Hrad v Pyrenejích
sobota, července 20, 2013
Jostein Gaarder je známý norský spisovatel, který se v devadesátých letech po celém světě proslavil oceňovaným románem Sofiin svět. Dokázal v něm zkombinovat hluboké filozofické myšlenky a zajímavý děj takovým způsobem, že se do knihy ponořili nejen školáci, pro které byl Sofiin svět nejspíš určen, ale především i jejich rodiče.
Na pomezí dospělé a dětské literatury - a také filozofie a příběhu - se Jostein Gaarder pohybuje i v řadě dalších knih. Já osobně zatím nejvíce oceňuji novelu Dívka s pomeranči, kterou jsem četla loni na podzim a kterou jsem rychle zařadila mezi své vůbec nejoblíbenější knihy - a jestli by vás zajímala více, přečtěte si třeba mou recenzi. Právě díky Dívce s pomeranči jsem si chtěla od J. Gaardera přečíst něco dalšího a volba nakonec padla na Hrad v Pyrenejích, který u nás vydalo nakladatelství Albatros v roce 2011.
 |
| Kniha Hrad v Pyrenejích bez přebalu (protože tak se mi líbí mnohem víc) |
Název románu odkazuje na slavný obraz Reného Magritta, na kterém pluje starý hrad na obřím kusu skály, která se vznáší nad zemí a vzdoruje tak veškerým fyzikálním zákonům. V podstatě tím také předestírá, kam se celý příběh bude ubírat: Je možné, aby se dělo něco takto nadpřirozeného? Nebo má všechno své racionální vysvětlení?
Hlavními hrdiny jsou padesátníci a bývalí milenci Stein a Solrun, kteří se nečekaně po třiceti letech setkávají na místě, kde kdysi za podivných okolností skončil jejich pětiletý a intenzivní vztah. Udiveni touhle zvláštní shodou náhod si začnou psát e-maily a právě prostřednictvím jejich e-mailové komunikace je čtenáři odvyprávěn celý příběh. Máme tu tedy další epistolární román v moderní podobě, avšak ve srovnání s rakouským Dobrý proti severáku od D. Glattauera se mi zdá tento norský román o poznání hlubší a složitější.
Protiklady se přitahují
Klimatolog a přírodovědec Stein s křesťansky založenou Solrun představují dva názorové protipóly. Ve svých e-mailech vzpomínají na to, co spolu zažili. Nejdříve hlavně na to hezké, ale postupně se dopracují k neuzavřené a dosud nevyřešené události, která poprvé ukázala, jak odlišně oba dva vnímají svět a jak je jejich různá přesvědčení vlastně rozdělují.
Solrun je postava založená výrazně duchovně, ve všem kolem sebe vnímá vyšší smysl, věří v transcendentálno, telepatii i paranormální jevy. Zato Stein je muž vědy a za vším hledá nějaké racionální a vědecké vysvětlení, ale ačkoli takový popis může vyznít chladně, jeho e-maily o vesmíru a vzniku světa jsou tak plné úžasu a fascinujících myšlenek, až své nadšení hravě přenese i na čtenáře.
"Nikdy se nepřestanu divit tomu, že svět existuje. Ať se tam v březovém háji stalo cokoli, je to ve srovnání s celým světem přece jen menší mysterium. Dokonce okrajové, abys věděla. Cirkusová kouzla mě nikdy nepřiváděla k úžasu, zato stepi a deštné pralesy, miliardy galaxií ve vesmíru a miliardy světelných let mezi nimi."
Hrad vs. Dívka
Po třiceti letech, které jim poskytly určitý odstup, se snaží přijít na to, jak onu záhadnou událost vysvětlit. Z jejich vzpomínání se tak stává téměř detektivní i napínavý román a z jejich dialogu - ač je prosycen vřelostí i rozdmýchanými emocemi - je patrné, že jeden z těch dvou v samém závěru nakonec bude mít navrch. Budou muset buď přijmout racionální vysvětlení, nebo existenci paranormální jevů. Jenže závěr má autor napsaný skvěle a nakonec se mu podaří dramaticky zatřást oběma teoriemi, ale výsledek pochopitelně neprozradím.
Hrad v Pyrenejích považuji za skvělé čtení, zvlášť pro někoho, kdo nevyhledává jen dobrodružné příběhy, ale i nějaké to myšlenkové obohacení. Ve srovnání s Dívkou s pomeranči se mi ale tento román líbil o něco méně, a to především po jeho literární stránce - některé myšlenky z plynulé konverzace až příliš nepřirozeně trčí a je jasné, že je autor zkrátka někam potřeboval "našroubovat". Hrad v Pyrenejích proto vedle lehce odvyprávěné Dívky s pomeranči může působit místy i těžkopádně, přesto jej ale pořád považuji za nadprůměr, který se vám jen tak nedostane z hlavy.
Mé hodnocení:
★★★★☆
Přeložila Jarka Vrbová. Vydalo nakladatelství Albatros v roce 2011, 168 stran.
11 komentářů
Páni, nikdy jsem podobnou knihu nečetla. Ten příběh zní opravdu moc zajímavě a originálně.
OdpovědětVymazatJeště popřemýšlím nad tím, jestli si tuto knihu přečtu nebo ne.
Ovšem recenzi jsi napsala úžasně. :-)
Díky moc. :)
VymazatTak jestli ji budeš číst, určitě dej vědět, jak se líbila. ;)
Pěkná recenze. :) Knížku jsem hodnotila podobně jako ty. A Steinovy e-maily s racionálními důkazy jsem možná hltala ještě víc než Solruniny, protože opravdu v nich bylo spoustu zajímavých informací - je úžasné, kolik se toho z Gaarderových knížek čtenář úplně přirozeně naučí. Dívku s pomeranči si budu muset co nejdřív přečíst! :)
OdpovědětVymazatSouhlasím, také jsem upřednostňovala spíše Steinův pohled. :)
VymazatDíky! :)
Pěkný článek!:) Od Gaardera jsem četla několik knih, mimo jiné i Dívku s pomeranči, která mě okouzlila stejně jako tebe. :) Sofiin svět jsem dokonce použila jako takovou pomůcku při maturitních otázkách s filosofie. :D Hrad v Pyrenejích si určitě přečtu, jen co se k němu dostanu. :)
OdpovědětVymazatDíky! :-) Tak snad se ti bude také líbit! :-)
VymazatVypadá to dobře, už dlouho si chci od Gaardena něco přečíst. Asi se po něm příště kouknu v knihovně. :) Teď zrovna dočítám Rybí krev, o které jsem před pár týdny (nebo už měsíci?) četla u tebe na blogu. Líbí se mi víc, než jsem čekala. :)
OdpovědětVymazatMimochodem, v jakém programu upravuješ fotky? Vždycky mají hrozně super barvy, a přitom nevypadají, že jsou z Instagramu... nebo jo?
Někdy to je i ten Instagram. :)) Ale většinu fotek upravuji ve Photoshopu v počítači a poslední dobou taky někdy používám aplikace do mobilu Snapseed a HelloCamera, ty jsou vcelku šikovné a zároveň jednoduché. :)
VymazatGaarder! Neskutečný. Doporučuju od něj mimo nepřekonatelnou Dívku "jako v zrcadle, jen v hádance". To je prostě on. Tajemství karet- totéž. Je dechberoucí :)
OdpovědětVymazatTa knížka vypadá parádně!
OdpovědětVymazatNavnadilas mě, jsem na to fakt zvědavá. Dívka s pomeranči je skvělá knížka, vždycky když někde mluví o hubbleově teleskopu, vzpomenu si na ní. :)
OdpovědětVymazatO Sofiině světě jsem neslyšela taky, takže mám velké mezery...ale teď budu mít měsíc na brigádě čas, jelikož jenom sedím na pokladně a prodávám vstupenky na vyhlídkovou věž, takže si šetřím Prázdné místo a Jeden den od Davida Nichollse, na každý stránce vidim krásnýho Jima Sturgesse ;)