Hrad v Pyrenejích

sobota, července 20, 2013

Jostein Gaarder je známý norský spisovatel, který se v devadesátých letech po celém světě proslavil oceňovaným románem Sofiin svět. Dokázal v něm zkombinovat hluboké filozofické myšlenky a zajímavý děj takovým způsobem, že se do knihy ponořili nejen školáci, pro které byl Sofiin svět nejspíš určen, ale především i jejich rodiče.

Na pomezí dospělé a dětské literatury - a také filozofie a příběhu - se Jostein Gaarder pohybuje i v řadě dalších knih. Já osobně zatím nejvíce oceňuji novelu Dívka s pomeranči, kterou jsem četla loni na podzim a kterou jsem rychle zařadila mezi své vůbec nejoblíbenější knihy - a jestli by vás zajímala více, přečtěte si třeba mou recenzi. Právě díky Dívce s pomeranči jsem si chtěla od J. Gaardera přečíst něco dalšího a volba nakonec padla na Hrad v Pyrenejích, který u nás vydalo nakladatelství Albatros v roce 2011.

Kniha Hrad v Pyrenejích bez přebalu (protože tak se mi líbí mnohem víc)



Název románu odkazuje na slavný obraz Reného Magritta, na kterém pluje starý hrad na obřím kusu skály, která se vznáší nad zemí a vzdoruje tak veškerým fyzikálním zákonům. V podstatě tím také předestírá, kam se celý příběh bude ubírat: Je možné, aby se dělo něco takto nadpřirozeného? Nebo má všechno své racionální vysvětlení?


Hlavními hrdiny jsou padesátníci a bývalí milenci Stein a Solrun, kteří se nečekaně po třiceti letech setkávají na místě, kde kdysi za podivných okolností skončil jejich pětiletý a intenzivní vztah. Udiveni touhle zvláštní shodou náhod si začnou psát e-maily a právě prostřednictvím jejich e-mailové komunikace je čtenáři odvyprávěn celý příběh. Máme tu tedy další epistolární román v moderní podobě, avšak ve srovnání s rakouským Dobrý proti severáku od D. Glattauera se mi zdá tento norský román o poznání hlubší a složitější.

Protiklady se přitahují

Klimatolog a přírodovědec Stein s křesťansky založenou Solrun představují dva názorové protipóly. Ve svých e-mailech vzpomínají na to, co spolu zažili. Nejdříve hlavně na to hezké, ale postupně se dopracují k neuzavřené a dosud nevyřešené události, která poprvé ukázala, jak odlišně oba dva vnímají svět a jak je jejich různá přesvědčení vlastně rozdělují. 

Solrun je postava založená výrazně duchovně, ve všem kolem sebe vnímá vyšší smysl, věří v transcendentálno, telepatii i paranormální jevy. Zato Stein je muž vědy a za vším hledá nějaké racionální a vědecké vysvětlení, ale ačkoli takový popis může vyznít chladně, jeho e-maily o vesmíru a vzniku světa jsou tak plné úžasu a fascinujících myšlenek, až své nadšení hravě přenese i na čtenáře.

"Nikdy se nepřestanu divit tomu, že svět existuje. Ať se tam v březovém háji stalo cokoli, je to ve srovnání s celým světem přece jen menší mysterium. Dokonce okrajové, abys věděla. Cirkusová kouzla mě nikdy nepřiváděla k úžasu, zato stepi a deštné pralesy, miliardy galaxií ve vesmíru a miliardy světelných let mezi nimi."

Hrad vs. Dívka

Po třiceti letech, které jim poskytly určitý odstup, se snaží přijít na to, jak onu záhadnou událost vysvětlit. Z jejich vzpomínání se tak stává téměř detektivní i napínavý román a z jejich dialogu - ač je prosycen vřelostí i  rozdmýchanými emocemi - je patrné, že jeden z těch dvou v samém závěru nakonec bude mít navrch. Budou muset buď přijmout racionální vysvětlení, nebo existenci paranormální jevů. Jenže závěr má autor napsaný skvěle a nakonec se mu podaří dramaticky zatřást oběma teoriemi, ale výsledek pochopitelně neprozradím.

Hrad v Pyrenejích považuji za skvělé čtení, zvlášť pro někoho, kdo nevyhledává jen dobrodružné příběhy, ale i nějaké to myšlenkové obohacení. Ve srovnání s Dívkou s pomeranči se mi ale tento román líbil o něco méně, a to především po jeho literární stránce - některé myšlenky z plynulé konverzace až příliš nepřirozeně trčí a je jasné, že je autor zkrátka někam potřeboval "našroubovat". Hrad v Pyrenejích proto vedle lehce odvyprávěné Dívky s pomeranči může působit místy i těžkopádně, přesto jej ale pořád považuji za nadprůměr, který se vám jen tak nedostane z hlavy.


Mé hodnocení:

★★★★☆


Jostein Gaarder: Hrad v Pyrenejích
Přeložila Jarka Vrbová. Vydalo nakladatelství Albatros v roce 2011, 168 stran.


11 komentářů

  1. Páni, nikdy jsem podobnou knihu nečetla. Ten příběh zní opravdu moc zajímavě a originálně.
    Ještě popřemýšlím nad tím, jestli si tuto knihu přečtu nebo ne.
    Ovšem recenzi jsi napsala úžasně. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. :)
      Tak jestli ji budeš číst, určitě dej vědět, jak se líbila. ;)

      Vymazat
  2. Pěkná recenze. :) Knížku jsem hodnotila podobně jako ty. A Steinovy e-maily s racionálními důkazy jsem možná hltala ještě víc než Solruniny, protože opravdu v nich bylo spoustu zajímavých informací - je úžasné, kolik se toho z Gaarderových knížek čtenář úplně přirozeně naučí. Dívku s pomeranči si budu muset co nejdřív přečíst! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, také jsem upřednostňovala spíše Steinův pohled. :)
      Díky! :)

      Vymazat
  3. Pěkný článek!:) Od Gaardera jsem četla několik knih, mimo jiné i Dívku s pomeranči, která mě okouzlila stejně jako tebe. :) Sofiin svět jsem dokonce použila jako takovou pomůcku při maturitních otázkách s filosofie. :D Hrad v Pyrenejích si určitě přečtu, jen co se k němu dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :-) Tak snad se ti bude také líbit! :-)

      Vymazat
  4. Vypadá to dobře, už dlouho si chci od Gaardena něco přečíst. Asi se po něm příště kouknu v knihovně. :) Teď zrovna dočítám Rybí krev, o které jsem před pár týdny (nebo už měsíci?) četla u tebe na blogu. Líbí se mi víc, než jsem čekala. :)

    Mimochodem, v jakém programu upravuješ fotky? Vždycky mají hrozně super barvy, a přitom nevypadají, že jsou z Instagramu... nebo jo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy to je i ten Instagram. :)) Ale většinu fotek upravuji ve Photoshopu v počítači a poslední dobou taky někdy používám aplikace do mobilu Snapseed a HelloCamera, ty jsou vcelku šikovné a zároveň jednoduché. :)

      Vymazat
  5. Gaarder! Neskutečný. Doporučuju od něj mimo nepřekonatelnou Dívku "jako v zrcadle, jen v hádance". To je prostě on. Tajemství karet- totéž. Je dechberoucí :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ta knížka vypadá parádně!

    OdpovědětVymazat
  7. Navnadilas mě, jsem na to fakt zvědavá. Dívka s pomeranči je skvělá knížka, vždycky když někde mluví o hubbleově teleskopu, vzpomenu si na ní. :)
    O Sofiině světě jsem neslyšela taky, takže mám velké mezery...ale teď budu mít měsíc na brigádě čas, jelikož jenom sedím na pokladně a prodávám vstupenky na vyhlídkovou věž, takže si šetřím Prázdné místo a Jeden den od Davida Nichollse, na každý stránce vidim krásnýho Jima Sturgesse ;)

    OdpovědětVymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe