Ernest Hemingway (vedle toho, že napsal nesčetně slavných děl) se během svého života čtyřikrát oženil. Hadly, Fife, Martha a Mary, ty čtyři ženy ho provázely různými etapami jeho života, a přestože většinou zůstávaly v pozadí, na Hemingwaye i jeho dílo měly zásadní vliv. Spisovatelka Naomi Woodová, milovnice Hemingwayova díla, se ve své knize Paní Hemingwayová zaměřila právě na to, jaký asi pro ně život ve stínu slavného spisovatele musel být.

V první řadě musím zdůraznit, že se jedná o fikci. Faktická kostra událostí sice sedí, ale všechno ostatní je dílem autorčiny fantazie, což i ona sama v knize zdůrazňuje. Naomi Woodová si pečlivě nastudovala všechny prameny, dobové články, životopisy Hemingwaye i jeho manželek, reálie... a na základě toho všeho vytvořila zvláštní knihu na pomezí životopisného románu a sbírky povídek. 

Čtyřikrát jinak

Kniha je totiž rozdělená do čtyř částí pojmenovaných právě podle křestních jmen Heminqwayových manželek a každá z částí se dělí do dalších kapitol. Všechny z nich začínají momentem, kdy se idylka s Hemingwayem začala rozpadat a dál se potom jednak retrospektivně vzpomíná na společně strávené roky a důležité okamžiky a jednak se autorka věnuje dalšímu vývoji událostí, tedy neodvratitelně blížícímu se konci, rozvodu a v případě Mary k Ernestově náhlé smrti. Všechno je psáno v er-formě, ale v er-formě se zaměřením na jednotlivé ženské postavy a v pozadí zůstává tentokrát sám velký spisovatel.

Každá z nich byla podstatně jiná, Hemingway se rozhodně neuchyloval ke stejným typům žen. Jeho první velká láska Hadley, která jej poznala jako neznámého spisovatele, s ním prošla první roky jeho slávy. Fife, Ernestova druhá manželka, byla Hadleyina nejlepší přítelkyně. Alespoň tedy do té chvíle, než se z nich staly sokyně a Ernest dal přednost svéráznější Fife. S Hadley a Fife prožil divoká dvacátá a třicátá léta, jazzový věk, večírky... Spoustu času trávili i se Zeldou a Francisem Fitzgeraldovými, kteří se v první polovině knihy objevují poměrně často.

Nakonec ale přece jen poznal Marthu, spisovatelku a válečnou zpravodajku, která mi připadala ze všech jeho manželek nejsympatičtější. Na rozdíl od Fife a Hadley, pro které Hemingway i přes všechny své eskapády představoval alfu omegu jejich žití (nad čímž jsem chvílemi nevěřícně kroutila hlavou), byla Martha nezávislá a silná osobnost, která ale vedle Ernesta, dalšího svérázného člověka, nevydržela příliš dlouho, a tak přišla na řadu Mary, se kterou Hemingway strávil poslední etapu svého života.

Hemingway jako středobod světa

Střípek po střípku kniha nenápadně vykresluje i portrét samotného spisovatele. Nijak ho neglorifikuje, zobrazuje jak jeho negativní stránky, tak i důvody, proč bylo nejspíš tak snadné mu absolutně podlehnout. Zobrazuje chvíle jeho nejen tvůrčích depresí i okamžiky čiré radosti. Všechno je to sice jen dílem autorčiny fantazie, ale Naomi Woodová ji ztvárnila tak citlivě a uvěřitelně, že všechno vyzní naprosto přirozeně.

Napsané je to dokonce tak zajímavě a dobře, že si myslím, že by celá ta kniha fungovala i kdyby se jednalo o kompletně fiktivní a smyšlené postavy. Celkové vyznění románu mi stylem a problematikou složitých vztahů připomínalo romány od Iana McEwana, což se dá brát jako pocta, protože McEwan podle mě patří k těm nejlepším současným spisovatelům. Bez Hemingwaye by to byl zajímavý román o mezilidských vztazích, "tekutých láskách", složité umělecké duši... Když do takového příběhu potom ještě vložíte jednoho z největších spisovatelů minulého století, je z toho rázem ještě o dost zajímavější čtení.

Závěrem

Pokud vás zajímá Ernest Hemingway, americká umělecká smetánka první poloviny minulého století a máte rádi romány ve stylu Iana McEwana, bude pro vás Paní Hemingwayová rozhodně dobrá volba. Nejedná se sice o životopis, ale je to kvalitně napsaný příběh na motivy jeho života. Žádná postava v něm není kladná ani záporná, všechny vás budou něčím odpuzovat, ale i fascinovat. A k Hemingwayi i jeho dílu najednou budete mít úplně nový vztah.

Mé hodnocení:

85 %

Naomi Woodová: Paní Hemingwayová
Přeložila Eva Fuxová. Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2014, 280 stran.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Metafora.