Postupem času zjišťuji, že se z mé lásky ke knihám stala možná malinko nezdravá vášeň. Pokud se třeba skutečně potřebuji uklidnit krom procházky zázračně pomáhá rovnání knížek v knihovně. Dokonale upravená knihovna do mně vnáší harmonii a klid. Tímto se tedy řadím do skupiny, která knihu ctí jako poklad.

Rozdělení čtenářů do takových skupin se mi moc líbí, je svým způsobem skutečně trefné!

Své knihy si hýčkám, když mají papírový přebal, tak jej po dobu čtení ukládám někam, kde nedojde k poškození a jako záložku jsem se naučila používat jednu malou pohlednici - úlovek z antikvariátu.

Další slastí jsou návštěvy antikvariátů, kde se člověk občas setká se skutečnými skvosty. Současná moderní literatura zde sice trochu vázne, ale člověk tohle velkoryse opomene. Zvášť, když odchází s plnou náručí knih, které mají mimo zásadního příběhu také ten svůj vlastní, který se sice jen těžko člověk dozví, ale může si krásně domýšlet.. ;)

Já tedy ač milovník knih se k nim chovám jako opravdový zvrhlík. Aby získal výtisk opravdové kouzlo musí být řádně ošahán, ohmatán, polit a dá si nad ním alespoň dvě svačiny. Proto oceňuji knihu z antikvatiátu, které už bývají předpřipravené.

A záložky to je kapitola sama pro sebe. Obyčejný papír používám spíše výjimečně. Ve většině případů se držím jednduchého hesla co dům dal a hlavně, co je nejblíže po ruce. Případně samozřejmě osvědčené hřbetem nahoru.

Už několikrát jsem šla a cestou si četla knížku, ale bylo to spíš proto, že jsem ji nestíhala přečíst a měla určitý termín. Jinak mám raději ke čtení klid, hodně toho však přečtu ve vlaku. Tam mě ale hrozně štvou lidé, kteří se hlasitě baví na celý vagon, to se nemůžu dobře soustředit. Někdy si sedám do nástupního prostoru na sedátko určené maminkám s kočárky apod. Někdy mě právě ony z tohoto místa vyženou :-D Jako velký problém u mě bohužel u čtení je, že se mi často stává, že při čtení jakkoli zajímavé knihy prostě usnu, resp. usínám, takže jednotlivé pasáže čtu pořád dokola a nic z toho nemám :-/ Málo spím.

Moje největší úchylka je vpisování poznámek tužkou do knih. Nejen, že si podtrhávám věty, co se mi líbí, na okraj stránek si sem tam napíšu, co mě zrovna napadne. Například zhruba v půlce Zabijáka mám poznámku: "Právě jsem si uvědomila, že tahle kniha je moje, není z knihovny, takže si do ní můžu čmárat jak chci! Yes!"

Výtisky Harryho Pottera jsem popsala teoriemi, někdy jsem si tam musela vlepit extra papír, protože už jsem neměla kam psát.

Vždycky, když ty knihy čtu znovu, mě moje poznámky pobaví, připomenou mi staré časy, ráda si je po sobě čtu.

No a jinak jsem spíš ten typ, který raději čte v klidu osamotě. Ale občas čtu i o přestávkách v plné třídě, v autobuse, ve vlaku, na nádraží a nějak zvlášť mi to nevadí. Čtení za chůze mi nejde, to jsem zkusila jen jednou, nemůžu se soutředit. A číst, když stojím v přeplněné MHD? Jen to ne! :D

Hlásím se ke kategorii "čtu kdekoli kdykoli" (přece nebudu plýtvat časem, když můžu využít každé minuty a něco číst :D) a mezi ty, pro které je kniha poklad. Nedejbože, aby mým knížkám někdo ubližoval. :D
Jinak asi mým největším zlozvykem je, že u čtení musím pořád něco ukusovat, křoupat, konzumovat. A někdy taky úplně zapomenu na okolní svět, takže musím vypadat jako blázen, když se nahlas směju nebo mračím. :D

Já jsem mazlík sdílející. Knihu si užívám jak můžu, čichám k ní - na to jsou právě nejlepší ty staré, ty tak krásně voní. Vlastně moc nemám ráda nové knihy, je lepší, když kniha nese stopy všech těch lidí, co ji četli. Radši si je půjčuji z knihovny než kupuji, a to nejen kvůli penězům, ale hlavně proto, že používaná kniha mi připadá tak trochu jako živá. Nejlepší je, když v ní najdu poznámky od předchozích čtenářů. Dvakrát se mi dokonce poštěstilo, že na poslední stranu někdo napsal báseň.

No a taky si zakládám knížky zásadně poskládanými vlakovými lístky. Problém je, že začali na tu zadní stranu tisknout reklamy, a to už prostě nejde. Takže až poztrácím ty staré, budu v háji. Když nemám po ruce lístek, nezakládám vůbec.

Já z nedostatku financí spadám do těch, co si knihy půjčují, ale moje povaha udržet všechno v tom nejlepším stavu, zvláště půjčené věci, mě nutí se ke knihám chovat hezky. Nejím u nich, protože to bylo jedno z pravidel čtenářských rytířů v druhé třídě, neohýbám a nepíšu. Čtu hlavně v MHD(taky proč ne, když u nás jezdí čtenářská tramvaj, která tě za to odmění, jenže ta mi ujede vždy před nosem 8D) ve stoje, v sedě... Když na někoho čekám, čtu, když jsem doma, čtu. Doma jedině v leže. Jako záložku používám vše, co není špinavé. Jízdenku, účtenku, ručně dělanu záložku, motivační kartičky s citáty, malé písemky z chemie. :-D

Suprovej článek! :) Já můžu číst klidně když stojím na zastávce a čekám na autobus, ale někdy taky potřebuju svoje soukromí a nevyrušovat. Nejraději čtu ovšem ve vaně, vůbec nevím proč. Když jsem byla malá, tak jsem si před spaním četla, teď si v posteli nemůžu číst už vůbec. Nejraději si vážně čtu na cestách, ve vlaku nebo autobuse, protože tam nejde dělat nic moc jiného, tak se soustředím na knihu.
Já jsem stejně jako ty, asi spíše mazlík, ale ještě před rokem bych si knihu nekoupila a spíše půjčila z knihovny. Záložky používám méně často a tak prostě trpí hřbety knih. Stejně jako mnoho lidí co psali komentáře přede mnou, i já používám hlavně jízdenky, slevy do obchodů nebo jakýkoliv kus papíru.
Ne že bych si knih nevážila, těch co jsou mé určité více, ale čím víc je na ní vidět, že jsem ji četla, tím víc ji mám ráda.

Tvé články mám opravdu ráda. Přiznám se, že na jiných blozích obsah jen rychle přelétnu, abych věděla, co je nového, ale jen skutečně málokdy se do něčeho začtu - raději si vezmu do ruky knihu. Ale u Tebe se vždy těším na nový článek a poctivě jej dočtu do konce. Píšeš moc mile a čtenář může bez jakýchkoli překážek a s úsměvem doplout až na konec. Navíc si vybíráš zajímavá témata, alespoň pro mě...
Tvé rozdělení čtenářů a milovníků knih se mi moc líbí. Našla jsem se hned v několika skupinách. Když jsem chodila na střední a měla málo času, čítávala jsem o přestávkách a byla nucena vypnout hluk kolem sebe, ale bylo to docela vyčerpávající a někdy jsem měla pocit, jako bych byla pod obrovským proudem vody a snažila se zaslechnout jen jediný tenký pramínek vlastních myšlenek. Někdy to zklátka nebylo možné. Také jsem občas četla ráno v tramvaji, to všichni ještě pospávali a byl docela příjemný klid; když jsem našla volné místo k sezení, byla to příjemná chvilka na čtení... Ovšem je pravda, že si člověk nikdy knihu pořádně nevychutná, pokud není kolem klid, alespoň pro mě to platí. Dnes vyhledávám co největší ticho, protože mám jinak problém se soustředit a myšlenky se mi nad čtenými slovy rozutečou a já musím začít odznova...
Své knihy považuji za poklady a chovám se k nim s láskou. Zakládám si na knihovně a často ji přerovnávám a oprašuji, aby byly knihy v dokonalé čistotě a důstojném pořádku. Snažím se být ke knihám co nejvíce opatrná, ale i tak je vždycky více či méně vidět, že jsem knihu četla. Kniha je pro mě i tak trochu "mazlík", jak říkáš, protože strašně ráda hladím její vazbu i listy - je to ta nejvíc uklidňující věc, jakou znám. Nevadí mi, když má kniha lehce odrbkané rožky, nebo zvlněné listy, ale vadí mi, když je hrana listů špinavá od ruk - to opravdu nesnesu a připadá mi to trochu nechutné. Když však knihu kupuji, vadí mi i sebemenší škrábaneček nebo šmouha na obálce. Po dočtení sice vždycky vypadá použitě, ale když ji kupuji, musí být dokonale krásná, čistá a nová. Samozřejmě vyjímaje knihy z antikvariátu, tam se s vadami počítá, jen mi trochu vadí, jak knihy odtud zapáchají...
Občas se mi stávají i malé nehody, pro které na sebe bývám naštvaná, ale nakonec se tím nějak smířím a knihy mi to odpustí. Jednou jsem si třeba na otevřenou knihu rozlila odličovač očí, naštěstí ho nevyteklo příliš a byl bezbarvý, takže po něm zůstaly jen trochu zvlněné listy, ale i tak mě to mrzelo. Nebo mi vypadla kniha z rukou a udělal se jí vryp do vazby, ale naštěstí obálka zůstala neporušená, takže to není příliš vidět. Ale myslím, že i to ke knihám patří, každý s tím tak nějak počítá, jinak by knihy měly listy zatavené do fólií a vazbu z plastu... :-)
Čtečku nevlastním a zatím po ní nijak netoužím. Je sice super, že člověk může mít čtení stále při sobě a může na cestách číst i opravdu těžké knihy, ale já patřím k těm, kteří musí knihy vlastnit a držet ji v rukou, hladit ji a opečovávat... :-)

No páni, ani jsem netušila, že z toho vzejde tak dlouhý komentář. Tak promiň. Snad jsem Ti to tu nějak nezablokovala... :-)

Já knihu beru jako poklad a dalo by se říct, že nejraději čtu doma. I když v městské hromadné dopravě si taky ráda počtu, takže si knížku beru snad kamkoliv. :-D
Nedovolila bych, aby se mi stránky v knize pomačkaly. Proto své knihy nerada půjčuji. :-)

Knihu v poslední době čtu nejčastěji v posteli před spaním, když cestuju vlakem, nebo když zrovna doma nemám co dělat. Doma je to celkem na nic, v posteli nevydržím chvíli v jedné poloze a nikde jinde to ke čtení taky není nejlepší. leda můj dokonalý zrezivělý balkon, ale v poslední době zjišťuji, že mi buď leze na nervy hrozné vedro, nebo pro změnu protivný vítr :D

Každopádně kniha je nejlepší věc hlavně co se krácení času při cestování nebo čekání týče. Ale jak která, asi před dvěma lety jsem chodila k zubařce na čištění kanálků, což je samo o sobě fakt nepříjemné. A když jsem seděla v čekárně a čekala, až na mě přijde řada, pokoušela jsem se číst Memento - to nebyla zrovna ta nejlepší literatura při čekání na bolest, bylo mi ještě hůř :D

Jinak já dnes beru knihu spíš jako výrobek. Do knihovny už asi rok nechodím, protože občas si knížku koupím a nemám na čtení zas tolik času, takže s vlastní zásobou jsem si zatím vystačila. Čtečku taky nemám. Z knih před čtením sundávám jejich obal, i když u těch starých a poškozených (ty, které jsem vyhrabala na půdě atd.) se občas ty okraje vážně hodí jako záložka. Ale jinak celkem lze poznat, které jsem četla častěji a které jsem přečetla jen jednou.
Jako záložku většinou používám něco, co se mi zrovna dostalo do ruky - staré jízdenky a tak - nebo ty provázky, co u některých knížek bývaj. Záložku, jako tu věc, co je už v obchodě v prodeji za účelem dávat do knížek, vlastním jen jednu - je z kůže, nebo něčeho takovýho a je na ní sova. Byl to dárek od kamaráda :)

Mám dojem, že spadám do všech kategorií :D Přijde totiž na to, o jakou knihu jde. Postupem času přecházím od čtenáře, co musí mít klid, k tomu, co čte kdekoli a kdykoli. Obzvlášť když mě knížka pohltí, jsem schopná nevystoupit z metra. A jsem sice čtenář mazlík, mám ráda, když je na knize vidět, že je čtená, ovšem mám pár kousků, které beru do ruky skoro jen v těch bílých rukavičkách.
A úchylek mám spoustu, dost jich souvisí s mým povoláním, takže když beru jakoukoli knihu do ruky, koukám jako první, kdo to vydal, kdo to přeložil, případně kde se to tisklo... zkrátka studuju tiráž. Pak taky koukám na barvu předsádek a vůbec technické vyhotovení, fakt jsem nemocná :D

A moc pěkný článek!

Mám taky jeden zlý zlozvyk ... No, někdy prostě neodolám a přečtu si úplně poslední stránku příběhu, a až potom začínám číst od 1. kapitoly. :D

Našla jsem se v každé kategorii. Když je ta knížka výjimečná, buď něco, na co jsem se opravdu hodně dlouho těšila a nebo mi jí někdo daroval, chovám se k ní opravdu jako k pokladu. Na druhou stranu dost často tahám knížky všude s sebou, snažím se je nacpat i do té nejmenší kabelky a přehýbám rohy, když u sebe zrovna nemám záložku... :) A když je příběh fakt dobrý, dokážu vytěsnit veškerý ruch kolem sebe. Ale kdyby mi dal někdo na výběr, jestli mám číst uprostřed Prahy při čekání na tramvaj a nebo sama stočená do klubíčka v proutěném křesle, upřednostnila bych určitě to druhé. :)

A jinak ti musím hrozně pochválit pěkný nápad na článek... to je úplně přesně to, o čem jsem mluvila na kurzu, vážně skvělé. ;)

Napsala jsi to krásně!
Já patřím spíše do té kategorie milovníků knih, kteří si nejraději čtou u sebe v pokoji, protože když jsem někde venku, vnímám jen okolní zvuky, a slova z knihy pak čtu bez toho že bych si je uvědomila.
Své knihy mám ráda, ale na jednu stranu se o ně nestarám jako o poklad světa, ale ani by mě nenapadlo je ničit - to vůbec.

Brabikate, super článek. Říkám si, čeho všeho si nevšimneš, mě by podobné téma vůbec nenapadlo. A právě o to je to zajímavější...:-)

Taky si balím knihy do novin, ale jenom ty z domova a pokud se chystám s nimi hodně cestovat (z vlastní zkušenosti vím, že stačí pár dní tahat novou knihu s přebalem v batohu nebo kabelce a hned vypadá použitá). Se svazky zacházím s úctou, i když ne vždy se to úplně daří... Zároveň však většinu přečtených knížek doma nemám, protože byly z knihovny - měli jsme malý byt a doma nebylo místo, takže kupování knih jsem se naučila vcelku nedávno, a stejně se snažím to nepřehánět.

Jako záložky nejradši používám papíry, které se dají použít na poznámky - letáčky, účtenky. V MHD se mi čte docela dobře, pokud sedím nebo se opírám zády, ale záleží na typu knihy (zvláštní je, že se mi tam dobře učí jazyky). E-knížky čtu na netbooku (čtečku nemám) doma a poznámky si dělám do textových souborů. Mívám období, kdy čtu jako divá, jednu věc za druhou, a pak zase období čtenářského půstu.

Nádherně napsané! =) Se svým zařazením bych měla problém, od každého si beru trošku. Dávám přednost knihovnovým, proto nemusím řešit noviny. Když mám svou vlastní, většinou obal sundám nejen proto, aby se nepoškodil, ale i proto, že je mi to pohodlnější.
S knížkou se cítím tak nějak v bezpečí, beru ji s sebou i na místa (neboo řekněme akce?), kde by to někoho ani nenapadlo. Zkrátka pro ten pocit, že ji mám u sebe.
Obecně se považuju za čichoknihomola. Zbožňuju vůni antikvariátů stejně jako nových knížek. Co mě ale nejvíce zaujme jsou různá věnování, vpisky, podtrhování,... to mě naprosto uchvacuje. Krom příběhu z knihy se mi tak do rukou dostává příběh té samotné knížky.Ach! :)
(Jinak ve vaně je to pro mě nepraktické, bojím se, že mi knížka spadne do vody. A elektronické čtečky? Nic pro mě. Knížku potřebuju zkrátka všemi smysly CÍTIT.)

já osobně můžu číst knihy jak v klidu domova, tak i třeba ve vlaku nebo ve škole, avšak začnou-li mě při čtení rušit cizí hlasité hovory a přestávám se tak soustředit na to, o čem čtu, tak knihu raději odkládám na později. co se týče knihy jakožto předmětu, řadím se mezi ty, jež si dávají záležet na tom, aby se kniha nepoškodila, papírové obaly nechávám doma, snažím se velice nepoškodit dolní roh knihy tím, že jí mám při čtení vždy o něco opřenou - což se většinou nepodaří, ale pokouším se to minimalizovat, stránky knihy se snažím moc nedržet prsty, abych je moc neupatlala a opravdu nerada půjčuju knihy ostatním, protože je zpátky dostanu ve stavu, který mě dokáže naštvat.
beru-li knihu na pláž, občas se mi stane, že podlehne slané vodě ... jako třeba letos. mamka do plážové tašky na knihu položila mokrý ručník a bylo po knize :D ale velice mě to u této knihy až tak nemrzelo, byla ve sleve za 130 korun a tak jako tak se mi vazba začala rozpadat, takže nějaké promočení už nebylo takovou katastrofou.