smazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Smazat
    3. Ahoj, taky mě to zaujalo :) Psaní do knih vnímám celkem pozitivně, hlavně proto, že autor je tvořitel, ale také hodně závisí na každém čtenáři, jak si příběh přebere, záleží na jeho myšlenkách, pocitech, minulosti apod. Zatím jsem takhle psala poznámky jen do odborných knih a diářů, ale připadá mi to jako dobrá příležitost si příběh více prožít, zapamatovat určité skutečnosti, které nás pak napadnou (třeba já mám u některých knížek takové asociace, takže když jsem nějakou pasáž četla třeba za deště a bouřky, pak se mi při bouřce vybaví a já mám pak další prostor vidět tu knihu v jiném světle a prožívat ji znovu :)
      Takže tak :)

      Smazat
  5. Hlásím se ke kategorii "čtu kdekoli kdykoli" (přece nebudu plýtvat časem, když můžu využít každé minuty a něco číst :D) a mezi ty, pro které je kniha poklad. Nedejbože, aby mým knížkám někdo ubližoval. :D
    Jinak asi mým největším zlozvykem je, že u čtení musím pořád něco ukusovat, křoupat, konzumovat. A někdy taky úplně zapomenu na okolní svět, takže musím vypadat jako blázen, když se nahlas směju nebo mračím. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já právě čtu jen když vím, že mám víc času, protože minuta čtení je pro mě málo na to, abych se do příběhu stihla "vrátit" a zase se začíst. Když mám jen takovou krátkou chvilku, obvykle čtu třeba na mobilu nové články od blogerů a podobné věci. :-)

      Smazat
  6. Já jsem mazlík sdílející. Knihu si užívám jak můžu, čichám k ní - na to jsou právě nejlepší ty staré, ty tak krásně voní. Vlastně moc nemám ráda nové knihy, je lepší, když kniha nese stopy všech těch lidí, co ji četli. Radši si je půjčuji z knihovny než kupuji, a to nejen kvůli penězům, ale hlavně proto, že používaná kniha mi připadá tak trochu jako živá. Nejlepší je, když v ní najdu poznámky od předchozích čtenářů. Dvakrát se mi dokonce poštěstilo, že na poslední stranu někdo napsal báseň.

    No a taky si zakládám knížky zásadně poskládanými vlakovými lístky. Problém je, že začali na tu zadní stranu tisknout reklamy, a to už prostě nejde. Takže až poztrácím ty staré, budu v háji. Když nemám po ruce lístek, nezakládám vůbec.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Báseň jsem ještě nenašla, ale objevila jsem jakýsi dětský obrázek v jedné knize z antikvariátu. To mě taky potěšilo. :-)
      Já mám nejraději knihy, které můžu vlastnit. Je to nelogické, ale hrozně nerada vracím přečtené knihy zpátky do knihovny. Chci je prostě mít u sebe, kdykoli k nahlédnutí. :-)

      Smazat
  7. Já z nedostatku financí spadám do těch, co si knihy půjčují, ale moje povaha udržet všechno v tom nejlepším stavu, zvláště půjčené věci, mě nutí se ke knihám chovat hezky. Nejím u nich, protože to bylo jedno z pravidel čtenářských rytířů v druhé třídě, neohýbám a nepíšu. Čtu hlavně v MHD(taky proč ne, když u nás jezdí čtenářská tramvaj, která tě za to odmění, jenže ta mi ujede vždy před nosem 8D) ve stoje, v sedě... Když na někoho čekám, čtu, když jsem doma, čtu. Doma jedině v leže. Jako záložku používám vše, co není špinavé. Jízdenku, účtenku, ručně dělanu záložku, motivační kartičky s citáty, malé písemky z chemie. :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čtenářská tramvaj? To je úžasné! :-)
      A s písemkami jsem si taky zakládala knížky, úplně se mi to teď vybavilo. Nejlepší na to ovšem byly ty písemky, které se nejvíc povedly. :-)

      Smazat
    2. http://www.kjm.cz/tramvaj

      No... Já ani kolikrát netuším, jak dopadly, protože je většinou přeložím na půl, aby náhodou červená tužka nezašpinila knihu, kdyby se nějakým způsobem navlhčila :-D

      Smazat
    3. Ty jo, ta tramvaj je fakt pěkný nápad. :-)

      Smazat
  8. Suprovej článek! :) Já můžu číst klidně když stojím na zastávce a čekám na autobus, ale někdy taky potřebuju svoje soukromí a nevyrušovat. Nejraději čtu ovšem ve vaně, vůbec nevím proč. Když jsem byla malá, tak jsem si před spaním četla, teď si v posteli nemůžu číst už vůbec. Nejraději si vážně čtu na cestách, ve vlaku nebo autobuse, protože tam nejde dělat nic moc jiného, tak se soustředím na knihu.
    Já jsem stejně jako ty, asi spíše mazlík, ale ještě před rokem bych si knihu nekoupila a spíše půjčila z knihovny. Záložky používám méně často a tak prostě trpí hřbety knih. Stejně jako mnoho lidí co psali komentáře přede mnou, i já používám hlavně jízdenky, slevy do obchodů nebo jakýkoliv kus papíru.
    Ne že bych si knih nevážila, těch co jsou mé určité více, ale čím víc je na ní vidět, že jsem ji četla, tím víc ji mám ráda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :-)
      Já právě na cestách nejradši ze všeho koukám z okna a přemýšlím o všem možném, urovnávám si myšlenky... Občas knížku taky vytáhnu, ale jen když mám rozečtenou nějakou, která mě hrozně moc baví. Většinou čtu právě před spaním, protože trpím nespavostí a čtení knihy mě dokáže nejsnáze uklidnit a uspat.

      Smazat
  9. Tvé články mám opravdu ráda. Přiznám se, že na jiných blozích obsah jen rychle přelétnu, abych věděla, co je nového, ale jen skutečně málokdy se do něčeho začtu - raději si vezmu do ruky knihu. Ale u Tebe se vždy těším na nový článek a poctivě jej dočtu do konce. Píšeš moc mile a čtenář může bez jakýchkoli překážek a s úsměvem doplout až na konec. Navíc si vybíráš zajímavá témata, alespoň pro mě...
    Tvé rozdělení čtenářů a milovníků knih se mi moc líbí. Našla jsem se hned v několika skupinách. Když jsem chodila na střední a měla málo času, čítávala jsem o přestávkách a byla nucena vypnout hluk kolem sebe, ale bylo to docela vyčerpávající a někdy jsem měla pocit, jako bych byla pod obrovským proudem vody a snažila se zaslechnout jen jediný tenký pramínek vlastních myšlenek. Někdy to zklátka nebylo možné. Také jsem občas četla ráno v tramvaji, to všichni ještě pospávali a byl docela příjemný klid; když jsem našla volné místo k sezení, byla to příjemná chvilka na čtení... Ovšem je pravda, že si člověk nikdy knihu pořádně nevychutná, pokud není kolem klid, alespoň pro mě to platí. Dnes vyhledávám co největší ticho, protože mám jinak problém se soustředit a myšlenky se mi nad čtenými slovy rozutečou a já musím začít odznova...
    Své knihy považuji za poklady a chovám se k nim s láskou. Zakládám si na knihovně a často ji přerovnávám a oprašuji, aby byly knihy v dokonalé čistotě a důstojném pořádku. Snažím se být ke knihám co nejvíce opatrná, ale i tak je vždycky více či méně vidět, že jsem knihu četla. Kniha je pro mě i tak trochu "mazlík", jak říkáš, protože strašně ráda hladím její vazbu i listy - je to ta nejvíc uklidňující věc, jakou znám. Nevadí mi, když má kniha lehce odrbkané rožky, nebo zvlněné listy, ale vadí mi, když je hrana listů špinavá od ruk - to opravdu nesnesu a připadá mi to trochu nechutné. Když však knihu kupuji, vadí mi i sebemenší škrábaneček nebo šmouha na obálce. Po dočtení sice vždycky vypadá použitě, ale když ji kupuji, musí být dokonale krásná, čistá a nová. Samozřejmě vyjímaje knihy z antikvariátu, tam se s vadami počítá, jen mi trochu vadí, jak knihy odtud zapáchají...
    Občas se mi stávají i malé nehody, pro které na sebe bývám naštvaná, ale nakonec se tím nějak smířím a knihy mi to odpustí. Jednou jsem si třeba na otevřenou knihu rozlila odličovač očí, naštěstí ho nevyteklo příliš a byl bezbarvý, takže po něm zůstaly jen trochu zvlněné listy, ale i tak mě to mrzelo. Nebo mi vypadla kniha z rukou a udělal se jí vryp do vazby, ale naštěstí obálka zůstala neporušená, takže to není příliš vidět. Ale myslím, že i to ke knihám patří, každý s tím tak nějak počítá, jinak by knihy měly listy zatavené do fólií a vazbu z plastu... :-)
    Čtečku nevlastním a zatím po ní nijak netoužím. Je sice super, že člověk může mít čtení stále při sobě a může na cestách číst i opravdu těžké knihy, ale já patřím k těm, kteří musí knihy vlastnit a držet ji v rukou, hladit ji a opečovávat... :-)

    OdpovědětSmazat
  10. No páni, ani jsem netušila, že z toho vzejde tak dlouhý komentář. Tak promiň. Snad jsem Ti to tu nějak nezablokovala... :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V pořádku, já jsem naopak moc ráda! :-)
      Neskutečně mě těší, že tě mé články baví číst, větší chválu bych si ani nemohla přát. Moc díky za tvůj komentář. ;-)

      Smazat
  11. Já knihu beru jako poklad a dalo by se říct, že nejraději čtu doma. I když v městské hromadné dopravě si taky ráda počtu, takže si knížku beru snad kamkoliv. :-D
    Nedovolila bych, aby se mi stránky v knize pomačkaly. Proto své knihy nerada půjčuji. :-)

    OdpovědětSmazat
  12. Knihu v poslední době čtu nejčastěji v posteli před spaním, když cestuju vlakem, nebo když zrovna doma nemám co dělat. Doma je to celkem na nic, v posteli nevydržím chvíli v jedné poloze a nikde jinde to ke čtení taky není nejlepší. leda můj dokonalý zrezivělý balkon, ale v poslední době zjišťuji, že mi buď leze na nervy hrozné vedro, nebo pro změnu protivný vítr :D

    Každopádně kniha je nejlepší věc hlavně co se krácení času při cestování nebo čekání týče. Ale jak která, asi před dvěma lety jsem chodila k zubařce na čištění kanálků, což je samo o sobě fakt nepříjemné. A když jsem seděla v čekárně a čekala, až na mě přijde řada, pokoušela jsem se číst Memento - to nebyla zrovna ta nejlepší literatura při čekání na bolest, bylo mi ještě hůř :D

    Jinak já dnes beru knihu spíš jako výrobek. Do knihovny už asi rok nechodím, protože občas si knížku koupím a nemám na čtení zas tolik času, takže s vlastní zásobou jsem si zatím vystačila. Čtečku taky nemám. Z knih před čtením sundávám jejich obal, i když u těch starých a poškozených (ty, které jsem vyhrabala na půdě atd.) se občas ty okraje vážně hodí jako záložka. Ale jinak celkem lze poznat, které jsem četla častěji a které jsem přečetla jen jednou.
    Jako záložku většinou používám něco, co se mi zrovna dostalo do ruky - staré jízdenky a tak - nebo ty provázky, co u některých knížek bývaj. Záložku, jako tu věc, co je už v obchodě v prodeji za účelem dávat do knížek, vlastním jen jednu - je z kůže, nebo něčeho takovýho a je na ní sova. Byl to dárek od kamaráda :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem dostala dvě záložky také jako dárek - takové ty s magnety, aby nemohly vypadnout. Ale musím říct, že většinou stejně používám zkrátka cokoli, co se zrovna namane. :-) Nejradši jsem za ty knihy, co mají takovou tu stužku (které se mimochodem nějak konkrétně říká, ale teď se mi to nechce hledat :D), bohužel jich ale moc nebývá.

      Smazat
  13. Mám dojem, že spadám do všech kategorií :D Přijde totiž na to, o jakou knihu jde. Postupem času přecházím od čtenáře, co musí mít klid, k tomu, co čte kdekoli a kdykoli. Obzvlášť když mě knížka pohltí, jsem schopná nevystoupit z metra. A jsem sice čtenář mazlík, mám ráda, když je na knize vidět, že je čtená, ovšem mám pár kousků, které beru do ruky skoro jen v těch bílých rukavičkách.
    A úchylek mám spoustu, dost jich souvisí s mým povoláním, takže když beru jakoukoli knihu do ruky, koukám jako první, kdo to vydal, kdo to přeložil, případně kde se to tisklo... zkrátka studuju tiráž. Pak taky koukám na barvu předsádek a vůbec technické vyhotovení, fakt jsem nemocná :D

    A moc pěkný článek!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsou vcelku přijatelné nemoci z povolání... :D Jinak, já se taky někdy dokážu začíst i v MHD, ale opravdu to musí být třeba napínavá knížka, která mě přímo pohltí. Jakmile jde třeba spíš o nějaký umělecký text a podobně, tak s tím mám problém a musím si ho schovat na doma.

      Díky moc! :)

      Smazat
  14. Mám taky jeden zlý zlozvyk ... No, někdy prostě neodolám a přečtu si úplně poslední stránku příběhu, a až potom začínám číst od 1. kapitoly. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Takže spoileruješ? :D Já to někdy dělávám, když mě kniha přestává bavit - přelistuji na závěr a rychle přelétnu text, abych se alespoň trochu navnadila na další čtení. :-)

      Smazat
  15. Našla jsem se v každé kategorii. Když je ta knížka výjimečná, buď něco, na co jsem se opravdu hodně dlouho těšila a nebo mi jí někdo daroval, chovám se k ní opravdu jako k pokladu. Na druhou stranu dost často tahám knížky všude s sebou, snažím se je nacpat i do té nejmenší kabelky a přehýbám rohy, když u sebe zrovna nemám záložku... :) A když je příběh fakt dobrý, dokážu vytěsnit veškerý ruch kolem sebe. Ale kdyby mi dal někdo na výběr, jestli mám číst uprostřed Prahy při čekání na tramvaj a nebo sama stočená do klubíčka v proutěném křesle, upřednostnila bych určitě to druhé. :)

    A jinak ti musím hrozně pochválit pěkný nápad na článek... to je úplně přesně to, o čem jsem mluvila na kurzu, vážně skvělé. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! :-) Už jsem ten nápad měla delší dobu v hlavě, ale až teď jsem ho zrealizovala. A tvůj kurz na tom měl určitě také svůj podíl. ;-)

      Smazat
  16. Napsala jsi to krásně!
    Já patřím spíše do té kategorie milovníků knih, kteří si nejraději čtou u sebe v pokoji, protože když jsem někde venku, vnímám jen okolní zvuky, a slova z knihy pak čtu bez toho že bych si je uvědomila.
    Své knihy mám ráda, ale na jednu stranu se o ně nestarám jako o poklad světa, ale ani by mě nenapadlo je ničit - to vůbec.

    OdpovědětSmazat
  17. Brabikate, super článek. Říkám si, čeho všeho si nevšimneš, mě by podobné téma vůbec nenapadlo. A právě o to je to zajímavější...:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Někdy si všímám zvláštních věcí. :D
      Díky moc! :-)

      Smazat
  18. Taky si balím knihy do novin, ale jenom ty z domova a pokud se chystám s nimi hodně cestovat (z vlastní zkušenosti vím, že stačí pár dní tahat novou knihu s přebalem v batohu nebo kabelce a hned vypadá použitá). Se svazky zacházím s úctou, i když ne vždy se to úplně daří... Zároveň však většinu přečtených knížek doma nemám, protože byly z knihovny - měli jsme malý byt a doma nebylo místo, takže kupování knih jsem se naučila vcelku nedávno, a stejně se snažím to nepřehánět.

    Jako záložky nejradši používám papíry, které se dají použít na poznámky - letáčky, účtenky. V MHD se mi čte docela dobře, pokud sedím nebo se opírám zády, ale záleží na typu knihy (zvláštní je, že se mi tam dobře učí jazyky). E-knížky čtu na netbooku (čtečku nemám) doma a poznámky si dělám do textových souborů. Mívám období, kdy čtu jako divá, jednu věc za druhou, a pak zase období čtenářského půstu.

    OdpovědětSmazat
  19. Nádherně napsané! =) Se svým zařazením bych měla problém, od každého si beru trošku. Dávám přednost knihovnovým, proto nemusím řešit noviny. Když mám svou vlastní, většinou obal sundám nejen proto, aby se nepoškodil, ale i proto, že je mi to pohodlnější.
    S knížkou se cítím tak nějak v bezpečí, beru ji s sebou i na místa (neboo řekněme akce?), kde by to někoho ani nenapadlo. Zkrátka pro ten pocit, že ji mám u sebe.
    Obecně se považuju za čichoknihomola. Zbožňuju vůni antikvariátů stejně jako nových knížek. Co mě ale nejvíce zaujme jsou různá věnování, vpisky, podtrhování,... to mě naprosto uchvacuje. Krom příběhu z knihy se mi tak do rukou dostává příběh té samotné knížky.Ach! :)
    (Jinak ve vaně je to pro mě nepraktické, bojím se, že mi knížka spadne do vody. A elektronické čtečky? Nic pro mě. Knížku potřebuju zkrátka všemi smysly CÍTIT.)

    OdpovědětSmazat
  20. já osobně můžu číst knihy jak v klidu domova, tak i třeba ve vlaku nebo ve škole, avšak začnou-li mě při čtení rušit cizí hlasité hovory a přestávám se tak soustředit na to, o čem čtu, tak knihu raději odkládám na později. co se týče knihy jakožto předmětu, řadím se mezi ty, jež si dávají záležet na tom, aby se kniha nepoškodila, papírové obaly nechávám doma, snažím se velice nepoškodit dolní roh knihy tím, že jí mám při čtení vždy o něco opřenou - což se většinou nepodaří, ale pokouším se to minimalizovat, stránky knihy se snažím moc nedržet prsty, abych je moc neupatlala a opravdu nerada půjčuju knihy ostatním, protože je zpátky dostanu ve stavu, který mě dokáže naštvat.
    beru-li knihu na pláž, občas se mi stane, že podlehne slané vodě ... jako třeba letos. mamka do plážové tašky na knihu položila mokrý ručník a bylo po knize :D ale velice mě to u této knihy až tak nemrzelo, byla ve sleve za 130 korun a tak jako tak se mi vazba začala rozpadat, takže nějaké promočení už nebylo takovou katastrofou.

    OdpovědětSmazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe