Záhady ukryté uprostřed Barcelony

středa, července 31, 2013

K létu nepatří jen slunce a relax u vody, ale také pořádné bouřky a prudké deště. Když kolem vás burácejí hromy a létají blesky, je nejlepší odpojit televizi a počítač, rozsvítit si lampičku a začíst se do nějakého děsuplného příběhu. Zážitek zaručen! Já měla to štěstí, že při bouřkách, které se tu prohnaly v uplynulých dnech, jsem četla Marinu od Carlose Ruize Zafóna, kterou mi k recenzi zaslalo nakladatelství CooBoo. A nutno uznat, že ta je do takového počasí jako dělaná.







Hlavní postavou románu Marina je mladý student Oskar, který v Barceloně bydlí na internátu, a celý příběh je nám odvyprávěn právě jeho slovy. Jeho prostřednictvím se ocitáme v Barceloně roku 1980, kdy Oskar na jedné ze svých četných procházek po čtvrti Sarriá vstoupí do starého zpustlého domu, který v první chvíli považuje za opuštěný. Jenže v domě někdo bydlí a setkání s jeho obyvateli Oskarovi obrátí život vzhůru nohama. Seznamuje se s překrásnou dívkou Marinou, se kterou při toulkách po Barceloně narazí na podezřelá tajemství a záhady, které je potřeba rozluštit, a přitom jednou z největších záhad příběhu je právě ona.

Napětí a tajemná atmosféra

Za nejvydařenější věc na celé knize považuji to, jak se autorovi v každé scéně povedlo zachytit atmosféru příběhu a ve čtenářově fantazii vykouzlit skutečné obrazy míst, ve kterých se román odehrává. Ať už je to deštěm zmáčený starý hřbitov, podzemní kopka, písečná pláž nebo skleník, do kterého desetiletí nikdo nevstoupil, Zafón je čtenáři dokáže vylíčit naprosto autenticky. Barcelona tak místo pouhých kulis hraje v příběhu mnohem významnější roli a zvlášť pro čtenáře, který Barcelonu už někdy navštívil, je tohle tajuplné setkání s městem poměrně zajímavým zážitkem.

Na dějové lince je znát, že byla promyšlena do posledního detailu. Všechny podivné a nesourodé záhady jsou postupně vysvětleny, a to většinou dlouhým vyprávěním vedlejších postav, se kterými se Oskar s Marinou během jejich pátrání setkají. Příběh tak rychle plyne, vzpomínání střídá akci a vy napjatě otáčíte stránku za stránkou, protože vás do sebe příběh snadno pohltí. 

Postavy jako z Tima Burtona

Celou dobu jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že to autorovi tak docela nevěřím. Možná to bylo postavami, protože na rozdíl od autenticky zachycené atmosféry mi většina z nich připadala neskutečná, trochu šablonovitá a strojená. V jistém ohledu mi tak příběh Mariny připomněl některé z filmů Tima Burtona, ze kterých mívám stejný pocit - jsou záhadné, strašidelné, jejich atmosféra je nepřekonatelná, ale na jeho postavách je zkrátka cosi nepřirozeného, byť v jiných příbězích s tím nemíváte problém. Všechny postavy v Marině jsou zajímavé, každá má svůj příběh a důvod, proč se v příběhu ocitla, ale přesto jsem autorovi neuvěřila, že jsou to skuteční lidé. 

Příběh Mariny v sobě dokázal skloubit prvky viktoriánského hororu, napínavé detektivky i citlivé a dramatické romance. Právě poslední zmíněné v mých očích dodalo příběhu potřebnou jiskru, protože ačkoli je vztah mezi hlavními hrdiny spíše přátelský a platonický, Oskarův obdiv, Marinina křehká krása a hořkosladký příběh jejích rodičů vytvářejí celému temnému příběhu více než ucházející protiváhu.

Balíček od CooBoo

Když román Marina vezmete do ruky, rychle si zamilujete jeho vzhled a typografickou úpravu. Obálka je tajuplná stejně jako příběh samotný a zlatavé písmo mi naopak připomíná nazlátlé světlo, které mám spojeno s příběhem Mariny a jejího otce. Když jsem si prohlížela obálky vydání z jiných koutů světa, musela jsem uznat, že právě to české od Cooboo dokázalo vystihnout Marinin příběh ze všech nejvíce.

Prostřednictvím Mariny se podíváte do jednoho z nejzajímavějších měst Evropy, zažijete napínavé dobrodružství a chvílemi se možná budete i bát. Doporučuji ji spíše mladším ročníkům, ale ani dospělý čtenář by ji jen tak neodložil... A abych se vrátila k úvodnímu odstavci: při čtení za bouřky je to vážně lahůdka.


Mé hodnocení:

★★★★☆


Carlos Ruiz Zafón: Marina
Vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2012, 256 stran.


Nakladatelství CooBoo mockrát děkuji za recenzní výtisk.


10 komentářů

  1. Jee to vypadá parádně, hlavně ten nápad s deštěm a knížkou. :D :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Déšť a knížka jsou jednoznačně skvělá kombinace! :))

      Smazat
  2. Vůbec to nevypadá špatně. :) A máš pravdu, obálka je perfektní! Jinak co se týče té neskutečnosti postav - já mám u filmů Tima Burtona třeba pocit, že tak skvěle fungují právě díky té šablonovitosti a že bez ní by to nebylo ono. Z nějakého důvodu mi tam vždycky pasuje. Nemám tušení, jestli to Burton děá záměrně, ale myslím si, že jo. Nemůže to být u Zafóna stejný případ?

    Nám v té bouřce hned vypnuli proud, takže jsem se se čtením musela rozloučit. :/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bez šablonovosti by to nebyl ten pravý Burton. :) Já si myslím, že Burton to dělá určitě záměrně... Jestli i Zafón, tím si zatím nejsem jistá, ale je to dost možné.

      Nám na chvíli taky vypnuli proud, ale naštěstí to zase rychle naběhlo. :)

      Smazat
  3. Opravdu výstižná recenze, měla jsem z Mariny dost podobné pocity. :) Tyjo, asi ji při nejbližší bouřce znovu vytáhnu z knihovny... :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! :)
      Když jsem hledala nějaké zajímavosti ke knize (bohužel jich moc nebylo, ale nevadí...), tak jsem narazila i na tvou recenzi, takže už jsem si všimla, že si vcelku notujeme. :)

      Smazat
  4. Může to být zajímavý a tajemný příběh. Ta obálka je nádherná. :-)

    OdpovědětSmazat
  5. Taky jsem četla a souhlasím s tebou, že Zafón dokázal vykreslit tu tajemnou atmosféru a při zmínce o hřbitově a kobce se mi vybavil ten pocit, který jsem při čtení měla.

    OdpovědětSmazat
  6. Jsem ráda, že se ti líbila, Zafón patří k mým oblíbencům. Pěkná recenze :)

    OdpovědětSmazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe